Poláci jsou dravci. Češi spíše váhaví střelci, říká polonista Michal Przybylski

Z průměrné země kdesi na východě Evropy se Polsko stalo politicky, ekonomicky i vojensky prosperující zemí. O příčinách vzestupu, polské mentalitě, současné politické situaci i českých stereotypech o Polsku jsme si povídali s polonistou Michalem Przybylskim z Masarykovy univerzity.

Česko má s Polskem dlouhou společnou hranici. Můžeme mít pocit, že jsme se poznali už dostatečně. Proč by se měli Češi zajímat o Polsko?

Pro někoho to může být překvapivé, ale jsme sousedi poměrně krátce. Až do konce druhé světové války jsme s Polskem sousedili pouze na Těšínsku. Zbytek současné hranice s Polskem tvořila hranice s Německem. Proto si myslím, že se teprve poznáváme. Když odhlédneme od Těšínska, tak lidé nejsou příliš zvyklí komunikovat nebo obchodovat s Polskem. V Náchodě, v Liberci nebo v Trutnově není zvykem se učit polsky. Stále se poznáváme a řekl bych, že se to v posledních letech velmi posunulo. Když lidé přijedou do Polska, zjišťují, že Polsko není jen o levných nákupech, ale je to moderní země, která se dynamicky rozvíjí.

 

Jak Češi poznávají Polsko?

Čím dál tím více Čechů míří do Polska na dovolenou, ale pořád je to trochu terra incognita, co se týče turismu. Hodně se píše o vzrůstajícím počtu českých turistů na Baltu. Lákají je mnohdy příjemnější teploty, nižší ceny a tento trend bude pravděpodobně v dalších letech pokračovat. Roli hrají i osobní vazby. Je čím dál tím více firem, které navazují kontakty v Polsku. Je stále běžnější, že někdo má v práci kolegu z Polska, nebo opačně, že tam Češi častěji pracují.

 

 

České mýty o Polácích jako bigotně konzervativních katolících

Je pravdivá česká představa o Polácích jako konzervativním národu?

Záleží, co budeme za konzervatismus považovat. Poláci jsou ale jednoznačně otevřenější než Češi. Polsko je dnes poměrně národnostně homogenní stát, ale v historii mají velké zkušenosti s multietnicitou. Dalším dobrým příkladem je ochota se stěhovat za prací. Poláci mají tradici od 19. století se hromadně stěhovat do ciziny i do jiných oblastí v rámci Polska. Takzvaná „Polonia" je toho důkazem. Češi jsou naopak zvyklí žít na jednom místě. Jsme daleko více spjati se svou rodnou hroudou, když to řeknu slovníkem 19. století. Zkrátka, pro Poláka je normální se sbalit a vyrazit studovat nebo pracovat do ciziny.

Polonia

Polonia je označení pro osoby žijící za hranicemi Polska, jejichž předkové v minulosti opustili Polsko. Polská emigrace má dlouhou tradici. Od 19. století až po současnost opouštěli Poláci vlast a mířili nejčastěji do USA (podle různých odhadů tvoří polští emigranti a jejich potomci až 3% populace Spojených států), Velké Británie, ale i Francie nebo Německa. Zajímavostí je, že Poláci tvoří 6% obyvatel Islandu a Islandská veřejnoprávní organizace RÚV vytváří zpravodajství v islandštině, angličtině a polštině.

Hraje církev v polské společnosti opravdu tak velkou roli?

Před rokem 1989 katolická církev do určité míry suplovala roli opozice, především před vznikem odborového hnutí Solidarita. Postupně se to mění a v posledních letech poměrně výrazně. Mladá generace Poláků už není zdaleka tak aktivně věřící, jako tomu bylo ještě před dvaceti lety, katolická církev si pod sebou podřezala větev mnoha skandály v posledních letech. Samozřejmě pořád hraje velkou roli ve společnosti, ale její vliv stále klesá. Když pomineme nejtradičnější oblasti na jihovýchodě Polska, tak není výrazný rozdíl mezi mladými Poláky a Čechy.

 

Je pravda, že má katolická církev větší vliv na politiky, než reálný zásah do společnosti?

Ano, ale musíme to oddělit. Vliv církve je zejména na pravicově-konzervativní část politického spektra a církvi to škodí, protože tím zároveň odrazuje lidi s jiným názorem. Z našeho pohledu je až bizarní, že se kněz stane mediálním magnátem, jako se to povedlo Tadeuszi Rydzykovi, řediteli katolického Radio Maryja. Rydzyk byl také příjemcem velkých dotací vlády Práva a spravedlnosti. V Polsku způsobil obrovský poprask film Klér, který se věnuje problémům katolické církve jako pedofilie, korupce a alkoholismus.

 

Je nezvratné, že polská církev definitivně ztratí svůj vliv ve společnosti?

Do určité míry pomáhala Polákům si udržet národní vědomí během 19. století, kdy bylo Polsko rozděleno mezi Rusko, Prusko a Rakousko-Uhersko. I později během totalit 20. století hrála církev zásadní roli. Dnes je to jinak, lidé církev nutně nepotřebují. Je na ní, jestli si udrží alespoň nějakou část společnosti na své straně. Další věc je církev a víra, protože víru nelze vztahovat pouze na církev, do toho bych se ale nerad pouštěl. Polsko se rozhodně nestane národem bezvěrců, ale odklon od církve bude pravděpodobně pokračovat.

 

 

Polský ekonomický boom

Jakou roli hraje polská otevřená mentalita v ekonomickém boomu?

Kdo je zvyklý cestovat a poznávat nové kultury, ten samozřejmě lépe přijímá cizí podněty. Na rozdíl od nás se Poláci nebojí velkých změn. Tady se bojíme přijmout cokoliv nového ze zahraničí. Polský ekonomický boom je hodně spjat s politikou. Polské vlády, ať už vládl kdokoliv, vsadily na strategickou infrastrukturu. Polsku pomohlo mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2012. Nestavěly se jenom stadiony, ale i dopravní infrastruktura. V té době se investovalo obrovské množství peněz.

 

Využívá Polsko peníze z EU jinak než Česko?

V Česku jsme rozmělnili peníze do soft projektů, posměšně se dávají za příklad rozhledny. Je ale potřeba říct, že nám Poláci v tomhle ohledu závidí. V Česku má každá vesnice vlastní kvalitní hřiště pro děti, kam si můžete kdykoliv přijít, v Polsku tohle není. Celkově ale musím říct, že jsme prohospodařili náskok, který jsme před Polskem měli ještě na začátku století. Poláci jsou největším příjemcem dotací z EU a dotace investovali do dálnic, letišť, železnic a nám ujel nejenom vlak.

 

V čem konkrétně se Polsko posunulo?

Okolo roku 2000 jsem začal jezdit do Polska, které tehdy nebylo v dobrém stavu. Zchátralá infrastruktura, pomalé vlaky, zchátralá nádraží. Dnes si v polských metropolích připadám, jako když jsem v 90. letech směřoval na západ. Stačí, když člověk vystoupí na nádraží a říká si, kde jsme zaspali. V dálniční síti jsme měli velký náskok, ale Poláci nás předehnali a nemyslím si, že se to v blízké budoucnosti změní. Tusk a Kaczyński se neshodnou téměř na ničem, ale shodnou se na potřebě budovat z Polska silný stát s vyspělou infrastrukturou.

Donald Tusk versus bratři Kaczynští

Od roku 2005 definuje polskou politiku souboj mezi pravicově-konzervativními bratry Kaczynskými a pravicově-liberálním Donaldem Tuskem. V roce 2005 vyhrála strana bratrů Kaczynských Právo a spravedlnost parlamentní volby a Lech Kaczynski vyhrál i volby prezidentské. Lech Kaczynski zemřel během výkonu úřadu v roce 2010 při leteckém neštěstí ve Smolensku. Od té doby svádí souboj o politická vítězství s Donaldem Tuskem pouze jeho bratr Jaroslaw Kaczynski, který přímo nekandiduje na nejvyšší posty, ale v pozadí je stále nejdůležitější postavou Práva a spravedlnosti. V současnosti je v Polsku u vlády Tuskova Občanská koalice. Prezidentem je (do letošního roku) Andrzej Duda, formálně nestraník, ale kandidát Práva a spravedlnosti.

 

Má polský ekonomický vzestup i stinné stránky?

Menší slovo mají spolky na ochranu životního prostředí, což není něco, čím by se Polsko mohlo chlubit. U nás se ale bere ohled na spoustu věcí, až z toho nakonec nic nevznikne. Polští politici jsou odhodlanější a ráznější při prosazování strategických projektů, navzdory nesouhlasu jiných subjektů.

 

O polské společnosti se tvrdí, že je velmi rozdělená. Jak je možné, že se Polsko, navzdory vyostřenému politickému boji, posouvá dopředu?

Oba znepřátelené tábory si nemůžou přijít na jméno, ale mají společného nepřítele - Rusko. Je velmi důležité, že se hlavní političtí aktéři shodnou na prioritách a prioritami jsou obrana a strategický rozvoj. Když jedna vláda vymyslí důležitý projekt, ta následující ho zpravidla dokončí. U nás se často zahodí projekt jenom proto, že ho vymyslel politický konkurent.

 

Celou dobu srovnáváme Česko s Polskem. Je ale možné se srovnávat se zemí, která má čtyřikrát více obyvatel?

Česko nebude nikdy konkurovat Polsku v nominálním HDP. Máme ale vypovídající ukazatele „na obyvatele” a v nich se nám Polsko začíná vzdalovat. My Češi máme často představu, že jsme malá země, přitom v EU patříme mezi středně velké státy. Nikdy jsem neslyšel, že by o sobě Švédi nebo Belgičané mluvili jako o malém národu. Poláci nás zásadně předbíhá v množství založených firem. Jsou podnikavější, dravější, my jsme spíše váhaví střelci. Roli také hraje již zmíněná „Polonia”, která přivezla a stále přiváží know-how a kapitál.

 

 

Historická zkušenost jako motor k bezpečnější budoucnosti a komplikovaný vztah k Ukrajině

Od roku 2014, ale především od začátku plošné ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se znatelně zvýšily výdaje na obranu ve většině zemí NATO. Polsko v této oblasti hraje prim. Čím to je?

Je to velmi silná historická zkušenost. Rusko je minimálně od konce 18. století víceméně permanentní nepřítel a to z kolektivní paměti nelze vymazat. Někdo může namítnout, že i Češi mají špatnou zkušenost s Ruskem, ale v Polsku má téměř každý rodinného příslušníka, který byl zavlečen na Sibiř nebo na Dálný východ. Polská historie je daleko krvavější než naše, stačí se podívat na počty obětí během druhé světové války. Dějiny se tam tvrdě prošly po obrovském množství lidí.

 

Jsou to pouze historické důvody?

Polsko si uvědomuje svou velikost, už není kulhajícím koněm, kterým dlouhé roky bylo. Logicky chce investovat svůj kapitál také do obrany. V Evropské unii není moc větších států. Kdo sleduje mezinárodní politiku, tak může vidět sílící spolupráci v rámci Výmarského trojúhelníku, tedy Polska, Francie a Německa. Vláda Práva a spravedlnosti se více soustředila na Iniciativu Trojmoří, ale teď vidíme, že Polsko chce patřit mezi lídry Evropy.

 

Jak jde dohromady silný odpor proti Rusku se složitými vztahy s Ukrajinou?

Polsko-ukrajinské vztahy mají hodně světlých, ale i temných stránek. Pro nás je Ukrajina poměrně vzdálenou zemí, ale Polsko a Ukrajina jsou po značnou část dějin spojené nádoby. Poláci jsou kulturně spjati s Ukrajinou, spousta jejich historických osobností se na Ukrajině narodila a tvořila.

 

A co negativní stránky polsko-ukrajinských vztahů?

Už v meziválečném období nebyly vztahy mezi oběma národy harmonické. Během 20.století se mnohokrát střetly oba nacionalismy a z toho není nikdy nic dobrého. Takzvaní Banderovci tvoří významnou složku polské kolektivní paměti. Nelze popírat, že se ukrajinští nacionalisté dopustili až genocidních zločinů na polském obyvatelstvu v oblasti Volyně v letech 1943 a 1944. Poláci ale také nejsou bez viny, především v poválečných letech, kdy proběhla Akce Visla, tedy násilné odsunutí ukrajinského obyvatelstva z jihovýchodu Polska na území, které získalo Polsko na západě na úkor Německa.

 

Jak se promítají vzájemné křivdy do současných vztahů?

Negativní kapitoly jsou na obou stranách. Ukrajinská strana se s křivdami vyrovnává podle mě hůře. Je to dáno tím, že jejich státnost je daleko mladší a tím, že jsou momentálně ve válce. V době války se složitě vyrovnává s historickými problémy. Celkově bych ale řekl, že jsou oba národy na dobré cestě k vzájemnému porozumění.

 

Byl jste překvapen, že Poláci začali výrazně pomáhat Ukrajincům, kteří přišli do Polska po vypuknutí války v únoru 2022?

Upřímně mě daleko více překvapilo, že jsme pomáhali my, Češi. Poláci berou Ukrajinu nebo i Bělorusko a Litvu jako součást svého dědictví. Do určité míry je to dáno historicky, kdy o tato území často zápasili s Ruskem. Letos v květnu v Polsku proběhnou prezidentské volby a samozřejmě se válka na Ukrajině stává předmětem politického boje, ale nebojím se, že by Polsko přestalo podporovat Ukrajinu.

 

 

Polské prezidentské volby 2025

Co je hlavním tématem letošních voleb?

Je těžké něco vyzdvihnout. Témata jsou do značné míry podobná jako u nás v nadcházejících parlamentních volbách. Je to válka na Ukrajině, tedy jak a nakolik dále pomáhat. Jak se vypořádat s novou Trumpovou administrativou. Nejdůležitějším tématem je asi vlastní bezpečnost, která rezonuje ještě daleko víc než u nás. Dalším důležitým bodem je otázka, jak se postavit k vzestupu konzervatismu téměř všude ve světě.

 

O co se ve volbách hraje?

Jde o to, jestli bude mít vládnoucí koalice v prezidentském paláci sobě nakloněného kandidáta nebo tam bude prezident, který bude spíše proti ní. V takové situaci je Polsko teď, kdy je prezidentem Andrzej Duda ze strany Právo a spravedlnost, který je vůči vládě velmi kritický.

 

Kdo jsou hlavní aktéři voleb?

Je to další souboj Tusk vs. Kaczyński, kterých už Polsko vidělo nespočet. Za Tuskovu vládnoucí Občanskou koalici bude kandidovat Rafal Trzaskowski, silný kandidát, který porazil ve stranickém souboji známou postavu zahraniční politiky, Radoslawa Sikorského. Naproti tomu druhého největšího favorita voleb Karola Nawrockého vybral sám Jaroslaw Kaczyński. Favoritem voleb je zatím Trzaskowski, který v průzkumech výrazně vede před Nawrockim. Nawrocki se spíše obává, aby se dostal do druhého kola. Kandidát krajně pravicové Konfederace Slawomir Mentzen je jenom několik procentních bodů za ním. Mnoho lidí unavují věčné souboje mezi Tuskem a Kaczynským, a tak má Mentzen výraznou podporu.

 

Slawomir Mentzen má podporu především mladých voličů. Čím je přitahuje?

Je velmi silný na sociálních sítích. Na YouTube má přibližně 750 000 odběratelů. Populární je i na dalších platformách, a tak se dostává k mladým voličům. Generačně je mladým mnohem blíže než další kandidáti. Mladí mají pocit, že to je člověk, se kterým si můžou zajít na pivo, ostatně před deseti lety založil minipivovar. Důležité je, že si často jeho voliči ani neuvědomují, koho volí. Generace, která Mentzena nejvíce podporuje, by byla první, která by na jeho vítězství doplatila. Mentzen chce zpoplatnit studium na univerzitě, zakázat potrat i v případě znásilnění a je velký euroskeptik. Může vypadat jako fajn týpek, ale je to populista a nacionalista.

 

Jaké jsou šance Mentzena na vítězství?

Do druhého kola se určitě dostat může. Když jsem se nedávno ve Wroclawi bavil s liberálně smýšlejícími voliči, tak ti se více bojí situace, kdy se ve druhém kole utká Trzaskowski s Mentzenem, protože voliči Nawrockého spíše podpoří Mentzena, než naopak. Voliči Nawrockého jsou především odpůrci Tuskovy vlády, takže podpoří téměř kohokoliv, aby neměl Tusk svého člověka i v prezidentském paláci. Naproti tomu Mentzenovi voliči pravděpodobně ve druhém kole nepůjdou volit, pokud se do něj nedostane Mentzen. Hlavním kandidátem je ale pořád liberálně pravicový kandidát Trzaskowski s poměrně velkým náskokem.