Tma, ticho a zima. Reportáž z noci v krytu 10-Z, která vás vrátí v čase

Brno - Ležím na tvrdé kovové posteli a obklopuje mě absolutní tma. Jediný zvuk vytváří ventilace, která naplňuje místnost vzduchem. Jsem zachumlaná v zeleném vojenském spacáku a pomalu se ukládám ke spánku. Okolní teplota dosahuje zhruba 16 stupňů. Právě se nacházím v nejutajovanějším protiatomovém krytu z dob komunismu. Nese označení 10-Z a v minulosti měl chránit nejvýznamnější představitele města a kraje. Dnes slouží hlavně turistům nebo všem lidem v případě nouze.

Když vstupuji do bunkru vytvořeného během druhé světové války, nemůžu si nevšimnout nápisu hned při vstupu: „V případě atomového útoku zdarma“. Kryt je dosud součástí Integrovaného záchranného systému a všechny dobové technologie jsou stále funkční.

Usměvavá žena, která nás přivítá na recepci, nám předá klíče a plánek celého bunkru. Poté nás zavádí do našeho pokoje. Tiše procházíme klikatou uličkou. Cestou mě napadá, zda vůbec najdeme cestu zpět, a po druhé odbočce už si nejsem jistá, kde se nacházíme. „V ceně ubytování máte i prohlídku expozice,“ dodává mladá žena.

Po chvíli dorazíme do cíle. Žena nám odemyká pokoj B25, kde strávíme dnešní noc. Skromný pokoj se skládá ze dvou kovových postelí, na kterých jsou pro nás připravené dobové vojenské spacáky. Po pravé straně stojí dřevěná skříň a stůl, na kterém je umístěno staré rádio. „V krytu není signál, ale můžete se aspoň připojit na wifi,“ zasměje se žena.

Když nás opustí, místnost zaplní ticho, které ruší pouze hukot ventilace.

Na skříni leží několik zařízení, které už ani nedokážeme pojmenovat. Je to rádio, nebo to pouze přehrává hudbu? I přesto, že jsou jenom pár desítek let staré, nevíme, jak je ovládat. Skříň je také naplněná různými historickými časopisy a knihami. Nacházíme i starou stavebnici Merkur.

Skoro si připadám jako na návštěvě u babičky. Až na to, že pokoj působí cize a studeně. Zatuchlý pach betonu se line celým prostorem. Sprchy jsou sdílené a také jsou dobové. Sprchová hlavice visí ze stropu a pro spuštění vody je nutno zatáhnout za určený řetěz.

Po chvíli se rozhodneme navštívit výstavu. Opět procházíme dlouhými chodbami a před námi se otevírá historie. Postupně jdeme různými místnostmi. Strojovnou, nouzovou telefonní ústřednou, kanceláří velení či baterkárnou.

Zastavím se v jedné z místností a zaraženě koukám na expozici přede mnou. Stojí tu dveře z cely smrti, pocházející z bývalé brněnské káznice. Jsou pokryté vyrytými vzkazy a obrazy odsouzených vězňů. Postupně si pročítám vše, co je do nich vyryto. „Obješen Kurka. Konec“, „Bůh je spravedlivý“, „Ať žije Masarykova republika“. Stojím na místě a běhá mi mráz po zádech.

V další části výstavy mě zaujaly masivní stoly, kde probíhala zasedání významných politických představitelů. Na takzvané Poláškovy stoly se na celá desetiletí zapomnělo a opět se našly až po obnově krytu 10-Z. Údajně u nich měl sedět i Adolf Hitler.

Poslední částí je retro bar, kde naše prohlídka končí. Ještě předtím, než ulehneme na tvrdé postele v bunkru, odcházíme na procházku po centru Brna.

Po večeři v jednom z mnoha brněnských podniků jdeme pomalu zpátky do bunkru. Při vstupu si okamžitě všimnu, jak se změnila atmosféra. Ruch z ulice okamžitě mizí za pevnou skálou.

Před spaním přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby na Brno opravdu spadla atomová bomba. „Vydržel bys tu delší dobu?“ ptám se svého parťáka a koukám do stropu. Shodujeme se na tom, že by to nebylo nic příjemného, ale že nějakou dobu by se tu žít dalo. Představuji si, jak bych trávila své dny v bunkru a u toho si vzpomenu na karanténu z období covidu.

Usínám překvapivě rychle. Dobový spacák mě chrání před chladem, který se celou místností rozlívá, a nevadí mi ani hluk filtrace a občasný pohyb na chodbě. Kvůli hluboké tmě bych tu vydržela spát velmi dlouhou dobu.

Ráno nás čeká už jenom snídaně. Švédské stoly jsou zaskládané pečivem, různými pomazánkami, paštikami, buchtami a máslem. Typická snídaně, kterou lidé běžně jedli v socialistickém Československu, je servírovaná na starých zdobených hrníčcích a talířcích. Najezení a spokojení opouštíme historii a vracíme se zpět do současných brněnských ulic.

Kryt 10-z

Kryt 10-Z vystřílel do skály pod Špilberkem nacistický Luftschutz v roce 1944 na ochranu obyvatel centrálního Brna a zaměstnanců městských úřadů

Po válce prostor sloužil velkoobchodu Löwy a Šmíd, který distribuoval víno po celém Československu

Po komunistickém převratu se kryt stal utajovaným velitelským stanovištěm pro klíčové pracovníky města a kraj

Kryt byl obnoven v roce 2014 a dnes slouží jako muzejní expozice a kulturní prostor