Plán B, který se vyplatil. Erasmus v Brně očima Francouzky

Sarah Dugast přijela na roční Erasmus z Francie s nulovým očekáváním a slabší angličtinou. Místo norských fjordů skončila v Brně a zažila kulturní šok, který chutnal po přepáleném oleji, ale překvapil přívětivou lidskostí.

Norsko neklaplo, tak zkusím Česko

Proč ses rozhodla jít na Erasmus zrovna do Česka?

Česko pro mě bylo původně až druhou volbou. Nejdřív mě lákalo Norsko, tam ale vyžadovali angličtinu na úrovni C1. Vzhledem k tomu, že výuka cizích jazyků ve Francii není zrovna na nejlepší úrovni, jsem na takovou úroveň tehdy nedosáhla. V Česku nebyla pravidla tak přísná, tak jsem byla ráda, že mi to vyšlo alespoň tady. Abych se na studium co nejlépe připravila, odjela jsem o prázdninách pracovat na Maltu. Chtěla jsem si angličtinu pořádně procvičit a mít tak jistotu, že tady školu bez problémů zvládnu.

Jak je to vlastně s cizími jazyky ve Francii? Traduje se, že se vám moc mluvit nechce.

U nás se sice učí angličtina i druhý jazyk, ale úplně jiným stylem. Učitelé často vysvětlují látku ve francouzštině a angličtinu trénujeme jen na gramatických cvičeních. Chybí tam přirozená konverzace, takže člověk sice umí pravidla, ale bojí se otevřít pusu.

Francouzská klika: Kdo se neseznámí v září, má smůlu

Francouzi mají pověst šarmantních, ale odtažitých lidí. Češi zase působí jako „ledové království“. Jak těžké bylo najít si cestu k místním?

Přijela jsem se skupinou čtyř dalších francouzských studentů, takže jsem se první semestr držela spíše s nimi. Pak jsem ale začala chodit na různé akce a seznamovat se s lidmi ve třídě. Je to tu jiné než u nás – když se ve Francii neseznámíte s lidmi hned první týden, pak už vás mezi sebe málokdy pustí. Tady jsou lidé otevřenější i v průběhu roku.

Bavíš se tedy spíše s „Erasmáky“, nebo jsi pronikla i mezi Čechy?

Tak nějak obojí. Potkáváme se v anglických předmětech se všemi.

Olejová lázeň na vánočních trzích

Kultura prochází žaludkem. Zatímco Francie uctívá rituál dlouhých obědů, my Češi sázíme na sytost a funkčnost. Co ti v Česku v rámci stravování nejvíc „nevoní“?

Jídlo v Česku je na mě hodně slané nebo extrémně sladké. Můj nejsilnější zážitek byl z vánočních trhů – zkusila jsem tam langoš, takovou tu smaženou placku s kečupem a sýrem. Paní ji vytáhla z oleje a pak ji tím olejem ještě potřela. Bylo to tak mastné, že jsem to musela vyhodit. To bychom ve Francii asi nepřežili.

Odpověď na e-mail od učitele je ve Francii komodita

Jak se ti líbí atmosféra na české univerzitě v porovnání s francouzskou?

Je to neskutečný rozdíl. Lidé jsou tady mnohem milejší a vstřícnější, a to včetně vyučujících. Ve Francii jsem ve třídách dost často se dvěma sty lidmi, cítím se tam jen jako číslo. Tady je přístup osobnější, tvořený primárně semináři o dvaceti lidech. Člověk se v hodinách zapojuje a procvičuje nejen látku, ale i jazyk.

Jak je to s komunikací s učiteli?

Když napíšu vyučujícímu v Česku, často mi odpoví ještě ten den. Ve Francii na e-mail čekám klidně dva týdny a odpověď je ve většině velmi formální a stručná. Zároveň když ve Francii potřebuji odpověď hned a zajdu k učiteli během konzultačních hodin, často ho tam nezastihnu, nebo nemá čas. Tady se mi to ještě nestalo.

Boj s internetovým systémem MUNI

Co ti bude po návratu do Francie nejvíc chybět?

Asi ta svoboda ve škole. Ve Francii si nemůžeme vybírat, co nás zajímá – dostaneme pevný rozvrh a tím to hasne. V Česku si sice všichni stěžují na složitost systému MUNI, ale ta možnost zvolit si předměty podle sebe je k nezaplacení.

Zápis předmětů na MUNI někdy vyžaduje pevné nervy. Jak jsi to zvládla?

Byl to boj. Často byly předměty hned plné a musela jsem narychlo hledat náhradu. Registrační a zápisové období jsem teď zažila už podruhé a neobešlo se to bez změn, stresu a žádosti o výjimku, ale nakonec se mi povedlo vždycky všechno úspěšně vymyslet tak, abych splňovala podmínky studia.