Jsme smutní kluci, říká frontman kapely Caramel Matyáš Kyncl

Brno - Kapela Caramel vznikla v Brně v roce 2020. Jejími členy jsou tři mladí muzikanti, kteří si říkají „Smutní kluci“. Na bicí hraje Ondřej Kohoutek, na basovou kytaru František Hrádek. Frontman kapely Matyáš Kyncl zpívá a hraje na kytaru a také odpovídal na otázky v tomto rozhovoru.

Kapela Caramel se formovala za covidu. Jak vznikla?

My jsme vlastně měli s basákem Františkem Hrádkem kapelu už předtím na gymplu, ale potom nám z kapely odešel bubeník. A tak jsme asi dva roky nehráli. A pak někdy na přelomu roku 2018 a 2019 jsme se potkali s naším bubeníkem Ondrou na natáčení seriálu Pětka z garáže pro Českou televizi. Já jsem tam hrál na kytaru, Ondra na bicí, takže jsme si řekli, že bychom to mohli dát dohromady.

Jak dlouho trvalo, než jste vydali první singl?

To bylo vtipný, protože my jsme nahráli první singl tak, že my dva s Frantou jsme nahrávali v Brně ve studiu, protože Franta je z Klobouk u Brna a já jsem z Hustopečí, což je blízko Brna. A pak jsem jel za Ondrou do Lysé nad Labem, a tam jsme nahrávali ty bicí. Potom jsme to zkompletovali. Takže oni dva se předtím vlastně ještě neznali, než jsme vydali tu písničku.

Vy ani jeden nejste z Brna, ale prezentujete se jako undergroundová brněnská kapela. Proč?

My s Frantou bydlíme oba blízko u Brna a jsme tu oba na škole. Já jsem tady vlastně každý den a Franta taky, takže tady hrajeme i nejvíc koncertů a máme tady i největší fanouškovskou základnu.

Proč právě název Caramel? Máte něco společného s kapelou Karamel, která existovala v osmdesátých letech?

No my jsme se dřív jmenovali Karamel, než jsme zjistili, že taková kapela už existuje, a tak jsme se přejmenovali. Chtěli jsme mít český název, ale prostě nás lepší název nenapadl. Já jsem v té době měl přítelkyni, která se jmenovala Melánie. Tak to vzniklo jako mel – karamel.

Vy se definujete jako tzv. „Smutní kluci.“ Jak byste popsal žánr, který hrajete?

Já většinou čerpám z nějakých svých vtahů, spíš z negativních pocitů a událostí. Většinu textů jsem napsal třeba po rozchodu nebo během nějaké krize. Já veselou písničku asi nikdy úplně nenapíšu, vždycky tam bude něco melancholického. A když jsme se s klukama bavili o tom, jaký žánr hrajeme, řekli jsme si, že jsme smutní kluci, protože hrajeme trošku pop, trošku rock a je to prostě taková smutná muzika.

Kdo vám píše texty?

Texty i hudbu na tom prvním elpíčku jsem psal já. A pak jsme to jenom zkoušeli dohromady. Teď poslední dobou se snažím ty nové písničky, které budeme nahrávat, psát s klukama. Napíšu třeba kousek textu, a potom oni pomáhají s tím zbytkem. A hudba vzniká tak, že se snažíme spolu nějak jamovat ve zkušebně, z čehož potom vznikají ty nové písničky.

Je nějaká písnička, na kterou jste obzvlášť pyšný?

Asi bych nevydal písničku, o které bych si tohle neřekl. Ale ono se to vlastně liší tak, která mě baví poslouchat a která mě baví hrát naživo. Ale nejlepší mi přijde „Ztratil jsem cit,“ po textové i po té hudební stránce se to pěkně sešlo.

Máte nějaký vzor, kterému se snažíte přiblížit nebo vás nějak ovlivňuje?

Já těch vzorů mám několik, i kluci mají hodně nějakých svých vzorů. Ale mě na tom baví to, že každý člen kapely má trošku jiný hudební vkus, takže každý do té hudby vkládá něco jiného. Já kdybych měl někoho jmenovat, tak je to třeba slovenská zpěvačka Katarzia nebo David Koller, anebo potom víc undergroundové kapely, jako je Post-hudba.

Vy máte zatím jednu desku „Labutě.“ Jak dlouho vám trvalo, než jste se k ní dopracovali?

My jsme tu desku nahrávali v roce 2020 o prázdninách. Běhen covidu jsme se nemohli scházet, protože byly uzavřené okresy. Tak jsme si s klukama posílali různé nahrávky a nějak jsme to kompletovali a nahrávali jsme demíčka. A potom, když jsme se už mohli potkávat, jsme to v létě nahrávali u Ondrova strýce, který má studio v Čelákovicích.

Proč „Labutě“?

Jak jsem říkal, měl jsem vztah a byla to Slovenka. V celé té desce je ta slovenská tématika. Jedna písnička se jmenuje Dunaj, je tam ta Bratislava a tak dále. A vždycky když jsem jel za ní přes ten Dunaj, tak jsem tam viděl ty labutě, což mě inspirovalo. Ale hlavní důvod, proč se ta deska jmenuje Labutě, je ten, že když jsme byli přes covid odloučení, s klukama, ale i s přítelkyní, tak jsem to přirovnával právě k těm labutím. Když jedna labuť totiž zemře, tak druhá spáchá sebevraždu. Tak je to taková paralela.

Co máte v plánu do budoucna?

Teď koncerty nemáme, protože mě čeká maturita a bubeník dělá absolutorium. Nejbližší koncert máme naplánovanej na začátek června. Ještě nevíme přesné datum, ale budeme hrát v Alterně tady v Brně. A přes léto chceme nahrát novou desku, takže ta bude hotová na konci tohoto roku nebo na začátku příštího roku.