Glosa: Musíme mít ve dvaceti jasno? Vždyť na to máme celý život

Říká se, že život ve dvacítce jsou ty nejlepší roky života. Ne každý to tak cítí. Zatím to ale často vypadá spíš jako období, kdy se snažíme zjistit, co vlastně chceme dělat. Pro mnohé je to čas nejistoty a hledání sebe sama. Nikdy jsme neměli tolik možností jako dnes a možná právě proto jsou dvacátníci tak ztracení.

Asi každý se někdy zamyslel nad tím, čeho by chtěl v životě dosáhnout. Často ale narazíme na problém, že nevíme. Společnost je navíc plná očekávání, která bychom měli splňovat. Měli bychom mít jasno v tom, jakou kariéru chceme, kde budeme žít a kdy přijde svatba nebo děti. Každé rozhodnutí pak působí, jako by bylo na celý život. Jako bychom měli mít už ve dvaceti všechno vyřešené.

Někdo se zrovna připravuje na státnice, jiný získal vysněnou práci a další cestuje kolem světa. Ale někdo jiný má zase pocit, že stojí na jednom místě. I to je v pořádku. To, že se někomu zrovna daří, neznamená, že si podobnou nejistotou také neprošel. Je normální si hledat životní cestu vlastním tempem.

Ve skutečnosti není nutné mít ve dvaceti jasno o celé budoucnosti. Toto období je spíše o hledání a zkoušení různých možností. Když si vybereme určitý směr, neznamená to, že se ho musíme držet celý život. Naše myšlení, priority i sny se neustále mění.

Dnešní doba, která je hodně ovlivňována sociálními sítěmi, v nás může vyvolávat potřebu se mezi ostatními porovnávat. Lidé na nich často neukazují realitu, spíš jen její hezčí část. Možná bychom influencerům neměli tolik důvěřovat, protože ve finále si každý z nás prochází vlastními problémy a nejistotami.

Krize dvacátníků tak není známkou selhání, ale přirozenou součástí dospívání. Zjišťujeme, že život nemá jeden univerzální návod a každý tyto roky může prožívat úplně jinak. Ne nadarmo se tomu říkají ty nejlepší roky života, jelikož máme spoustu příležitostí přijít na to, kým vlastně jsme.