Recenze: Společně na kole, aneb vydáme se nizozemskou cestou?

„Viděl jsem už ledacos, ale tolik kol, jako například v Amsterdamě, jsem ještě neviděl; to už nejsou kola, nýbrž něco hromadného, roje, hejna, kolonie velocipedů...” píše Karel Čapek v knize Obrázky z Holandska vydané v roce 1932. Současní nizozemští dokumentaristé se však ve snímku Together We Cycle, v Česku uvedeném jako Společně na kole, snaží ukázat, že pro Nizozemsko typická cyklodoprava ještě před pár desítkami let nebyla samozřejmostí.

„Když návštěvníci Nizozemska vidí místní cykloinfrastrukturu, myslí si, že to takto bylo vždy. Tak to ale není,” říká ve filmu jeden z pamětníků.

Snímek v jedné hodině ukazuje cestu Nizozemska za cyklodopravou. Na počátku jejího masového rozvoje stojí ale něco, co autoři zmiňují pouze jednou větou - přírodní předpoklady. Země s téměř rovinatou krajinou je pro jízdu na kole jako stvořená, což oblibě cyklistiky jistě přispívá. Tam ale autoři nemíří, naopak. Hlavní myšlenkou i jakousi pointou je, že za bezpečnou a pohodlnou jízdu na kole patří dík především masovým hnutím a postupným krokům.

Emoce i autenticita

Rozjezd filmu je rychlý a emotivní, dominují v něm černobílé záběry z Nizozemska šedesátých a sedmdesátých let. Ulice plné aut a mezi nimi desítky kličkujících cyklistů se střídají s obrazy protestů potlačovaných policií. Protestů za větší bezpečnost v ulicích, které odstartovala smrt dítěte pod koly auta. Dobové záběry dodávají autentičnost a dokreslují situaci. Také vytváří kontrast s jinak prosluněnými částmi filmu ze současnosti. Ty naopak dodávají pozitivum a téměř doslova odkazují na světlé zítřky.

Postupně se přidávají odborníci a pamětníci, kteří komentují a popisují rozvoj cyklodopravy, a vzpomínají, jak to bylo dříve. Rozhodně se tím nesnaží vyvolat sentiment, spíš jejich výpovědi obsahují jakousi hořkost. Pro diváka můžou samotné osoby být matoucí. Jmenovku nebo funkci si často kvůli rychlým titulkům ani nestihne přečíst, tak nezbývá, než jen poslouchat jejich slova. Sdělení i tvář osoby zůstanou zachované, ale v případě dokumentu by na funkci člověka, tedy proč k tématu mluví právě on, měl být větší důraz.

Reportážní nádech ve filmu

Co filmu nelze upřít, je atraktivní střídání výše zmíněných záběrů. Mezi černobílými se objevují i takové, které umocňují pozitivní nádech filmu a ukazují cyklodopravu v dobrém světle nebo alespoň diváka pobaví. Starší manželský pár jedoucí vedle sebe na kole a držící se za ruce, velké skupiny mladých nadšených cyklistů či muž na kole s kapsou v ruce a naprosto bezstarostným výrazem na tváři.

Autoři se nesnažili vytvořit cyklo-propagandistický snímek, i když by to tak místy mohlo vypadat a znít. Z mého pohledu však nejde ani o klasický dokument. Together We Cycle připomíná dlouhou televizní reportáž. Zpravodajský nádech se táhne celým dílem, co ale chybí je jednotný vypravěč, průvodce filmem. To by ale nemělo divákovi zabránit v orientaci.

Pro českého uživatele naopak může být složitý jazyk - vlámština. Na plátně ji doplňují české i anglické titulky. S poměrně rychlým spádem filmu to na diváka může být příliš mnoho vjemů a hrozí, že nějakou informaci vypustí.

Toto riziko umocňuje i nechronologický postup vyprávění a nepřímé určení místa. Je jasné, že dějištěm je Nizozemsko, ale dlouho se neukáže, z jakého města konkrétně pochází záběry. Přesto o postupech v cyklodopravě v jednotlivých městech často mluví. Časová linka filmu je mírně matoucí. Až v půlce filmu vyjde najevo, proč v šedesátých letech masově stouplo užívání automobilové dopravy a s ní spojené nehody a problémy s cyklisty. Odpověď přitom byla jednoduchá - po druhé světové válce konečně byly peníze na výstavbu dálnic.

Dokument jako sýr

Filmaři vytvořili jakýsi maasdam (tradiční nizozemský sýr, vzhledově podobný ementálu) mezi dokumenty. Velmi atraktivní na pohled, obsahující mnoho důležitého a potřebného, ale s nepřehlédnutelnými dírami. V případě zmíněného sýru jsou díry zkrátka jeho součástí a stejně tak je to u snímku Together We Cycle.

Jednou z děr, které autoři snad ani vyplnit nemohli, je setkání s českých divákem. V Česku je realita cyklodopravy o mnoho kroků pozadu a situaci, kdy auta dávají přednost kolům, si můžou čtyři procenta populace nechat jen zdát. Zmíněné číslo určuje podíl obyvatel České republiky, kteří využívají kolo jako dopravní prostředek, nikoliv pouze rekreačně. V Nizozemsku je toto číslo až desetinásobně větší.

Dokument nabídne i několik konkrétních kroků a postupů, které stály na počátku rozvoje kol jako dopravního prostředku v Nizozemsku. Ze všeho nejdůležitější byla vůle a snaha obyvatel měst - od rodin s dětmi, přes anarchisty a sociální hnutí až po elity - za zachování bezpečnosti v historických středech měst. Je proto příhodné, že Together We Cycle byl uveden jako součást festivalu Ekofilm v Brně, městě, kde vjezd nekontrolovaný vjezd aut do centra zůstává neřešeným problémem.