Tvořit u nás můžete klidně o půlnoci, říká majitel samoobslužné keramické dílny

Brno - Keramický ateliér Klei na brněnské Grohově funguje trochu jinak než běžné dílny. Je samoobslužný a otevřený nepřetržitě, návštěvníci si tak mohou prostor rezervovat a přijít tvořit podle vlastního času. O vzniku netradičního konceptu v roce 2024, jeho fungování i plánech do budoucna mluví jeden ze zakladatelů a provozovatelů ateliéru Martin Matějů.

Na webu máte, že jste ajťák a architektka. Jak jste se od takových oborů dostali ke keramice a proč právě Grohova ulice?

Moje žena chodila do nějakého ateliéru tady v Brně. Nicméně jí moc nevyhovovalo to, že se nemohla sama zavřít a neměla svůj osobní soukromý prostor v rámci té dílny. Potom s keramikou na chvíli přestala. A byla to škoda, protože se mi strašně líbily výrobky, co k nám nosila. Proto jsem ji sehnal prostor na Grohově a vybavil jí ho. Když později otěhotněla tak čas na keramiku moc nebyl. Tak jsem ten prostor dal sdílet a lidi sami začali chodit, sami si to chtěli rezervovat. Mě zase spíš bavila ta podnikatelská část věcí. Vyrábění rezervačních systémů, nastavování kamer a chytrých zámků. Ale věci týkající se keramiky, to šlo pod rukama mé ženy. A s Grohovou to byla spíše náhoda. Dříve jsme kousek odtamtud bydleli, takže z toho důvodu jsme si to vybrali.

 

Samotný ateliér funguje poměrně netradičně, a to jako samoobslužná keramická dílna. Jak celý systém funguje pro člověka, který tam přijde poprvé?

Úplně ideálně, když se ten človíček, který jde poprvé, podívá na nějaké video na internetu. Tam jsou jednoduché návody, jak si otevřít dílnu, jak po sobě zavřít, jak po sobě uklidit, jak si uříznout hlínu a tak. Je to tedy spíše koncipované pro lidi, co už mají nějakou zkušenost s keramikou. Když vidíme člověka, co vejde do prostoru a neví, co se kolem děje, doporučujeme mu začít s nějakým kurzem. Tam jim minimálně vysvětlí, jak se glazuje nebo nějaké základy modelování a podobně.

 

Dnes je možné do ateliéru přijít prakticky kdykoliv, 24/7. Jak jste se k tomuto konceptu dostali a nebáli jste se prostor nechat fungovat bez stálé obsluhy?

Žena chodila dříve do Kery, kde už to bez obsluhy fungovalo. Ten nápad se nám líbil, takže mě logicky napadlo udělat to stejné. Potom už jsem vlastně akorát nakoupil pár zámků z Alzy, plus nějakých pár víkendů programování a v podstatě to bylo všechno. Mě spíš fascinoval ten koncept sdílení prostoru, protože ten se v dnešní době dá uplatnit v podstatě jakékoliv jiné branži.

 

Co vás na provozu samoobslužné dílny nejvíc překvapilo nebo co je nejtěžší, ale běžný zákazník to vůbec nevidí?

Řekl bych, že nejnáročnější jsou výpaly. Děláme je s ženou sami. Přijdete, něco si vytvoříte a nějakým způsobem to podepíšete. Potom nastupujeme my. Výrobek zkontrolujeme a odneseme ho do pece. Musíme samozřejmě dbát na to, aby se ten výrobek nerozpadl nebo se s ním něco nestalo. Potom výrobky vytáhneme, musíme je rozřadit a dát je na správnou poličku podle vašeho čísla. Vždycky si výrobky fotíme, aby se předešlo nějakým hádkám se zákazníkem, že se třeba něco ulomilo nebo že výrobek něco postrádá. Taky to děláme pro případ, že by se s výrobkem v peci něco stalo. Zákazníkovi tak alespoň napíšeme, že jeho výrobek nepřežil přežah. Sem tam je složitá i ta administrativa, to mně osobně občas dělá problém. Projít si všechny dotazy a podobně. Taky je nutné dbát na to, jak se člověk stará například o pec. Jaké materiály používáte nebo jak to do pece ideálně naskládat tak, aby vydržela co nejdéle. Zároveň na sebe bereme riziko, že se váš výrobek nerozbije.

 

S ateliérem Klei je spojené také Kafe Grohova. Jak vznikl nápad propojit keramickou dílnu s kavárnou a jak spolu oba prostory fungují?

V úplné minulosti tam býval obchůdek s italskou kávou a nějakými delikatesami. Potom co se majitelka odstěhovala, měli jsme o prostor zájem a chtěli ho využít nějak v rámci keramiky. Oba ty podniky ale působí nezávisle. My akorát do kavárny dodáváme keramiku z dílny. Původně jsme to zamýšleli i jako showroom, kde si lidé můžou svoje výrobky vystavit nebo je prodávat. Nějak se to nakonec přehouplo, takže hlavní produkt je tam káva a jako sekundární produkt ta keramika. Většina keramiky v kavárně je na prodej, můžete si tady koupit všechno od hrníčků po matcha misky. Rádi bychom v budoucnosti rozšířili naše portfolio, abychom nebyli pouze sdílený prostor a abychom se zaměřili na to tu keramiku produkovat ještě více.

Prodáváte vaše výrobky i někde jinde než v kavárně?

Zatím ještě ne, ale pomalu s tou naší produkcí začínáme. Nedávno jsme byli oficiálně atestování právě pro prodej keramiky. V minulosti jsme proto brali hrníčky i z nějakých jiných ateliérů a ty si tam potom vystavovali. Často nám také nějací keramici donesli něco svého. Tím, že už teď ale můžeme, chceme tam natlačit hlavně ty naše výrobky.

 

Kam byste chtěli v budoucnu ateliér posouvat? Máte představu, jak by měl vypadat za pár let?

Sdílené ateliéry jsou jakýmsi trendem poslední doby. Přijít si něco namalovat, přijít si něco vytvořit a přijít se odreagovat. Otázka je spíše pro nás, jak dlouho ten trend ještě bude takhle fungovat. Já samozřejmě budu rád, když budeme schopni nějak nabízet naše know-how. Tomu bych se chtěl věnovat. Máme na to i vytvořený systém, software, který bychom chtěli prodávat dál, aby na principu sdílení mohly v budoucnu fungovat i ostatní keramické ateliéry. Taky samozřejmě budu rád, když budeme schopni více produkovat vlastní výrobky a vlastní keramiku.

 

Vaše druhá dílna je v Brně na Václavské. Plánujete se rozrůst i mimo Brno nebo jste spokojení s tím, jak to funguje teď?

Já si myslím, že nám to zatím stačí. Spíš bychom rádi prodávali naše zkušenosti a znalosti, koncepci, software, rezervační systémy a tak. Ono se to nezdá, ale provozně je to docela náročná věc, zvlášť když to táhnete ve dvou lidech. Samozřejmě pokud to člověk chce dělat pořádně.

 

V uplynulých letech jste toho museli už dost zažít. Vzpomínáte si na nějaký výrobek nebo návštěvníka, který vám obzvlášť utkvěl v paměti?

Jsou tady samozřejmě lidi, co k nám chodí od samotného začátku. To mě vždycky zahřeje u srdce, když je vidím. Rád je pozdravím, prohodíme pár slov a dělají opravdu hezkou keramiku a hezky se na ni kouká. Taky když vytahujeme konkrétní výrobky, tak okamžitě víme, od koho jsou.