Velikonoční festival duchovní hudby slaví Kristovy roky. Mladá generace hledá v duchovní hudbě autenticitu

Brno - Pět brněnských kostelů se v nadcházejících týdnech stane dějištěm 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby. Akce pořádaná Filharmonií Brno začíná na Květnou neděli 29. března a potrvá do 12. dubna. V rámci tématu „Vytrvalost a radost" vystoupí jak zkušení hudebníci, tak studenti. Návštěvníci se mohou těšit na reprezentativní díla klasiky i světové premiéry soudobých oratorií.

Letošní ročník je pro festival symbolický, slaví Kristova léta (33). Téma „Vytrvalost a radost“ reflektuje napětí mezi postním obdobím a nadějí vzkříšení. Dramaturg festivalu Vladimír Maňas na pondělní besedě v Knihovně Jiřího Mahena zdůraznil snahu o jasné vymezení uměleckého zážitku v sakrálním prostoru. „Přemýšlíme nad tím, aby festival jasně odděloval bohoslužbu od koncertního vystoupení, i když k sobě mají tyto dva světy blízko,“ vysvětlil Maňas.

Vstupné na jednotlivé koncerty se pohybuje od 200 do 450 korun, přičemž pro studenty s průkazem ISIC platí výrazná padesátiprocentní sleva. Fanoušci mohou využít také balíček „Festival na míru“, kde při koupi lístků na tři a více koncertů získají další slevu.

Atmosféru letošního programu doplňuje i oficiální playlist na Spotify: https://open.spotify.com/playlist/48VMPGgBh0BTT6iZrC4ABx?si=b99a9eb21bd646f9

Od temných hodinek po nalezeného Beethovena

Festival odstartuje na Květnou neděli 29. března v kostele svatých Janů u minoritů. Slavnostní zahájení v podání Filharmonie Brno a Pražského filharmonického sboru propojí modernu s klasikou. Zazní skladby Henriho Tomasiho, Jamese MacMillana a vrcholné Stabat mater od Francise Poulenca se sólistkou Simonou Šaturovou. Hned v pondělí se program přesune do katedrály na Petrově, kde varhaník Jan Šprta představí díla pozdního romantismu a úpravy skladeb Johanna Sebastiana Bacha.

Významným bodem programu je projekt Via sancta neboli Svatá cesta. Tvoří ho čtyři nová oratoria, která přímo na objednávku festivalu napsali Tomáš Krejčí, Lukáš Hurník, Jiří Miroslav Procházka a Ondřej Múčka.. Tato díla zazní během dvou večerů 2. a 7. dubna a fungují jako most mezi Starým a Novým zákonem. Moderní linku festivalu doplní také úterní koncert v novém kostele na Lesné, kde v unikátním prostoru zazní meditační skladba Exil od Giji Kančeliho.

Svatý týden doprovodí série koncertů s názvem Tenebrae neboli temné hodinky. Jde o noční bdění v jezuitském kostele, během něhož se postupně zhasínají svíce, až chrám zůstane v naprosté tmě a prostoupí ho pouze hudba. Letos se 3. dubna představí mezinárodní soubor Ramillete de Tonos, který na dobové nástroje oživí španělskou renesanční hudbu. Před Velikonocemi program obohatí ještě barokní nešpory v podání souboru Societas Incognitorum.

Celý festival symbolicky vyvrcholí 12. dubna v kostele svatého Jakuba koncertem Za světlem. Program završí Beethovenova mše C dur, která má pro Brno hluboký historický význam. Právě na svatojakubské faře se totiž dodnes uchovává vzácná partitura, která byla zakoupena krátce po svém vydání ve Vídni. Podle ní byla mše v Brně poprvé provedena v roce 1826 a stejný notový materiál sloužil místním hudebníkům k uvádění díla po celých dalších sto let.

Mladá generace vrací duchovní hudbu do hry

Festival není jen přehlídkou uznávaných virtuózů, ale dává zásadní prostor i nastupujícím talentům. Pod vedením Kateřiny Maňákové se na svá vystoupení připravují mladí hudebníci, kteří oživí španělské renesanční „Nářky“. Ty zazní v rámci takzvaných temných hodinek, tedy nočních koncertů.

„Mladí lidé, kteří se věnují klasice, jsou na duchovní hudbu zvyklí. Je to tradice, která utvářela základy všeho, co slyšíme v moderní hudbě,“ vysvětluje Maňáková. Zároveň však dodává, že tento žánr vyžaduje specifickou vnímavost a nemusí oslovit každého, což je podle ní právě to, co mu dodává na hloubce.

Podobný názor sdílí i studentka muzikologie na Masarykově univerzitě Ester Salomonová, která věří, že duchovní hudba má v dnešním světě své pevné místo. „Stále přežívá mýtus, že duchovní hudba je něco nudného, co se musí jen pasivně prosedět v lavici. Tato mylná představa pak brání tomu, aby byli skladatelé i interpreti dostatečně oceněni širším publikem,“ říká Salomonová.

Varhany nepatří do starého železa

Symbolem propojení tradice a mládí je i studentka Janáčkovy akademie múzických umění Julia Yakovina. Tato původním zaměřením klavíristka se hře na varhany věnuje pod vedením Petra Kolaře teprve rok, ale nástroj ji zcela uchvátil. „Na varhanách mě fascinuje jejich barevnost, síla a určitá posvátnost. Dokážou vytvořit mohutný prostorový zvuk, který naplní celý chrám,“ popisuje studentka. Podle ní jde o jeden z nejsložitějších nástrojů vůbec. „Nejtěžší je pro mě ovládnout pedálovou techniku, tedy hru nohama, ale postupně se v ní zlepšuji,“ dodává.

Brno je pro rozvoj mladých varhaníků ideálním místem. Díky historickému odkazu brněnské varhanické školy, kterou v roce 1881 založil Leoš Janáček, má město v tomto oboru světové jméno. Tradice výuky, která se později stala základem pro brněnskou konzervatoř a JAMU, zajišťuje, že se v místních kostelech dodnes ozývají špičkové nástroje v rukou těch nejlepších interpretů. Velikonoční festival je tak jen potvrzením toho, že v Brně varhany rozhodně nejsou nástrojem minulosti.

Ukázka hry studentky JAMU Julie Yakoviny, která na varhany interpretuje klasický repertoár a demonstruje širokou škálu zvukových rejstříků i náročnou pedálovou techniku; videozáznam je dostupný na YouTube: https://youtu.be/2t5YhLkozaU?si=30piAaojAsHWnXoq