Recenze: Andor ukazuje, že Star Wars může být temné a dospělé

Když se řekne Star Wars, většina diváků si vybaví světelné meče, epické bitvy, mistra Yodu a emoce spojené s originální trilogií George Lucase. Potom, co George Lucas prodal Star Wars společnosti Disney, se noví tvůrci světa z předaleké galaxie potýkají s kritikou kvůli ztrátě autenticity a snaze uspokojit co nejširší publikum za každou cenu.

Tony Gilroy, tvůrce seriálu Andor, známý mimo jiné jako autor Bourneovy trilogie, se rozhodl pro výrazný odklon od typických žánrových klišé Star Wars. Seriál se vyhýbá efektním bitvám a světelným mečům a místo toho se soustředí na budování atmosféry, psychologii postav a vývoj událostí, které vedly ke vzniku Povstání.

Na rozdíl od předchozích projektů se Andor vydává úplně jiným směrem, než na jaký jsou fanoušci Star Wars zvyklí – spoléhá na pomalé tempo, důvěru v inteligenci diváka a především silný příběh plný osobních osudů, obětí a morálních dilemat v době, kdy Impérium upevňuje svoji tyranskou vládu nad galaxií.

Příběh Cassiana Andora je vyprávěn s důrazem na realističnost a politické napětí, čímž se Andor přibližuje spíše politicko-špionážnímu thrilleru než vesmírné opeře. Diego Luna v hlavní roli Cassiana Andora podává přesvědčivý výkon muže, který je vržen do konfliktu, o nějž zpočátku nestojí. Jeho proměna z cynického přeživšího v uvědomělého bojovníka za svobodu působí autenticky a silně.

Silné herecké výkony podávají i Stellan Skarsgård coby Luthen Rael a Genevieve O’Reilly jako senátorka Mon Mothma. Oba vedou dvojí život: navenek působí jako obchodník se starožitnostmi a respektovaná politička, ve skutečnosti však koordinují klíčové kroky odporu proti Impériu. Jejich napětí mezi veřejnou maskou a tajným posláním patří k nejzajímavějším prvkům série.

Na rozdíl od vizuálně přepálených novinek jako The Acolyte nebo Skeleton Crew, Andor záměrně volí tlumenou barevnost a všudypřítomnou šeď. Tím podtrhuje atmosféru útlaku a beznaděje. Kamera i střih pracují s tichem, detaily a prostorem. Tvůrci důvěřují divákovi, že si dokáže děj sám interpretovat, bez nutnosti vysvětlovacích dialogů.

Projekt o začátcích povstalecké aliance přináší momenty, které jsme v předaleké galaxii dosud neviděli – represe, paranoiu, ztrátu lidskosti ve jménu vyššího cíle, ale i pohled z druhé strany a operace imperiální tajné policie proti rebelům. Dotýká se i témat jako posttraumatická stresová porucha, útoky na civilisty či obětování jednotlivce pro blaho celku. Andor tím překračuje hranice běžné televizní zábavy a přináší dospělejší, komplexnější pohled na svět Star Wars.

Andor se ukazuje, společně s Mandalorianem, jako nejambicióznější a nejlépe napsaný hraný Star Wars projekt posledních let. Nechce se zalíbit všem, ale odměňuje trpělivého diváka propracovaným vyprávěním a silnými postavami. Místo nostalgie sází na lidskost, místo efektů na obsah. Je to seriál, který ukazuje, že značka Star Wars stále může být relevantní, pokud se nebojí riskovat.