Senioři vyplňují svůj volný čas angličtinou

Brno - Alena Konicarová se ve věku osmdesáti šesti let učí anglicky. Pro studium jazyka měla motivaci. Chtěla navštívit svou vnučku, která žije v Kanadě. Po téměř čtyřech letech učení a návštěvě ovšem pokračuje dál, protože ji to baví a cítí velké pokroky. Začínala s online lekcemi, dnes je má u sebe v bytě.

Pro seniory jsou lekce angličtiny především způsob, jak se mezi sebou vzájemně socializují a trénují paměť. Ve skupině deseti lidí se společně učí a trénují anglický jazyk a následně dostávají zadanou práci na procvičování. „Nejsem moc pilný student, ale důležité je, že mě to baví. Pokroky pociťuji hlavně ve slovní zásobě, když každý týden zaslechnu nová slovíčka, něco mi v hlavě zůstane,“ řekla paní Konicarová. Seniorka se na hodiny, které probíhají každý týden, připravuje minimálně, obvykle si jen pustí videa a udělá domácí úkol, který má zadaný.

Lektorka angličtiny pro seniory, Jaroslava Sobotková, se vyučování věnuje už desátým rokem. Bývalá zdravotní sestra, která bydlela tři roky v Austrálii, se po návratu do České republiky rozhodla využít svoje dovednosti jak v anglickém jazyce, tak v sociální oblasti. „Cílem mých kurzů jsou tři věci: trénink paměti, vytvořit komunitu, a v neposlední řadě samozřejmě ten jazyk,“ shrnula paní Sobotková. Tvorba komunity se jí nepochybně daří, protože účastníci lekcí svůj volný čas vyplňují společnými výlety, návštěvami a dalšími aktivitami. „Angličtina mě baví, ale spíš je to o té společnosti,“ svěřila se paní Konicarová, která bývá součástí většiny mimo výukových akcí.

Na lekcích si všichni tykají, hodiny nejsou koncipovány jako sezení v lavicích, ale probíhají spíše formou diskuse. Mezi učební pomůcky, které učitelka Jaroslava Sobotková využívá, patří například videa, plyšáci a další hry. „Moje vnučka bydlí v Kanadě, takže když jsem za ní jela, tak mi kurz angličtiny pomohl se domluvit nejen s ní, ale obecně v mezigenerační komunikaci,“ vysvětlila seniorka Konicarová. Do kurzu nastupovala jako začátečník, ale nyní se nachází na úrovni středně pokročilého studenta.

Kurzy probíhají od roku 2014. „Prostory nám obvykle poskytuje Seniorklub, ale kvůli paní Konicarové, která má omezený pohyb, se scházíme přímo v jejím bytě a hodiny se konají u ní,“ řekl Luděk Hodboď, vedoucí Seniorklubu Líšeň. „Když to jde, tak za nimi na lekci na Vinohrady, kde se normálně konají, dojíždím senior busem. Většinou je to ale tak, že všichni z klubu dojedou ke mně domů,“ dodala paní Konicarová.