Langoš zvedá Brňany ze židle. Z rychlovky od stánků u koupališť je veganská specialita

Brno - Zatímco většina Brňanů tráví Velikonoční pondělí v rodinném kruhu, třídu Kapitána Jaroše zalila vůně česneku. Stovky lidí zavítali na komunitní akci Vem kámoša na langoša do místního podniku Tři ocásky. Již pátý ročník ukázal, že i obyčejné jídlo, jako je langoš, dokáže oslovit davy i přes svátky. Z bývalé klasiky nádraží a koupališť se stává fenomén.

Velikonoční alternativa

Pro Kryštofa Vítka, pořadatele akce ve Třech ocáscích, je langoš jídlo, které Brnu chybí v dostatečné kvalitě. Jeho motivace k uspořádání dalšího ročníku akce byla jednoduchá. Vytvořit alternativu k zažitým velikonočním zvykům. „Nebaví mě klasické velikonoční tradice, místo mlácení holek a chlastání připravím dobré jídlo,“ komentuje Vítek. Během odpoledne u svého stánku obsloužil zhruba čtyři sta lidí.

V Ocáscích, známých svým aktivistickým zaměřením a důrazem na udržitelnost, dostal langoš čistě veganskou podobu. Cena není fixní, kdo má hlad, dostane najíst, i když v kapse zrovna nemá ani korunu. „S láskou, kvůli zábavě a komunitě. Je to dělané lidmi pro lidi,“ popisuje pořadatel motivy akce.

Langošové víkendy i v zimě

Podle návštěvníka Tří ocásků hraje roli nostalgie. „Je to takový přívětivý středoevropský junk food. Vybaví se mi klidový čas, slunečná atmosféra na koupališti a dětství,“ líčí Jindřich Keil. Langoše přirovnává k droze a tvrdí, že důležitým faktorem při koupi je rozpoložení a roční období. „Základ je dobré těsto a dobrá doba. Nedáš si langoš v prosinci jen tak před Vánoci,“ dodává s nadsázkou.

Brněnská realita mu však dává za pravdu jen částečně. Že je po smaženém těstě poptávka celoročně, dokazují Langošové víkendy v Mullers bistru. Jeden takový víkend se letos udál i na přelomu února a března. V tomto bistru si však recepturu střeží a podrobnosti si nechávají pro sebe. „Je to vlastně takové naše know-how,“ říká o langoších Lenka Müllerová se špetkou tajemství.

Mezi klasikou a experimentem

Zatímco v centru Brna se experimentuje, v restauraci Zahrada U Sosny sázejí na nesmrtelnou klasiku s kečupem a sýrem. Majitel Zahrady u Sosny, Přemysl Opálka, potvrzuje, že na langoš k nim chodí úplně všichni. Od dospívajících až po lidi v důchodovém věku. „Je to dobrá svačina, ne zdravá, ale levná a chutná,“ shrnuje kouzlo této klasiky.

Langoš v moderním brněnském pojetí slouží jako základna pro nekonečné kombinace chutí. Nabídka u Tří ocásků letos připomínala spíše degustační menu. Různé varianty s medvědím česnekem, pizza langoš, kari langoš, tofu pomazánka nebo rostlinná slanina od lokálních prodejců. „Je začátek jara, tak to záleží na medvědím česneku a takových zábavných, fresh věcech,“ doplňuje Kryštof Vítek, který si všechen česnek sám nasbíral.

Langoš je posvátný

S popularitou této placky z oleje roste i náročnost jejích fanoušků. „Slovo langoš mě láká jako světlo noční můru,“ říká milovník langošů Matěj Král. Upozorňuje však, že pokrm už dávno není jen o nasycení, ale o precizních parametrech. Správný kousek musí mít podle něj zlatavou barvu a nesmí být cítit droždím a olejem. Musí disponovat ideálním poměrem mezi sladkým kečupem, slaným sýrem a pálivým česnekem.

„Problémem je rozložení těsta. Po stranách je ho tolik, že se sotva dodělalo, ale uprostřed je vrstvička tak tenká, až praská,“ varuje Král před nejčastějšími nešvary. A pro milovníky sladkého má jasný vzkaz: „Nasladko neexistuje, to není langoš“.

Brno tak skrze smažené těsto vypráví příběh. Jídlo, které bývalo dříve spojováno s koupalištěm nebo železničním podchodem, dnes připravují v komunitním duchu lidé pro lidi.