Moravská zemská knihovna si připomněla Arnošta Lustiga: „Fotr by byl pyšnej,“ říká syn spisovatele

Brno - V Brně vznikla nová knihovna Arnošta Lustiga. Moravská zemská knihovna ji otevřela ve spolupráci s Nadací Arnošta Lustiga v den patnáctého výročí spisovatelova úmrtí. Slavnost doplnila putovní výstava inspirovaná jeho životem. Na místě promluvila například Lustigova dcera Eva nebo ředitel Památníku Terezín.

„Čtěte, abyste byli silnější, abyste věděli, ne proto, aby vás přemohla lítost.“ Tímto citátem přivítala brněnská radní pro školství Irena Matonohová (STAN) ty, kteří přišli do konferenčního sálu Moravské zemské knihovny (MZK) v Brně zavzpomínat na spisovatele Arnošta Lustiga. Přesně patnáct let po jeho smrti zde MZK v úzké spolupráci s Nadací Arnošta Lustiga otevřela tematickou knihovnu věnovanou dílu židovského autora. Ten se tak zařadil po bok Milana Kundery, který se obdobné pocty dočkal před třemi lety. Návštěvníci mohli poprvé spatřit také putovní výstavu věnovanou střípkům z Lustigova života.

„MZK ukazuje, že je institucí, která pečuje o mezinárodně uznávané české autory. Osobně jsem měla Arnošta Lustiga vždy moc ráda, možná jsem moc troufalá, ale myslím, že jsem přečetla všechny jeho knihy,“ přiznává radní Matonohová.

Akce byla součástí celoročního mezinárodního festivalu FestivAL100 pořádaného Nadací A.L., který vzdělávacími a kulturními akcemi v celkem deseti zemích připomíná stoleté výročí Lustigova narození.

Svědek holokaustu

Lustig se narodil v roce 1926 v Praze. Jeho dospívání poznamenal pobyt ve třech koncentračních táborech, odkud se mu v dubnu 1945 podařilo uprchnout a mohl se tak účastnit pražského povstání. Po válce začal studovat Vysokou školu politických a sociálních věd a zároveň pracovat jako redaktor. V roce 1948 pokrýval pro lidové noviny arabsko-izraelskou válku. V padesátých letech publikoval první knihy s motivem koncentračního tábora. Sbírka Noc a naděje (1957) v sedmi povídkách opisuje každodennost terezínského ghetta. Zkušenost s holokaustem ho pak provází téměř celou jeho další tvorbu.

Podle svých slov začal psát hlavně proto, že mu lidé nechtěli věřit, co všechno během války zažil. V silné osobní zkušenosti vidí nejvyšší hodnotu i ředitel Památníku Terezín, který je majitelem představené výstavy. „Jeho knihy jsou hlubokým svědectvím o tom, kým je lidská bytost v mezních situacích,“ vysvětluje Jakub Roubínek.

Ředitelka Nadace Arnošta Lustiga a dcera poctěného spisovatele Eva Lustigová neskrývala nadšení, že se nápad, který se zrodil v rámci diskusí s generálním ředitelem MZK, historikem Petrem Kubíčkem, podařilo uskutečnit. „Když zemřel, v žádném případě mě nenapadlo, že za patnáct let bude v MZK stát jeho knihovna, navíc vedle osobního přítele Milana Kundery,“ uvedla. Prozradila, že na rozsáhlém projektu se podílelo kolem třiceti stážistů a přípravy zabraly několik měsíců.

Událost udělala dojem i na paní Evu, která přijela až z Plzně. Se slzami v očích se svěřila s tím, jaký význam pro ni tvorba Arnošta Lustiga má. „V historii se staly strašné chyby. Lidé by měli číst Lustiga, aby se poučili z historie. Pokud se z ní nepoučíme, budeme tyto chyby opakovat,“ uzavírá dojatě.

Pyšnej fotr

O půl šesté se bezmála pět desítek lidí přesunulo do prvního patra MZK, kde byla za zvuků saxofonisty Pavla Zlámala přestřižena páska, která otevřela knihovnu Arnošta Lustiga veřejnosti. Jedním ze střihačů byl spisovatelův syn a filmový režisér Josef Lustig, kolem kterého se záhy seskupil dav účastníků, aby si vyslechl jeho osobní dojmy. Po anekdotických příhodách mapujících otcův vztah k české zemi uzavřel vystoupení s humorem sobě vlastním: „Fotr by byl pyšnej, hlavně na svoji dceru. Mě měl docela rád, ale na ni by byl pyšnej. Chybí mi a tohle všechno je moc fajn.“

Kromě kompletního Lustigova díla, z něhož vyčnívá světově uznávaná Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, je možné prohlédnout si v knihovně také autentické předměty ze spisovatelova života, které MZK poskytla dcera Eva. Vedle psacího stroje nebo obrazu Ernesta Hemingwaye nechybí ani fotbalová vlaječka Dukla Praha.

Výstava, která hledí do očí

Finále večera patřilo Johaně Kratochvílové, autorce výstavy inspirované stejnojmennou knihou Markéty Pilátové Arnoštova cesta. Výstava visícími tapisériemi kopíruje texty životopisné knihy a zároveň pomocí fotografií Petry Růžičkové, která Lustiga portrétovala po většinu jeho života, ukazuje autora zblízka.

„Bylo vidět, že jsou na sebe s fotografkou naladěni. Jsou tam pohledy, které člověk nerozdává všude. Takže jsme si řekli, že představíme Arnošta ve velkém formátu. Když sem vejdete, můžete se mu podívat zpříma do očí, což byl záměr,“ vysvětluje výběr fotografií Kratochvílová. Podívat se Arnoštu Lustigovi do očí budou moci lidé následující dva měsíce, kdy výstava zůstane v MZK. Poté poputuje na další místa v rámci FestivAL 100. V září se přesune do Památníku Terezín, kde bude přístupná až do konce roku.