Co stojí za MDŽ

Každoročně si připomeneme den 8. března jako oslavu žen. Tento mezinárodní den je uznáván k výročí stávky za volební právo žen z roku 1908 v New Yorku. Někteří lidé ho vidí jako oslavu feministického hnutí a je spojován s volebním právem, rovnoprávností, spravedlností mezi pohlavími a solidaritou.

Západní společnost se z dlouhodobého hlediska snaží nastolit rovnost mezi ženami a muži, ale stále máme co dohánět. Napříč Evropou najdeme státy jako Švédsko, kde si jsou všichni bez ohledu na pohlaví více rovni než v Itálii nebo Česku. I když se mnoho témat detabuizuje a mladí vedou debaty u piva o potratech, menstruaci nebo sexuální orientaci, tak se ženy stále cítí, že se musí mít na pozoru.

Všichni kolem sebe najdeme příběhy, se kterými soucítíme, jelikož jsou podobné nám nebo našim blízkým.

„Když se vracím domů a je už tma, tak si dávám víc pozor na to, co mám na sobě a kdo je na ulici. Často přejdu na druhou stranu ulice, když jsem sama a někdo jde proti mně. Cítím se tak bezpečněji,“ říká třiadvacetiletá studentka Petra Kubantová z Prahy.

„V 18 letech jsem si uvědomila, že nechci mít děti. Celé dospívání mě rodiče a přátelé přemlouvali, že se to jednou změní. Nezměnilo se to a neustále se cítím, že se musím ospravedlňovat,“ říká šestadvacetiletá studentka Emilie Holber z Hamburgu.

„Pokaždé když vycházím z domu, tak si dám sluchátka do uší a zapnu si písničku. V mé čtvrti se často potkám se sexistickými poznámkami. Díky sluchátkům je aspoň neslyším a nemusím se rozhodovat, zda mám reagovat nebo jen odkráčet,“ říká osmadvacetiletá studentka Anaïs Sophie z Milána.

„Nechávám si pro sebe, s kolika muži jsem měla sex. I moji přátelé se na mě někdy dívají skrz prsty a cítím se odsouzená. Štve mě, že se muži mohou chlubi počtem sexuálních partnerek, ale ženy by se za to měly stydět,“ říká třiadvacetiletá studentka Amélie Nováková z Brna.