„Oni se učí česky, tak proč bych se já neučila romsky,“ říká studentka, která chce bořit mocenskou dynamiku

Brno - Eva Matoušová je studentkou Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity. Třetím rokem studuje environmentální studia a sociální práci. Věří, že se každý z nás občas ocitne v situaci, kdy potřebuje pomoc, a je podle ní přirozené, že ji pak chceme společnosti nebo svému okolí vrátit zpět.

Pamatuješ si moment, kdy sis poprvé uvědomila, že chceš pomáhat lidem v nouzi?

Myslím, že se to děje kolem nás všech. Potkáte někoho, kdo je sám a chce si popovídat, nebo vás někdo zastaví na ulici a požádá o pomoc. Je to hodně přítomné v životech každého z nás. Myslím si, že lidé by si měli pomáhat a navzájem se podporovat.

Studuješ sociální práci a environmentální studia, proč právě tato kombinace?

Je to pro mě intuitivně jasná volba. Trápí mě stav světa, násilí, agrese a destrukce, která se odehrává všude kolem nás. Kombinace těchto dvou oborů s tím podle mě nejlépe pracuje, protože přírodu a lidi od sebe nelze oddělit. Oba obory často řeší problémy, které mají společného jmenovatele, a proto mi dává smysl studovat je právě v této kombinaci.

Napadlo tě už v dětství, že se budeš věnovat práci s lidmi a svému okolí?

V dětství mě to určitě nenapadlo, nebyla tam žádná jasná linka. Vím ale, že už tehdy mě zajímalo, jak se lidé cítí, co se děje s prostředím kolem mě, a jak se s ním zachází. Často to ve mně vyvolávalo spoustu vzteku a různých emocí. Na střední škole jsem pak hledala způsoby, jak se zapojit a přispět k tomu, aby se věci zlepšily.

Jak ses zapojila?

Začala jsem se angažovat například v hnutí Fridays for Future (mezinárodní studentská iniciativa upozorňující na klimatickou krizi a ochranu klimatu, pozn. redaktora). Zároveň jsem vařila s kolektivem Food Not Bombs, který připravuje jídlo pro lidi v nouzi a upozorňuje na sociální nerovnosti.

Co ti ta zkušenost přinesla?

Organizace Food Not Bombs pro mě byla obohacující. Díky ní jsem se dostala do kontaktu s lidmi v komplikovaných životních situacích. Byly to pro mě velmi důležité a hezké zkušenosti. Řekla jsem si tedy, že bych se tomu chtěla věnovat i nadále. Přestože se k dobrovolnictví dá přistupovat i mimo akademické prostředí, zvolila jsem si tuto cestu, protože mi dává momentálně největší smysl.

Věnuješ se dobrovolnictví pravidelně?

Nechci, aby tato činnost působila odděleně od věcí, které běžně dělám. To pak vytváří mocenskou dynamiku, která se mi nelíbí. Když jsem například navštívila osady na Slovensku, nikdy jsem si nepřipadala jen jako 'ta pomáhající osoba'. Vnímala jsem, že to, co jsem dávala, se mi vracelo i zpět. Otevřelo mi to oči, často jsem si díky tomu uvědomila vlastní privilegia, nebo si prostě jen vážila toho, že jsme se společně zasmáli, a že mi ti lidé chtěli naslouchat.

To je zajímavý pohled...

Nelíbí se mi mluvit o tom jen jako o aktivitě, kde já jsem ta 'pomáhající osoba' a ten druhý pouze 'příjemce'. Taková mocenská dynamika mi nevyhovuje. Práce s romskými dětmi mě prostě baví, nabíjí mě energií a dělá mi velkou radost, když se s nimi mohu setkávat.

Zajímavé je i to, že se učíš romsky. Jak ses k romštině dostala?

Dostala jsem se k tomu právě přes návštěvy osad nebo díky pomoci v nízkoprahových zařízeních. Na různých místech jsem se setkávala s dětmi, například v osadách na Slovensku mi děti často nerozuměly, protože mnohdy neuměly ani slovensky. Často jsou to i lidé, se kterými se kamarádím, a přišlo mi super hledat cesty, jak si můžeme snáze porozumět. Ony se učí buď česky, nebo slovensky, tak proč bych se já neučila romsky? Je to přirozená cesta, jak si můžeme být blíž. Jednou mě kamarádka vzala s sebou na hodinu k jedné paní, která učí romštinu v kavárně.

Je pro tebe učení romštiny náročné?

Učení se romštině je náročné, asi jako u každého jiného jazyka. Moc mě to ale baví a romština krásně zní. Na hodinách si třeba zpíváme a překládáme písničky. Těším se, až budu moct používat aspoň nějaká slovíčka. Zatím mám za sebou jen pár lekcí, takže dám dohromady sotva větu. Je to výzva, je to úplně nový jazyk.

Jak ti znalost romštiny pomáhá v praxi při práci s lidmi nebo dětmi?

Doufám, že v praxi si s dětmi užijeme víc legrace a budu lépe chápat jejich vtipy. Chtěla bych mít vhled do toho, jak romština funguje, protože je to pro ně mateřský jazyk, což ovlivňuje i to, jak přemýšlejí a formulují své myšlenky. Díky tomu získám lepší kontext a doufám, že se nám spolu bude lépe komunikovat.

Vnímají tě děti jinak, když zjistí, že umíš jejich jazyk?

Zatím jsem to v praxi nezkoušela. Na Slovensko se teprve chystám a tam si to vyzkouším, ale s pár kamarády jsme si psali, že se učím, a moc se na to těšili.

Naučíš mě něco romsky?

Romsky se Ahoj řekne Servus a Jak se máš? se řekne Sar san?

Pokud by se někdo chtěl zapojit a pomáhat lidem ze znevýhodněných komunit, kde se může například v Brně přidat?

V Brně máme právě pobočku Food Not Bombs a myslím si, že je to skvělá zkušenost, jak se zapojit a osmělit. Dá se samozřejmě zapojit do mnoha akcí, například přes Univerzity za klima, Fridays for Future nebo organizaci Nero, která vytváří volnočasové aktivity pro děti z brněnských ubytoven. Dá se také doučovat přes různé platformy.