Jen s roboty by bylo v knihovně smutno, říká oceněná knihovnice z Břeclavi

Břeclav - Magdalena Osičková pracuje jako knihovnice v dětském oddělení knihovny Břeclav. Letos získala ocenění MARK od Svazu knihovníků a informačních pracovníků pro oblast Velká Morava. To zahrnuje Jihomoravský a Zlínský kraj. Cílem ceny je podpořit a ocenit mimořádné tvůrčí aktivity mladých pracovníků knihoven, pedagogů a studentů oboru ve věku do 35 let a ohodnotit jejich konkrétní přínos oboru.

Co pro vás znamená ocenění MARK (Mladý aktivní rozvíjející se knihovník), které jste dostala?

Určitě je to velké poděkování. Je hezké, když si někdo všimne, že práci, kterou odvádím, se snažím dělat dobře. Byla to určitá motivace, a zároveň s tím vědomím můžu pokračovat dál. Potěšilo mě to. Zároveň bych dodala, že ocenění nepatří pouze mně, ale i mým dvěma kolegyním z dětského oddělení – Ludmile Pindové a Veronice Řihánkové. Takže bych spíše řekla, že je to odměna pro celé dětské oddělení.

Nominoval vás ředitel břeclavské knihovny. Očekávala jste výhru?

Vůbec. Ředitel mi řekl, že mě bude nominovat, což bylo příjemné zjištění, ale nepočítala jsem s tím, že vyhraju. Protože kolem sebe vidím spoustu nadaných knihovníků, kteří toho udělají mnohem víc než já. Připadá mi, že dělám to, co prostě k mé práci patří, i když je to v jiných oblastech třeba odlišné. Také bych chtěla panu řediteli poděkovat za nominaci.

V čem se liší dětský a dospělý čtenář?

To je těžká otázka. Myslím si, že dětský čtenář je mnohdy náročnější, protože v dnešní době je těžké děti zaujmout. Oproti tomu dospělý čtenář, když čte, vybere si určité spisovatele, případně si najde jiné, podobné žánry. Ale dětský čtenář je zkrátka náročnější. A vidím to i na besedách.

Co máte konkrétně na mysli, když zmiňujete besedy a dětské čtenáře?

Například dnes - měla jsem besedu a byla poměrně náročná. Někteří žáci jsou moc šikovní, skvěle komunikují, což je super. Byla tam ale také skupinka, která naprosto ignorovala pokyny nebo si dělala to, co chtěla.

Dá se s tím nějak pracovat?

Snažím se děti povzbudit, aby mě vnímaly. Bylo to sice náročnější, ale zvládli jsme to. Myslím, že dětský čtenář je opravdu náročnější, i když to někdo může vidět jinak. Pro mě je to vždycky oříšek - odhadnout, jaké dítě bude a jak ho zaujmout.

Chodí děti do knihovny spíše s rodiči, nebo častěji samy?

Je složité říct, zda tak či onak, střídá se to. Za den vám přijde spousta maminek s menšími dětmi, ale zároveň přijdou i ty větší kolem čtvrté třídy, aby si došly samy přečíst komiks. Chodí nám tam i skupinka starších dětí, které si sem přicházejí zahrát deskové hry.

Řekla byste, že za posledních pět let jsou deskové hry už běžnou součástí knihoven?

Úplně běžnou? V těch menších knihovnách si myslím, že úplně ne. Tam využívají výměnný fond, který máme v regionu. Nicméně už se to postupně zlepšuje. V knihovnách mají okolo patnácti her, co jsem si všimla. My s kolegyní nakupujeme deskové hry průběžně. Můžete si zahrát a nemusíte si hru kupovat, když vás nebude bavit.

Kamarádíte se s roboty?

Kamarádím, jsme kámoši. Velcí. Myslím, že teď asi nejlepší. Jezdí se mnou do mateřských škol, museli jsme si k nim najít cestu, ale našli jsme ji. V počátcích to bylo o tom, že kolegyně odcházela, takže jsem po ní přebírala celou agendu robotů, co tu máme.

Jaké technologie nebo moderní přístupy využíváte ve své práci?

Využíváme zejména nejmenší roboty, což jsou například berušky, jmenují se M-Tiny. Pak jsou čtvercoví roboti, takové menší Tale-Bot. Ty většinou využíváme pro menší děti. Zároveň máme i roboty pro větší, to jsou například Ozoboty, Micro:bity, se kterými pro mě bylo těžší se naučit pracovat. Ze začátku to vyžadovalo intenzivnější přípravu.

S těmi menšími roboty tedy není tak těžké se naučit?

Tam máte jenom tlačítka a jezdí to dopředu, dozadu, otáčí se, čili to je v pohodě. Akorát tady ty jmenované modely, které už připomínají elektrikáře, byly pro mě oříšek. Teď, když přišel nový kolega, který je ajťák, řekla jsem mu, jestli mi může trochu pomoci - jemu samotnému to dělalo problém.

Nese to svoje úspěchy?

Já si myslím, že děti se vracejí. To je nejlepší úspěch pro mě. Je to ocenění v tom, že je to baví a vrátí se. Mám vždy radost, když děti uvidím, a mnohdy jsou pak šikovnější než já.

Máte nějakou obavu, že by vás některé moderní technologie mohly jako knihovnici nahradit?

Myslím, že už se to objevuje pomalu ve švédských a finských knihovnách, tam už řadí knihy robot. Zároveň si ale myslím, že nás ani nenahradí, protože lidé sem chodí kvůli tomu, aby se potkali s lidmi a měli s nimi kontakt. My jsme rádi, když za námi přijdou návštěvníci nebo čtenáři a popovídáme si. Kdyby měli přijít a byli tu jenom roboti, tak to by asi nebylo hezké. Myslím si, že by tu bylo smutno.

Když město oznámilo stavbu nové břeclavské knihovny, někteří lidé se na sociálních sítích ozývali s názorem: "K čemu to je, když máme všechno na internetu?" Co si myslíte o tomto názoru?

Myslím, že ta knihovna už si zaslouží přesun, protože my jsme tady v omezeném fungování. A nejenom knihovna, ale i lidé. Lidé si to podle mě zaslouží - mít novou, krásnou knihovnu. Vždy tu budou lidé, kteří budou proti, ale to jsou lidé, kteří tam nechodí. Čili nejenom ti čtenáři, ale i samotné knihovnice si to zaslouží. Ta přístavba je přibližně ze 70. let. A dětské oddělení se nezměnilo od té doby téměř vůbec.

Jak v takovém zastaralém prostředí fungujete?

Fungujeme tak, že "lepíme". Snažíme se, aby to vypadalo hezky. Stává se, že přijdou maminky a říkají, že to se tady vůbec nezměnilo, když sem chodily ony. Na jednu stranu nevíme, jestli je to dobrý nebo špatný signál.

Mluvili jsme o robotech, že jste si je musela doma nastudovat. Přináší vám práce každodenní výzvy?

Neustále. Tady se pořád něco mění. Neustále je něco, na čem musíme pracovat. A ty podmínky se mění vždycky ze dne na den. Neustále se musíme učit. Když nevím o tématu moc, nebo je to třeba beseda kolegyně, tak si to musím vzít domů a nastudovat si to. Což jsem si myslela, že už nebudu od vysoké školy dělat. Člověk se pořád učí.

Jak nalákat nové čtenáře do knihovny?

Předat jim to jako místo, kam by chtěli chodit. Kde můžou trávit čas – nejen že si půjčí knihu, ale třeba že si zahrají deskovou hru nebo se potkají s kamarády. Mohou si vyzkoušet virtuální realitu, či si něco vytisknout na 3D tiskárně. Také děláme spoustu akcí. Jak pro veřejnost, tak i pro seniory, větší a menší děti.