Recenze: Síla představuje rozporuplnou osobnost Kamila Fily

Kultura

Recenze: Síla představuje rozporuplnou osobnost Kamila Fily
Kamil Fila v dokumnetárním snímku Síla Foto: Veronika Lausová
GALERIE collections

Režisér Martin Mareček v časosběrném dokumentárním snímku představuje filmového kritika a bojovníka za genderová práva Kamila Filu v průběhu pěti a půl let. Snímek vytváří portrét muže procházejícího krizí středního věku, složitými partnerskými vztahy a navyšující limity vlastního těla. Fila ve filmu vystupuje jako hrdina i antihrdina vlastního života, který je pro něj složitější správně pochopit než fikční světy, jejichž kritikou se živí. Film stojí na vyobrazení rozporů mezi osobním přesvědčením a reálným chováním, mezi slovy a činy a mezi tělesným a duševním stavem.

Snímek měl být původně zaměřen na posouvání hranic fyzických možností pomocí anabolických steroidů a zachytit Filovu tělesnou proměnu. V průběhu filmu se ale začal vytvářet portrét trochu odlišný od původního plánu. Mareček během pěti a půl let zachycuje bolestný rozchod, deprese, střídání partnerek, ale i pokračující transformační pokus na vlastním těle.

Jak ve filmu podotýká Filova editorka Iva Baslarová, Fila sice zvládá analyzovat situace a motivy fikčních světů, ve svém vlastním životě ale tuto schopnost postrádá. Skvělý střih Jany Vlčkové, která za něj byla oceněná i na filmovém festivalu v Jihlavě, vytváří konfrontaci jeho veřejné image obhájce genderové rovnosti a osobního vztahu k ženám, včetně stalkingu bývalé partnerky a využívání ženského pohlaví k naplnění vlastních potřeb.

Hledání hranice mezi filmem a životem

Situovaný před filmové plátno vytváří Fila analýzu promítaných filmů, do které projektuje vlastní niterní rozpory. V dokumentu jsou záměrně prokládané scény z Filova života s projekčním plátnem či záběry na knihy, jejichž názvy popisují odehrávající se děj. Snímek doprovází zneklidňující hudba Jana Buriana ml., která dokresluje vnitřní rozpoložení i mediální obraz hlavního protagonisty.

Fila na jednu stranu ve filmu otevřeně přiznává, že je sobec, na druhou stranu ale nevytváří dojem, že by na tom chtěl cokoliv změnit. Když je konfrontován s faktem, že budování jeho kariéry stojí převážně na úkor jiných žen, ať už matky své dcery, editorky nebo partnerek, není s to pochopit tento paradox v souvislosti s jeho mediálním vystupováním jako feministy a odpůrce patriarchální kultury. Je to právě nedostatek sebereflexe, který chybí, ale nikoliv filmu ale spíše hlavnímu protagonistovi. Zároveň se nelze ubránit myšlence, na kolik jsou některé scény stylizované v záměru zachytit co nejvýrazněji rozpory Filovy osobnosti a vytvořit snímek, který bude vzbuzovat vášnivé diskuze.

Film byl poprvé uveden na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě a předpremiéru měl 8. prosince v brněnském univerzitním kině Scala. Diváci mohou snímek vidět v kinech od 6. ledna 2022.

Další články o recenze