Z Brna až na Fidži: Měsíční veterinární stáž na druhém konci světa

Brno - Adam Vrtal je studentem pátého ročníku Veterinární univerzity v Brně. V průběhu minulého roku se rozhodl pro odvážný krok a odletěl na čtyřtýdenní odbornou stáž na Fidži, kde pracoval na veterinární klinice. Na druhém konci světa tak získával nejen cenné pracovní zkušenosti, ale také poznával místní kulturu, mentalitu a každodenní život v tichomořském ostrovním státě.

Proč ses rozhodl vyrazit na stáž tak daleko? Fidži je poměrně neobvyklá a vzdálená destinace.

Mou hlavní motivací byla samotná praxe. Plánoval jsem vystoupit ze své komfortní zóny a vyrazit co nejdál za exotikou, protože cestování je mým obrovským koníčkem a rád poznávám nové krajiny a kultury. Ve svém životě jsem už navštívil řadu zemí, ale polynéská země mi v cestovatelském repertoáru zatím chyběla. Fidži navíc nebylo jedinou variantou, měl jsem připravených více alternativ. Rozeslal jsem žádosti do několika zemí, například do Kostariky, na Šalamounovy ostrovy, Nový Zéland, Jihoafrické republiky nebo do Thajska. Odpověď jsem však obdržel pouze z Fidži, a tak bylo rozhodnuto.

Bylo náročné celou stáž zařídit a financovat?

Administrativně to bylo překvapivě jednoduché. Víza jsem dostal zdarma hned po příletu a ani jsem nepotřeboval žádné speciální očkování, stačilo běžné povinné očkování z Česka. Celá stáž byla financována univerzitou a v konečném důsledku jsem si doplácel jenom pár tisíc korun, což jsem využil na víkendové výlety a cestování.

Nejnáročnější částí celé stáže byla paradoxně už samotná cesta, která se kvůli délce letů a časovému posunu protáhla téměř na dva dny. Odlétal jsem z Prahy a přestupoval v Dubaji a Singapuru, přičemž v Dubaji mě čekala patnáctihodinová pauza mezi leteckými spoji. Právě tam se ale cesta nečekaně zkomplikovala, protože mi začala selhávat baterie v mobilu a hrozilo, že přestane fungovat úplně. Na druhém konci světa, bez funkčního telefonu a před dalším dlouhým letem, to nebyla zrovna příjemná situace. Narychlo jsem proto hledal nějaký servis. Naštěstí otevíral Apple Store v Dubai Mallu, kde mi baterii zdarma vyměnili. Ale kdybych neměl patnáctihodinovou rezervu, tak fakt nevím, co bych dělal.

Jaký byl tvůj první dojem hned po příletu?

Hned po příletu přišel další šok. Zjistil jsem totiž, že moje ubytování leží mnohem dál od pracoviště, než jsem původně předpokládal. Do práce vedla přibližně šest kilometrů dlouhá polní cesta, po které se navíc nedalo jezdit nijak rychle. Vzhledem k tomu, že místní infrastruktura ani veřejná doprava nejsou příliš rozvinuté a oproti Evropě je to úplně jiný svět, nezbylo mi nic jiného než si na celý měsíc půjčit skútr. Ten se nakonec stal mým hlavním dopravním prostředkem a umožnil mi pohybovat se nejen mezi ubytováním a prací, ale postupně i po celém ostrově.

Kde jsi vlastně bydlel? Měl jsi od univerzity nějak zařízené ubytování nebo jsi si musel vše zařídit sám?

Nene, ubytování jsem si musel zařídit sám. Nakonec jsem narazil na jednu místní farmu, kde majitelé chovali kozy a část objektu pronajímali přes Airbnb. Šlo sice o sdílené ubytování, ale ze čtyř týdnů jsem tam tři týdny strávil úplně sám. Zbylý týden se tam prostřídalo vystřídalo několik hostů, například kluk z Argentiny nebo hráčky fidžijského národního týmu rugby.

V bytě pode mnou navíc bydlel manželský pár z Evropy, pán ze Švýcarska a paní z Rakouska. Večery jsme často trávili společně a jejich přítomnost pro mě byla velkou výhodou. Měl jsem kolem sebe někoho, kdo mi byl kulturně blízký, a díky tomu jsem během pobytu nepociťoval výraznou samotu.

Jak ses domlouval jazykově? Byla tam nějaká bariéra?

Vůbec ne. Na Fidži se běžně mluví anglicky, což je pozůstatek britské koloniální minulosti. Vedle toho místní mluví i fidžijsky nebo hindsky, ale prakticky všichni se domluví anglicky. Dokonce jsem se naučil i pár místních slov, jako například „bula“, což znamená „ahoj“, nebo „vinaka“, což je „děkuji“.

Co tvůj běžný pracovní den? Jak vypadal?

První týden jsem pracoval hlavně v útulku pro psy a kočky. Čistil kotce, krmil zvířata nebo aplikoval léčiva. Druhý týden jsem část dne trávil v útulku a odpoledne už na veterinární klinice s doktory. Poslední dva týdny jsem byl přímo na klinice, kde jsem asistoval u vyšetření a operací, hlavně kastrací toulavých zvířat.

Co ti tato stáž dala profesně?

Spoustu zkušeností. Asi to, co jsem očekával, hlavně jsem si protrénoval některé základní dovednosti, ke kterým jsem se ještě tolik nedostal. Zároveň jsem lépe pochopil, jak funguje klinika v každodenním provozu. Velmi si také vážím přístupu místních kolegů, kteří mi dali prostor zapojit se do širokého spektra činností a výrazně tak přispěli k rozšíření mých odborných zkušeností. V průběhu stáže jsem se také utvrdil v tom, že jsem si dobře vybral školu a obor.

Zažil jsi nějaký kulturní šok? A liší se jejich životní styl od toho našeho?

Všichni byli moc milí, což mě příjemně překvapilo. Upřímně si nevybavuji žádnou negativní zkušenost s místními. I děti mě zdravily na ulici. Obecně je tam silné komunitní sdílení a lidé tolik nekladou důraz na individualismus. Také moji kolegové na klinice byli skvělí a na konci pobytu mi dokonce na rozloučenou upekli dort. Jejich přístup byl natolik vstřícný, že jsem od nich dostal i pracovní nabídku zůstat na Fidži a pracovat tam další rok. A životní styl mají dost specifický. Existuje u nich pojem „Fiji time“, což znamená, že nikdo nikam nespěchá a všechno se řeší v klidu. Na jednu stranu je to strašně příjemné, na druhou to může být trochu frustrující, když něco potřebujete rychle vyřídit. Celkově ale byli lidé extrémně přátelští a ochotní pomoct.

Co tě na životě na Fidži nejvíce bavilo a co naopak štvalo?

Nejvíce mě nadchla určitě příroda. Džungle, pláže, vodopády i menší ostrovy byly nádherné. Překvapila mě i přibližně stometrová poušť, kterou bych v tichomořském ostrovním státě nečekal. A samozřejmě zvířata, na vlastní oči jsem viděl například manty nebo žraloky. O víkendech jsem se snažil co nejvíce cestovat, navštívil jsem například ostrovy Yawasa, kde žijí místní v malých vesničkách tradičním stylem života, nebo rugbyový zápas, což byla naprosto unikátní zkušenost. Silným zážitkem byl především tanec haka, který týmy provádějí před začátkem utkání.

Naopak frustrující byla infrastruktura, hlavně silnice a absence osvětlení, což mi výrazně komplikovalo jízdu večer na skútru. Místní mi i radili, abych se jízdě na skútru co nejvíc vyhnul, protože jízda zdejších řidičů je často neohleduplná a mohl by mě někdo srazit. Zároveň je zde běžné pití kavy, tradičního nápoje s uklidňujícími účinky, jehož konzumace je na Fidži legální i při řízení.

Jak vnímají místní obyvatelé Evropany?

Popravdě tam na nás nejsou moc zvyklí, protože většina turistů je z Austrálie, Nového Zélandu nebo z USA. A když tam turisté letí, tak jsou obvykle ubytováni v resortech, a tak se s místními moc nestýkají. Já jako obyvatel Evropy jsem tam byl spíše výjimkou. Turisty jsem potkal hlavně na rugby a v hospodě, kde jsem například mluvil s paní z Papuy-Nové Guineje.

Máš v plánu v budoucnu vyrazit na nějakou další zahraniční stáž?

Určitě, shodou okolností zrovna dneska chci posílat dvě žádosti na veterinární kliniky. Tentokrát bych rád zavítal na africký kontinent, kde mám v hledáčku dvě jihoafrické země, Botswanu a Namibii. Uvidíme, kam mě cesta zavede a zda se podaří navázat spolupráci s některou z místních klinik.