Nejlepší odpad je ten, který nevznikl. Socha brněnských studentů upozorňuje na plýtvání
Rozhovory
Brno – Sochu nazdobenou odpadem představili Vojtěch Toman a Jan Pavelka v pondělí 27. září na náměstí Svobody. Konstrukcí ve tvaru jedničky upozorňují studenti na nadměrné plýtvání jednorázovými plasty. „Ve čtvrtek 23. září bylo z košů v historickém centru vybráno přes 1400 kilogramů odpadu. Většinu z toho tvoří jednorázové obaly,“ uvádí ve videu, na které socha odkazuje. Projekt je spjatý s organizací OneCup, jež se specializuje na prodej nerezových kelímků.
Jaká byla Vaše motivace pro postavení sochy?
Jan Pavelka: Lidé našeho věku mají tendenci si koupit fastfood a kafe s sebou a příliš se nestarat. Už koncem jara, kdy studenti začali chodit ven, byla možnost vidět, například na Petrově, kolik jednorázového odpadu donesou. To pro mě byl impulz ukázat, že my, byť jako hrstka studentů, kteří tento projekt rozjeli, se umíme chovat zodpovědně. A že to můžete zkusit i vy ostatní. Není dobře, kolik odpadu zbytečně vzniká. Člověk si řekne, že to je jen jeden obal... Jenže, když si tohle řekne tisícovka lidí, co to v konečném důsledku udělá? Odpadky na soše jsou jen takový malý vzorek sebraný z košů v historické části města. Kdo má chytrý telefon, může si načíst QR kód pověšený na soše. Skrývá se pod ním video, které odhalí celou tu myšlenku.
Vojtěch Toman: Do problematiky plastové krize jsem pronikl po založení OneCupu. Jsem teď vůči plastům dost vyhraněný, hodně mi vadí. Toho problému jsem si nemohl nevšimnout a řekl jsem si, proč teda neudělat ještě něco navíc a nepoukázat na to veřejně. A Honza byl dostatečně šílený na to…
JP: …abych řekl: „Jdem do toho.“ Já jsem se nikdy nepovažoval – a stále se nepovažuji – za nějakého „eko šílence“. Jsou ale věci, které už mi lezou na nervy. Část naší generace nebo obecně společnosti, je zkrátka tak trochu ignorantská. Dívá se na svoje momentální pohodlí, ne na dlouhodobý dopad. A tak jsme si sedli a vzniklo tohle. Chtěli jsme vytvořit něco velkého, a myslím, že čtyřmetrová socha parametry slova „velký“ splňuje. Lidé si toho všimnou a aspoň v minimální míře to vyvolá společenskou diskuzi.
Do jaké míry si myslíte, že jsou přeplněné koše a množství odpadu chybou vedení města? V centru málokdy narazíte na koše s tříděným odpadem, zato je zde spousta směsných.
JP: Od té doby, co tu socha stojí, slýchám tenhle argument často. Myslím si, že se nám tím podařilo vyvolat na tohle téma diskuzi. Kdyby tu byly koše alespoň na ty tři základní druhy odpadu... Možná je to něco, s čím můžeme přijít za městem a říct, že o to lidi mají zájem. A ve finále bude mít i to město snazší práci.
VT: Na Zelném trhu jsou vsazené do země koše na třídění. Je ale otázka, jestli je potřeba přidávat víc a víc košů. Podle mě by se neměl ten odpad ani vytvářet.
JP: Motto celé akce je „nejlepší odpad je ten, který nevznikl“. Spousta lidí si myslí, že ekologie je téma pár šílenců, a vlastně nekoukají dopředu. Nehledí na to, že PETka se může rozkládat desítky let, a už vůbec nehledí na vliv mikroplastů v přírodě. Různé ekoprojekty přitom umí ukázat, že i udržitelnost a environmentální témata obecně můžou být sexy. Nemusím vypadat jako šílenec, ale jako někdo, kdo myslí na planetu a uvědomuje si, že něčím plýtvá.
VT: Brno je navíc podle mě i díky místním mladým lidem dostatečně progresivní na to, aby tu myšlenku přijalo, na rozdíl od jiných měst, kde se koncentrují spíše starší lidé. Tam by možná taková socha úspěch nesklidila.
Jaké to tedy je, když procházíte centrem města a vidíte svou vlastní práci?
VT: Je to asi ten nejlepší pocit. Zřejmě i to je hlavní důvod, proč jsem to dělal. Nejen proto, abych dělal nějaký marketing své značce, ač se to s tím samozřejmě taky trochu váže, ale mít ten naplňující pocit, když vidíte, jak vám někdo chválí vaši práci.
Kolik lidí na té konstrukci pracovalo?
JP: Postupně asi patnáct. Až na pár výjimek to byli naši spolužáci z univerzity, bez nich bychom to nezvládli. Ani jeden z nás nemá dostatečné zkušenosti například se svářením. Vyzkoušeli jsme si přehrabovat se tunou a půl odpadků. Víme, že ve dvou bychom možná ještě teďka byli v areálu a pořád se v tom hrabali. Takže za to jsme jim neskonale vděční.
Viděl jsem na instagramu převážně pozitivní reakce, vy taky mluvíte o těch pozitivních, ale jsou i nějaké negativní?
VT: Většina negativních je na facebooku.
JP: Řekl bych, že ty negativní vznikají z nedostatku informací. Lidé mají tendenci si domýšlet, hledat si vlastní pravdu, označí nás za šílence. Někdy tvrdí, že za tím stojí město, že na to šly peníze z veřejných rozpočtů a že takhle se těmi penězi vlastně plýtvá a tak dále... A to jsou věci, které se snažím vyvracet v komentářích a říkat: „Ne, je to opravdu projekt nás studentů.“
VT: To nemá cenu, je to boj s větrnými mlýny. Ale řekl jsi to hezky a mně se třeba hrozně líbí, že si přečtu na facebooku nějaký komentář a hned vím, že jeho autor si ani nenascanoval QR kód, pod kterým je na videu krásně vizualizované vše o projektu. Kdyby to viděl, věděl by, že je úplně mimo.
JP: Jsou názory, kterým člověk váhu přikládá, a jsou názory, které vlastně svým způsobem skousne, ale ani se nepouští do nějaké diskuze. Přijde mi, že v online prostoru není ta diskuze plnohodnotná. Na druhou stranu, když člověk potká někoho s maličko odlišným názorem tady u sochy, je hrozně fajn se s ním pobavit a společně přemýšlet o alternativách. Je fajn se tu zastavit třeba na čtvrt hodinky, promluvit si s lidmi, diskutovat.
Socha tady stojí od pondělí, tedy zatím čtyři dny, do kdy ji zde budou moci Brňané vidět?
VT: Měla tu stát do neděle 3. října, ale volali jsme si s lidmi z radnice a ti nám řekli, že pokud projekt sklidí pozitivní ohlasy, jsou ochotní to prodloužit klidně třeba o týden. To by se nám líbilo, protože QR kód jsme zprovoznili teprve ve středu, takže ať mají lidi dostatek času se podívat na to, co je za projektem.
Komunikace s městem probíhala v pořádku?
JP: Byla naprosto úžasná.
VT: Souhlasím, naprosto skvělá. V tom musím Brno pochválit. Když jsem ještě neměl Honzu, říkal jsem si, že se na ten projekt úplně vykašlu, celkem jsem se bál. Ale město bylo vážně vstřícné, například při řešení pronájmu plochy, stejně tak SAKO (Směsný a komunální odpad Brno, a.s., pozn. redakce) a AVE, což je svozová společnost. Tam byli ochotní a vzali mě na pár svozů, abych viděl množství toho odpadu a všechno, co do kontejneru vozí.
JP: Za to jim touto cestou chceme poděkovat, protože bez nich by to nešlo. Když jsme o tom projektu někomu řekli v době realizace a sháněli jsme pomoc nebo nějakou podporu, ať už mediální nebo jinou, první, na co se ten člověk ptal, bylo: „Máte povolení? A je to legální?“. A nás o to víc těší, že ho díky městu a zmíněným společnostem máme. Jsme opravdu rádi, že Brno na tato témata myslí, nežije v pravěku a uvědomuje si tuto problematiku.
Čí nápad byl upozornit na problematiku plýtvání jednorázovými plasty právě formou sochy?
VT: To byl asi můj nápad…
JP: Asi jo, nějak to při naší spolupráci vykrystalizovalo.
A proč má socha tvar jedničky?
VT: Jednička napadla mě, ze začátku mi to připadalo jako zbytečně jednoduchá věc, ale ve výsledku to tak je naprosto správně. Jednička má upozornit na to, co za odpad vznikne za jeden den. Má to však více symbolů, tento je sice ten hlavní, ale jednička symbolizuje i to, že změna je v každém jednom z nás.
JP: Může to být taky třeba jeden nerezový kelímek na celý život... Těch významů je hodně, podstatné je snažit se je hledat. A to je ta myšlenka, kterou jsme chtěli předat: aby o tom člověk přemýšlel a měl ty argumenty, proč to má opravdu smysl.
