Při stopování zůstal napospas Talibánu. Cestovatel popisuje zážitky z Blízkého východu

Spaní v mešitách, dohady s úředníky a bohatá kultura. I tak by se dalo popsat stopovací dobrodružství Šebestiána Boka, bývalého studenta MUNI, po zemích Blízkého východu. Cesta ale nedopadla podle jeho představ a Šebestián si odpověděl na jednu otázku: Jaké to je, když se noční můry stanou skutečností?

Írák: oslavy a byrokracie

V březnu 2025 Šebestián zastavil první auto a odstartoval tak tři a půl měsíce plné objevování, ale také bizarností a nejistoty. Po krátké zastávce v tureckém Ordu dostopoval až do první cílové destinace – Íráckého Kurdistánu, autonomní oblasti na území federálního Íráku. Březen se pro Kurdy nese ve znamení oslav Nowruzu. Tento svátek v mnohém koresponduje s naším prvním jarním dnem, ale zatímco my slavíme konec zimy, Kurdové vstupují do perského nového roku a připomínají si konec období temna a tyranie, jak vypráví místní legenda. Šebestián tak oslavil nový rok 2725 ve městě Akre, kam se na oslavy Nowruzu sjíždějí Kurdové z celého světa. Společně tančí, zpívají, zapalují tradiční pochodně, a ohňostroj si odpálí i přímo pod vlastními nohami.

Šebestián vnímá Kurdy jako jedinečný a věčně přehlížený národ. „Jsou to extrémně pohostinní lidé. Prali se o to, kdo mě u sebe ubytuje,” vzpomíná. Kurdové jsou druhým největším národem bez vlastního státu. „Je smutné, že evropské vlády Kurdům neustále hází klacky pod nohy. Není to tak dávno, co přišli o autonomii v Sýrii,” zdůrazňuje.

Ačkoliv se stopování může zdát jako spontánní záležitost, Šebestián si před cestou prošel byrokratickým bojem, který se s ním jako pomyslná červená linka táhl po celou dobu cesty. I po nekonečném vyřizování víz a povolení neměl vyhráno. Nejistota, zatajený dech a časté dohadování se na kontrolních checkpointech byly na denním pořádku. Federální Írák projel s kurdskými vízy. „V tu chvíli máte asi tak poloviční šanci, že vás pošlou zpět nebo dokonce zatknou. Myslím, že sám jsem to zvládl jen napůl legálně,” vzpomíná.

Jak sólo cestování po blízkém východě vlastně funguje? Podle Šebestiána docela jednoduše: spal v mešitách, obchodech, restauracích nebo i přímo na ulici. Často ho u sebe ubytovali ochotní místní. Dva dny tak strávil se zubařem Noorem, od kterého neodešel s prázdnou. „Já kývnu na spoustu věcí. Když se mě tedy Noor zeptal, zda si může vyzkoušet opravu čehosi na mém zubu, souhlasil jsem,” směje se Šebestián. V dopravě spoléhal na stopování a občas se svezl zajímavými dopravními prostředky, jako je loďka, traktor nebo povoz. Jednou dokonce zastavil řidiče, jehož příbuzný studoval brněnskou VUT, a hned mu zavolal. Jaký to asi je pocit, slyšet uprostřed Íráku místního pozdravit perfektní češtinou?

Šebestiánova cesta pokračovala zase o kus dál a ze znečištěného, bujarého Íráku odstopoval do další destinace - Íránu.

Írán: předsudky ve stínu geopolitiky

Cestovatel přešel hranice a najednou se ocitl ve vzdělaném, čistém světě s naprosto odlišnou kulturou. „Češi mají tendenci si myslet, že v Íránu se mluví arabsky, ale Íránci jsou často Peršané. Je to diverzitní země s deseti menšinami. Není to arabský svět,” vysvětluje Šebestián. Spousta mladých Íránců se také považuje za ateisty a dle Šebestiána jde o druhý nejpotetovanější národ hned po Srbech.

V Íránu Šebestián upustil od stopování a začal jezdit vlakem. Pro spoustu místních je vlak jediným způsobem dopravy do města a běžně se stávalo, že lidé nastoupili s kozami nebo pytli brambor. „Nemá jízdní řád, stojí tři koruny na kilometr a nic tam nefunguje. Je to krásná autentická záležitost,” líčí.

Pár dní strávil se svými přáteli v Teheránu, zatímco čekal na vyřízení afghánských víz. Po začlenění se do běžného života mezi Íránci ví jedno jistě: Ti lidé umí žít. „Nesmí venku hrát na hudební nástroje, zpívat ani se shromažďovat, a stejně to všichni dělají. Jsou to experti na volejbal, který hraje na ulici téměř každý,” popisuje Šebestián.

Současná geopolitická situace Šebestiánovi neulehčuje spaní. „Írán je především o lidech. Až donedávna byli Íránci považováni za teroristy, ale ve skutečnosti jsou to úžasní lidé. Doufám, že všichni mí kamarádi, o kterých teď nemám žádné informace, jsou v pořádku,” říká.

Nyní ale zpět ke stopu – 10 tisíc kilometrů měl Šebestián za sebou a další kroky směřovaly do Afghánistánu. Tady ale musel celou cestu předčasně utnout…

Afghánistán: ve špatný čas na špatném místě

Představte si, že se vaše nejhorší noční můry stanou realitou. Asi tak se Šebestián cítil, když mu motorkář, se kterým stopoval, položil pistoli k hlavě. Sebral mu vše, kromě odříznuté části batohu a pár kusů oblečení. „V takové situaci mozek jede na plné obrátky. Když odjížděl, zakřičel jsem na něj: „Nech mi pas!” K ničemu mi to nebylo,” vzpomíná Šebestián. Přežít násilné přepadení je jedna věc, ale brzy si uvědomil další, možná větší problém: bez pasu byl v Afghánistánu nelegálně a to znamenalo, že má problém s Talibánem.

Šebestián stopnul projíždějící hlídku Talibánu a lámanou perštinou vysvětlil celou situaci. Začalo tak 17 dní plných strachu, nátlaku a nekonečného čekání. „V tu chvíli to byla jediná organizace, která mi dokázala pomoci. Věděl jsem ale, že celou věc musím dostat ven z Afghánistánu. Jako turista jsem jim dával peníze, ale kdybych se jim znelíbil, jednoduše by mě mohli smazat z mapy,” vzpomíná. Půjčeným telefonem zavolal své přítelkyni, která kontaktovala evropské úřady.

Talibán držel Šebestiána jedenáct dní a za tu dobu ho podrobil přibližně dvaceti výslechům. Asi patnáct z nich proběhlo pod psychickým nátlakem. „Musel jsem si dávat dobrý pozor, s kým a jak mluvím. Věřil jsem tam jenom dvěma lidem,” vysvětluje. Celou situaci komplikovala tajná policie, která si myslela, že Šebestián je špion. Nakonec ho Talibán eskortoval do Kábulu a 17 dní po přepadení přiletěl do Prahy.

A co dál?

Šebestián i přes traumatický zážitek na Blízký východ nezanevřel a chce se jednou vrátit. Ve stopování také pokračuje. „Možná jsem trochu naivní, ale věřím v zázraky a všeobecné dobro. Stopování je životní styl, který ze mě udělal člověka, jakým dnes jsem. Do podobné situace, ve které jsem se ocitl, se bohužel v dnešní době můžeme dostat kdekoliv,” zdůrazňuje.

Šebestián boří mýty o Blízkém východu nejen na internetu, ale také na cestopisných přednáškách po celé republice.