Čtenářské návyky dětí ovlivňuje rodina, škola i možnost volby

Brno - „Nemá cenu přemýšlet, jestli číst, nebo nečíst. My jsme k tomu odsouzeni, jsme kulturní vězni. Jde o to, jaké si to vězení uděláme,“ uvedl Jiří Trávníček, literární teoretik, historik a kritik na besedě Čtení pro radost. Tu pořádala Moravská zemská knihovna ve čtvrtek 8. října v rámci turné Čti za nároďák! Odborníci mluvili o tom, jak udržet čtení v době, kdy bojujeme o pozornost, a co dětem vytvořit si ke čtení vztah.

Čtenářství začíná doma

Předpoklady k tomu stát se motivovaným čtenářem vznikají v rodině. Dítě, které vidí rodiče, jak si čtou a chodí s nimi do knihovny, si podle Trávníčka vytváří čtenářský základ. I když později ztratí zájem, je více pravděpodobné, že se k němu v budoucnu vrátí. „Máma mi občas četla a to mě bavilo. I číst o samotě. Potom mě to opustilo, ale vrátila jsem se k tomu okolo osmé třídy a čtu pravidelně doteď,“ řekla studentka logopedie Nikola Frýbová.

Čtení nemusí být samotářská záležitost

Podle psycholožky Veroniky Fiedlerové je pro čtení důležitá také možnost sdílení. Dětem chybí prostor pro prožívání textu v kolektivu, jako jsou například čtenářské kluby, které si na rozdíl od dospělých nemůžou spontánně vytvořit. Ve školách ale nejsou čtenářské kluby příliš oblíbené. Děti v nich často nevidí přínos, nebo mívají jiné priority, např. kroužky. Zkušenost má i studentka pedagogiky Martina Svobodová: „Do čtenářského klubu jsem chtěla chodit, ale křížilo se to s houslemi, takže jsem nemohla.“

Se sdílením čtenářského zážitku souvisí také hlasité předčítání ve třídě. Podle Anežky Kuzmičové, vědkyně zabývající se čtenářstvím u dětí i dospělých, má význam i pro ty, kteří čtou sami hůře. „Hlasité předčítání pozvedá i toho nejslabšího čtenáře v kolektivu a přináší mu text, který by si sám nikdy nepřečetl. Vytváří tak sociální lepidlo uvnitř třídy,“ uvedla. Podle ní nevadí, že děti nedávají pozor po celou dobu. Důležitější je socializace a momenty, kdy se celá třída zasměje ve stejnou chvíli.

Dětem pomáhá možnost volby

„Nemůžeme spoléhat na to, že v boji o pozornost vyhraje čtení samo,“ upozornila Fiedlerová. Dětem při čtení chybí sebevědomí. Bojí se, že něco nezvládnou přečíst nebo že si příběh špatně představí. Právě v tom pomáhá zmíněné čtení nahlas.

Kuzmičová doporučuje mít ve třídě knihovnu s velkým výběrem a tituly, které se pravidelně obměňují. „Nemusí jít o povinnou četbu, žánr může být jakýkoliv. Pro mě je důležité vidět, že tě to nějak zaujalo.“ Dále uvedla, že v cestě k motivovanému čtení by se měl člověk nejdříve naučit zklidňovat se jinými aktivitami. Zamyslet se nad tím, co ho zajímá - od vesmíru přes kamarádské vztahy až po vývoj technologií - a teprve k tomuto tématu pak přivést knihu.

Internet není první hrozbou pro čtení

Běžná obava, že internet kazí čtení, není podle Trávníčka nová. „To, co dnes dáváme za vinu internetu, se dříve dávalo za vinu televizi,“ dodal. Stejně tak se mluvilo o časopisech, jež se stavěly proti knihám. Jaké reálné dopady má internet na lidské myšlení, je podle něj zatím předčasné hodnotit.