Korejská studentka v Brně: Už jsem byla unavená ze života v Koreji

Brno - Jaeyun Cho z Jižní Koreje studuje půl roku v Brně. Potřebovala pauzu od rušného velkoměsta a své každodenní rutiny. „Nejlepší na Erasmu jsou lidé,“ říká studentka strojního inženýrství, která si pro svůj výměnný pobyt zvolila brněnské Vysoké učení technické. Brno si vybrala mimo jiné díky své poloze ve středu Evropy, která je ideální pro cestování. Respondentka je studentka jako já, proto si v rozhovoru tykáme.

Proč sis vybrala právě Brno?

Chtěla jsem hlavně cestovat po Evropě. Proto jsem se rozhodla přihlásit na studijní výměnný pobyt přes program Erasmus. Chtěla jsem někam do středu Evropy a rozhodovala jsem se mezi Německem a Českou republikou. Nakonec jsem si vybrala Brno. Nic moc kromě toho, že je to druhé největší město České republiky, jsem před příjezdem nevěděla, ale vybrala jsem si dobře. Nechtěla jsem do Prahy. Chtěla jsem spíš někam, kde je to klidnější, ale zároveň je tam všechno, co potřebuji. A to je přesně Brno.

 

Jak velké je město, odkud pocházíš?

Pocházím z Kojangu, což není na korejské poměry zas tak velké město, ale pořád tam žije kolem milionu obyvatel, takže někdy je dost přelidněné. Navíc moje univerzita je v Soulu, hlavním městě Jižní Koreje, kde žije deset milionů obyvatel. Každý den jsem do Soulu dojížděla a někdy už to bylo opravdu vyčerpávající. Bylo to pořád dokola, studium, škola…

 

Přestěhovala ses na půl roku na druhou stranu zeměkoule. Nebála ses před odjezdem?

Vlastně ani moc ne. Strach převážilo nadšení z nového dobrodružství a z toho, že můžu být na chvíli mimo Koreu, pryč ze své každodenní rutiny. V Evropě jsem do té doby byla jen jako malá s rodiči, ale už si to moc nepamatuji. A v Česku jsem předtím ještě nikdy nebyla. Navíc už jsem byla opravdu unavená ze svého života v Jižní Koreji, takže jsem prostě chtěla zažít něco nového, vzrušujícího a moc jsem se na to těšila.

 

Co tě po příjezdu do Brna překvapilo?

To, že v Brně není mnoho semaforů pro chodce, ve srovnání s Koreou. Hlavně u hlavního nádraží, kde jezdí tramvaje opravdu rychle a nejsou tam žádné semafory a někde dokonce ani přechody. Když jsem tam byla poprvé, byla jsem dost zmatená a vyděšená. Stála jsem na kraji silnice a bála jsem se ji přejít. Do teď mě to děsí a je to asi jediná věc, kterou na Brně nemám ráda.

 

Co se ti na Brně naopak líbí nejvíc?

Asi zdejší lidé. Když jsem do Brna přijela poprvé, všichni se mi snažili se vším pomoct, i když jsem šla jen do obchodu s potravinami. Nebo třeba vždycky když s někým navážu oční kontakt, například na ulici, tak se na mě usměje. V Jižní Koreji se mi to nestává, cizí lidé tam spolu obvykle nemluví, nevedou nezávazné konverzace.

 

Jak těžké bylo najít si v Brně přátele?

Vlastně to bylo docela lehké, protože jsem tady přes program Erasmus, stejně jako mnoho dalších studentů a všichni chtějí poznat nové lidi a najít si kamarády. Myslím si, že kdybych v Brně nebyla na studentském výměnném pobytu, ale sama za sebe, bylo by pro mě opravdu těžké s někým se skamarádit. Skoro všichni moji přátelé, které v Brně mám, jsou z Erasmu.

 

Stýská se ti někdy po domově?

Je to divné, ale nikdy jsem velký stesk po domově necítila. Užívám si život tady tak moc, že na to nemám čas. Ale někdy se mi dost stýská po korejském jídle. Sice mám moc ráda české jídlo, ale téměř celý život jsem vyrůstala v Jižní Koreji, takže preferuji svoji korejskou stravu. Ale kdybych měla říct jeden z mých oblíbených českých pokrmů, které jsem tady ochutnala, bylo by to vepřové koleno.

 

Jak dlouho už jsi v Brně a co všechno jsi zatím stihla navštívit?

V Brně jsem od konce srpna. Byla jsem už v několika evropských zemích. Hned jak jsem přijela, navštívila jsem Chorvatsko. Pak jsem byla ještě v Itálii a ve Slovinsku. Minulý víkend jsme si s kamarády z Erasmu udělali výlet do Budapeště. Domů do Jižní Koreje se vracím až příští rok v únoru.

 

Kolikátý rok právě studuješ?

Jsem ve druhém semestru třetího roku. Takže celkem v šestém semestru, protože akademický rok začíná v Koreji v březnu, ne v září jako tady v Česku. Ale není to můj poslední rok, ještě mě čeká jeden. Univerzity v Koreji jsou čtyřleté.

 

Jaké jsou podle tebe největší rozdíly mezi Brnem a místem, odkud pocházíš?

Napadá mě třeba to, že v okolí nejsou žádné hory. Brno je placaté a když vyjdete na malý kopec, vidíte ho téměř celé. Taky tady nejsou žádné vysoké budovy. Když jsem se dozvěděla, že nejvyšší budova v Česku je tady v Brně, byla jsem překvapená. A pak jsem si ještě všimla toho, že je na ulici spoustu rodičů s dětmi, to u nás také není běžné. V Koreji moc lidí děti nechce. Většinou jsou důvodem peníze a to, že se ženy chtějí soustředit hlavně na svoji kariéru. Například žádná moje kamarádka děti nechce a já taky ne. Jižní Korea je stát s nejnižší porodností na světě.

 

Změnil tě nějak pobyt v zahraničí a celkově tato zkušenost?

Určitě ano. Já jsem normálně celkem introvert. Ale tady jsem se stala více extrovertní, protože si musím aktivně hledat nové přátele, mluvit s cizími lidmi a tak dále. V Koreji to obvykle nedělám, protože tam už mám svůj okruh přátel, s kterými se bavím, takže si nemusím dělat nové. Je to velké vystoupení z mojí komfortní zóny. Určitě jsem tady více otevřená všemu novému.

 

Co je na studentských výměnných pobytech obecně nejlepší?

Za mě určitě lidé. Můžeš poznat doslova lidi z celého světa, slyšet příběhy z cizích zemí, poznat jejich kulturu. I do budoucna je to velmi přínosné, protože všechny předměty jsou v angličtině, takže je to skvělá příležitost ke zlepšení cizího jazyka. Celkově se svět stává globálnějším, proto je skvělé zažít podobnou zkušenost, žít v cizích zemích a udělat si přátele z celého světa.