Všichni tam jezdí na kole, je jich tam víc než lidí, říká studentka na Erasmu v Nizozemsku

Brno - Půl roku v nové zemi, nové prostředí a lidé z celého světa. Leticia Barlievová, studentka magisterského oboru Mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, vyjela na Erasmus do nizozemského Groningenu. Z původně „jen studijního pobytu“ se ale rychle stala zkušenost, která jí změnila pohled na studium i na sebe samotnou.

Proč jsi si vybrala právě Nizozemsko pro Erasmus?

Chtěla jsem zůstat v Evropě, ale neměla jsem předem vybranou konkrétní zemi. Dívala jsem se hlavně na školy, konkrétní programy, jazykové požadavky a nabídku předmětů v angličtině. V Nizozemsku je velká výhoda to, že je tam hodně mezinárodních studentů, takže angličtina není vůbec problém a nabídka anglicky vyučovaných předmětů je opravdu široká. Takže proto padla volba na Nizozemsko.

Takže jsi se v celém Nizozemsku domluvila v pohodě anglicky?

Ano, až mě to překvapilo. Opravdu skoro všichni tam mluví skvěle anglicky. Bavila jsem se i se starší paní v autobuse a nebyl vůbec žádný problém. A to jsem nežila v žádném velkém městě, ale v Groningenu, který je menší než Brno. Zároveň jsem občas něco pochytila z nizozemštiny, protože se učím německy a tyto jazyky mají společný základ.

Jak byl pobyt administrativně náročný? Musela jsi zařizovat hodně věcí?

To byla asi nejhorší část celého Erasmu. Už před odjezdem musíš řešit Learning Agreement mezi oběma univerzitami, ale každá má jiné deadliny a komunikace zdlouhavá. Po návratu je to podobné. Musí se řešit uznávání předmětů, kredity a známky. Já jsem se ještě zasekla na tom, že jsem potřebovala „transcript”(dokument se studijními výsledky získaných na zahraničním pobytu) dřív, než ho škola poslala, a zrovna měli prázdniny. Takže trochu chaos, ale nakonec se to vyřešilo.

Měla jsi před odjezdem nějaké očekávání nebo obavy?

Těšila jsem se, ale samozřejmě tam byly i nějaké obavy, hlavně těsně před odjezdem. Ten týden předtím už jsem byla hodně ve stresu. Přemýšlela jsem, jestli si najdu kamarády, jaká bude škola a jak to celé zvládnu. Člověk jede na půl roku do úplně nového prostředí, kde nezná lidi, jazyk ani kulturu. Nakonec se ale žádné z těch největších obav nenaplnily a spíš to ještě překonalo mé očekávání. Akorát mi občas chyběla rodina a kamarádi. Ale myslím si, že dnes je to mnohem jednodušší zvládnout, hlavně díky sociálním sítím.

V čem se liší studium v Nizozemsku oproti Česku?

Je to dost jiné než u nás. Semestr je rozdělený na dvě poloviny, takže jsme měli jeden blok, poté zkoušky, a potom druhý blok a zase zkoušky. U mě byly zkoušky většinou ve formě esejí, což bylo asi dost ovlivněné mým oborem. U jiných studentů z jiných oborů nebo fakult to často byly testy. Ústní zkoušky tam moc nebývají.

Vyhovoval ti ten systém?

Mělo to svoje výhody i nevýhody. Bylo fajn, že člověk neměl takový stres jako z klasické zkoušky, protože dostal třeba týden na napsání eseje. Zároveň to bylo dost časově náročné. Výuka byla navíc mnohem interaktivnější a skoro jsem neměla klasické přednášky, na které jsem byla zvyklá z Česka. Většina předmětů totiž probíhala formou seminářů. Museli jsme přijít připravení, mít načtenou literaturu a pak jsme pracovali ve skupinách, diskutovali a prezentovali své názory. Celé to bylo hodně založené na zapojení studentů. Bylo vidět, že místní studenti jsou na ten systém zvyklí. Zapojovali se úplně přirozeně a učitel je k tomu ani nemusel moc pobízet. To bylo oproti českému prostředí hodně jiné.

Odkud byli ostatní zahraniční studenti?

Úplně odevšad. Groningen je hodně mezinárodní město, takže i na ulici člověk často slyší angličtinu. Bylo tam hodně Španělů, Italů, Němců, ale měla jsem i kamarády z Tchaj-wanu, Koreje, USA, Kanady nebo Nového Zélandu.

Kde jsi tam bydlela?

V podstatě existují dvě možnosti, buď si najdeš vlastní bydlení, nebo jdeš do studentského ubytování. Klasické koleje tam nefungují úplně jako u nás, ale existují různé studentské ubytovny. Já bydlela v jedné organizaci, která spolupracovala s univerzitami a byla určená hlavně pro mezinárodní studenty.

Jak to tam vypadalo?

Každý jsme měli vlastní pokoj a někteří i vlastní koupelnu. Kuchyň jsme sdíleli asi v sedmi lidech. Za mě to bylo super, protože člověk měl svoje soukromí, ale zároveň i sociální život. I do školy to bylo blízko, většinou jsem tam dojela tak za patnáct minut.

Na kolik peněz tě to vyšlo? Stačilo stipendium?

Stipendium bylo něco málo přes šest set eur a v podstatě mi pokrylo jenom ubytování. Asi by se dalo najít i levnější, ale mně dávalo smysl být právě v tom studentském ubytování, protože člověk hned od začátku pozná nové lidi a je součástí komunity. Společně jsme trávili čas, vařili, hráli karty, povídali si, pořád se tam něco zajímavého dělo.

Zažila jsi nějaký kulturní šok?

Ano, určitě. Asi nejvíc kola. To je taková věc, o které každý ví, ale dokud tam člověk není, tak si nedokáže představit, jak moc jsou v Nizozemsku kola součástí každodenního života. Tam opravdu všichni jezdí všude na kole. Do školy, do práce, do města nebo na párty. Je jedno, jestli prší, sněží nebo svítí slunce. Dokonce je tam víc kol než lidí. Jeden týden tam nasněžilo a já si říkala, že přece nepojedu na kole, ale všichni normálně jeli. Tak jsem to zkusila a málem jsem se zabila, takže jsem pak radši jela autobusem.

A proč to tam tak funguje?

Protože jsou na to města uzpůsobená. Všude jsou cyklostezky, je tam rovina a těch aut není tolik. Člověk se tam na kole cítí relativně bezpečně. Nakonec mi to přišlo úplně skvělé a po návratu do Česka mi to dost chybělo.

Bylo ještě něco, co tě kulturně překvapilo?

Ano, třeba okna. Lidé tam mají obrovská okna a vůbec nepoužívají záclony nebo žaluzie. Takže jdeš kolem domu a normálně vidíš dovnitř, co jedí nebo na co se dívají v televizi. Zároveň mě zaujalo to, že jakmile vyleze slunce, tak jdou všichni hned ven. Je úplně jedno, jestli je pět nebo patnáct stupňů. Prostě se sedí venku, u kanálů, na zahrádkách. To mi přišlo jako dost rozdílná mentalita.

Jak vypadal noční život v Groningenu?

Ten byl super. A to ani nejsem úplně párty člověk. Groningen je hodně studentské město, takže je tam spousta barů a klubů. Byla tam třeba celá ulice plná podniků a všechny kluby byly zdarma. Akorát pivo tam mají hodně drahé, průměrně jsem platila pět eur za třetinku.

Čím tě Erasmus nejvíc změnil?

Asi mi dal větší sebevědomí a změnil mi perspektivu na některé věci. Člověk si uvědomí, že dokáže fungovat půl roku v cizí zemi, mezi cizími lidmi, a zvládne to. Taky jsem si odnesla to, že mnohem méně řeším, co si o mně myslí ostatní.

Doporučila bys Erasmus v Nizozemsku?

Určitě ano. A vlastně bych obecně doporučila vyjet někam na Erasmus. Člověka to hodně posune. Za mě má Nizozemsko fakt, co nabídnout, ať už kvůli studiu, mezinárodní komunitě, nebo i tomu, že se tam skvěle domluví anglicky. Zároveň to není tak kulturně vzdálený svět, aby to byl úplný šok.