Jihomoravských skautů přibývá. Potřebují lepší klubovny a víc vedoucích

Brno - Ke skautingu se v Jihomoravském kraji letos hlásí necelých dvanáct a půl tisíce lidí, o skoro čtyři sta více než minulý rok. Čekací listiny jsou často plné a rodiče své děti musejí registrovat až několik let dopředu. Některé oddíly nemají dostatek vedoucích nebo vhodné zázemí. Jiné naopak disponují zrekonstruovanými klubovnami nebo novými prostorami.

„Nejvíc dětí přibylo během covidu, v průběhu roku 2021. Nárůst není tak prudký, ale je kontinuální, celkem zhruba dvanáct let. Přicházejí jak děti, tak dospělí,“ říká Vít Burian ze skautské rady okresu Brno-město.

„Některé děti, které se hlásí v šesti letech, čekají i tři roky. Dokonce máme na čekací listině teprve tříleté dítě. Rodiče se rozhodli přihlásit ho už teď,“ říká Emma Lišková, hlavní vedoucí devadesátého sedmého dívčího skautského oddílu v Brně. „Prioritně bereme kamarády nebo příbuzné těch, kteří k nám už chodí. Díky tomu nováčci vědí, co je čeká a mají v oddíle někoho, o koho se můžou opřít. U dětí, které vůbec neznáme, nemáme žádné kritérium – hraje roli čas, kdy se přihlásily,“ dodává vedoucí.

Podstatné finance od města skautům podle Liškové nechybí. Když si dobře odůvodní to, co by potřebovali, například novou klubovnu, sportovní náčiní nebo nové stany, dostanou to. Brněnské oddíly čerpají peníze z dotací, k prostorám se dostanou skrze nevyužívané městské budovy. „Chtěli jsme se přestěhovat do prostor, kde byly kanceláře, které někdo opouštěl. Vyměnili jsme si s nimi prostory s tím, že jsme jim pomáhali za covidu s roznáškou a donáškou různých věcí jako dobrovolníci,“ tvrdí Lišková.

Podle Buriana ale nemají všechny jihomoravské oddíly takové štěstí. Některé podle něj fungují v nedostačujících podmínkách. Na vesnici nebo v okrajových částech Brna můžou mít oddíly často blíž k vedení obce a místní samosprávě, ale není to pravidlo. Situace není vždy uspokojivá ani v centrálních městských částech. „V Brně-střed nebo Králově poli je hodně oddílů a komunikace s vedením městské části je složitější. Ne všichni z čela obce jsou zasvěcení do toho, jaký oddíl je který, berou je jako jedny skauty,“ hodnotí situaci Burian.

Člen skautské rady tvrdí, že skauting podporuje jak okres a kraj, tak ministerstvo školství. „Na samotný provoz nám to stačí, ale ne na další rozvoj. Pomáhají také fundraisingové kampaně, skrz které se skautská střediska snaží získat peníze,“ dodává Burian. Podle něj komunikaci s vedením obcí a krajů usnadňuje fakt, že skauting vede své členy k samostatnosti – jsou schopni si nevyužité prostory opravit a fungovat v nenáročných podmínkách. „Děti se od začátku učí vytvářet si program samy, je to velká míra samostatnosti a zapojení se do skupiny,“ potvrzuje Burianův argument Lišková.

Kromě financí jihomoravští skauti řeší nedostatek vedoucích, a to zejména u vesnických oddílů. Skauti odtamtud odcházejí na vysokou školu do Brna a nemají pak na skauting kapacitu. „Řešení není plošné, mladí obecně odcházejí do města. A pokud se vracejí, tak je potřeba toho využít a podchytit to. Efektivní je sdílet si tipy napříč oddíly, jak takovou situaci řeší,“ tvrdí Vít Burian.