Král Majálesu, který nepije. Richard Štindl o reprezentaci i proměně studentské kultury

Když se Richard Štindl rozhodl kandidovat na krále Majálesu Masarykovy univerzity, věděl, že vstupuje do prostředí, které je tradičně spojované s bujarými oslavami. Sám ale říká, že k alkoholu nemá výrazný vztah. Jak se abstinence potkává s rolí studentského „vládce“ a mění se skutečně přístup mladé generace k pití?

Co pro vás znamená kandidovat na krále Majálesu?

Pro mě je to hlavně možnost reprezentovat univerzitu a zapojit se do jejího života. Jsem teprve v prvním ročníku a chtěl jsem se cítit víc propojený s univerzitou. Už na gymnáziu jsem kandidoval na krále majálesu mezi několika školami a tehdy se mi podařilo vyhrát. Doufám, že se mi podaří uspět i tady.

Jak chcete Masarykovu univerzitu reprezentovat?

Rád bych se účastnil akcí, které Majáles pořádá, a byl vidět mezi studenty. Pokud budou soutěže mezi kandidáty, chci se zapojit. Zároveň se snažím být propojený s fakultou i se studenty, aby bylo vidět, že reprezentuji skutečnou komunitu, nejen sám sebe.

Uvedl jste, že moc nepijete. Jak lidé reagují, když to zjistí?

Většinou se diví. Je to tak půl na půl – část lidí to bere jako moje osobní rozhodnutí a respektuje to, druhá část si myslí, že je to zvláštní nebo „trapné“, protože očekávají, že král Majálesu bude pít. Já tyhle názory moc neposlouchám. Nepiji jednoduše proto, že nechci.

Cítíte v souvislosti s rolí kandidáta nějaký tlak?

Spíš jen lehký. Když jsou soutěže, kde je zapojený alkohol, očekává se, že se zúčastním. Nechtěl bych například nechat královnu samotnou. Takže tam určitý tlak je, ale není to něco, co by mě zásadně ovlivňovalo.

Překvapilo vás, že součástí soutěží bylo i poznávání alkoholu?

Něco s alkoholem jsem očekával, protože Majáles je s ním obecně spojovaný. Překvapilo mě spíš konkrétní provedení. Kdyby šlo o rychlost pití, možná bych to zvládl lépe, ale poznávání chutí pro mě bylo náročnější.

Myslíte si, že je s Majálesem automaticky spojena představa alkoholu?

Ano, stejně jako s většinou studentských akcí. Ale podle mě zábavu netvoří alkohol. Zábavu tvoří lidé. Když jsou na akci dobří lidé, dokážou se bavit i bez něj. Já osobně se dokážu bavit i bez alkoholu a někdy působím dost energicky i bez něj.

Vnímáte, že mladá generace přistupuje k alkoholu jinak než dříve?

Myslím si, že ano. Statistiky říkají, že mladí pijí méně. I když je pravda, že záleží na tom, jakým lidmi se člověk obklopuje. Já mám kolem sebe hodně lidí, kteří nepijí nebo pijí málo, takže to může zkreslovat můj pohled. Ale obecně si myslím, že se přístup mění.

Těšíte se na Majáles, nebo jste spíš nervózní?

Je to půl na půl. Těším se, protože jsem ještě nikdy nebyl středem tak velké akce. Zároveň je tam určitá nervozita, protože je to nová zkušenost a určitý tlak reprezentovat univerzitu co nejlépe.

Ať už volba dopadne jakkoli, Richard Štindl otevírá téma, které přesahuje samotný Majáles. Představa studentské zábavy se postupně proměňuje a s ní i očekávání, kdo ji reprezentuje. Možná tak letošní ročník ukáže, že král studentské slavnosti nemusí mít v ruce nutně kelímek, aby byl vidět.