Česko si v zacházení s odpady nevede dobře, říká expert

Mezinárodní den nulového odpadu neboli International Day of Zero Waste, který vyhlásila Organizace spojených národů teprve v minulém roce, připadá na 30. března. Má upozornit na problematiku zpracování odpadu a přispět tak mimo jiné ke snížení znečištění nebo zmírnění klimatické krize. I když se velká část nejzásadnějších opatření realizuje na státní nebo celosvětové úrovni, pomoci mohou i jednotlivci. „Každý může začít sám u sebe a zamyslet se nad tím, zda může něco sám změnit, aby neprodukoval odpad,“ popisuje odpadový expert Hnutí Duha Ivo Kropáček.

Na co se zaměřuje Mezinárodní den nulového odpadu?

Zero waste den se zaměřuje především na předcházení vzniku odpadů. Je tomu tak proto, že předcházení vzniku odpadů je ten vůbec nejlepší způsob jak omezit vliv odpadů na životní prostředí. Jde o ekologicky nejúčinnější a nejlevnější způsob nakládání s odpady. Proto stojí předcházení vzniku odpadů na prvním místě odpadové hierarchie. Na odpad, který nevznikne, není třeba vynakládat žádnou energii na recyklaci, nemusí se nikam vozit a nevznikají při něm klimatické změny způsobující emise.

A co ostatní způsoby nakládání s odpady?

Opakované použití odpadu je v odpadové hierarchii na druhém místě a proto se i na něj zero waste den zaměřuje. Jde o to propagovat „znovupoužití“ jako způsob životního stylu v protikladu k nyní velmi rozšířenému jednorázovému používání věcí.

Recyklace je pak v odpadové hierarchii až na třetím místě. Ani recyklace odpadů totiž není řešením. Vyžaduje přepravu odpadů, spotřebovává energii a suroviny. Navíc málokterý odpad lze recyklovat neustále jako například sklo. Papírová vlákna se každou recyklací zkracují, takže je možné je recyklovat jen pětkrát až sedmkrát. U plastů a textilu dochází nejčastěji k takzvané downcyklaci, kdy recyklací vzniká méně hodnotný produkt než ten původní, nebo se o skutečné recyklaci nedá vůbec hovořit.

Jak si v oblasti odpadů vede Česko?

Česko si nevede dobře. Zpráva o životním prostředí za rok 2022 hodnotí předcházení vzniku odpadů negativně. V roce 2025 by každá členská země EU měla zajistit 55% míru materiálového využití komunálních odpadů. Stát tohoto cíle zřejmě nedosáhne, neboť nepoužívá dostatečné administrativní a ekonomické nástroje, které by k dosažení cíle vedly. Například namísto snahy o zaměření se na prevenci, opakované použití a recyklaci odpadů zbytečně plýtvá miliony korun z Modernizačního fondu na podporu spalování komunálních odpadů, které stojí v odpadové hierarchii až na čtvrtém místě.

Zpráva o životním prostředí za rok 2022

„Celková produkce odpadů má [...] výrazně rostoucí trend, stejně jako produkce ostatních odpadů. Produkce komunálních odpadů se střednědobě zvyšuje. Výrazně rostoucí střednědobý i krátkodobý trend má produkce obalových odpadů.“ 

Kde u nás spočívá jádro problému, v celkovém množství odpadu, v nakládání s ním a nebo někde jinde?

Pokud se zaměřujeme na předcházení vzniku odpadů a na jeho opakované použití, tedy první dva stupně pětistupňové odpadové hierarchie, pak jádro problému je vždy u množství produkovaného odpadu. Pokud se podíváme jak nakládáme s odpady, pak v případě komunálních odpadů máme stále obrovské rezervy. Materiálově využíváme pouze kolem 38 % komunálních odpadů, zbytek surovin končí bez užitku na skládkách, nebo je zničen spálením ve spalovnách, kde se využije alespoň energie. Nicméně v materiálovém využití odpadů máme obrovské rezervy.

Jak se můžeme zlepšit?

Evropská Unie již stanovila přísná pravidla, měla by se nyní zaměřit na zajištění, aby je skutečně každý členský stát zavedl na svém území a ty státy, které neplní cíle, by měly být sankcionovány.

Členské země by měly připravit závazná pravidla včetně ekonomických nástrojů, jako jsou daně, poplatky a podobně, pro firmy, obce a domácnosti, aby se každému vyplácelo odpadům předcházet, znovu používat, třídit a recyklovat. Zde už ČR zvýšilo poplatek za skládkování odpadů, který vede obce k tomu, že přemýšlí, jak snížit množství skládkovaných odpadů, ale podobných potřebných kroků je třeba ještě více.

Obce by měly vytvářet podmínky pro domácnosti a jednotlivce, aby je motivovaly odpadům předcházet, opakovaně je používat a třídit. Zákon o odpadech jim dal řadu nástrojů, je ale potřeba je využít.

Co mohou v souvislosti s nakládáním s odpady dělat běžní lidé?

Každý může začít sám u sebe a zamyslet se nad tím, zda může něco změnit, aby neprodukoval odpad. Způsobů je spousta. Například když cestuji, beru si s sebou svou vlastní láhev na pitnou vodu, svůj vlastní uzavíratelný hrnek na kávu, lžíci a znovu použitelný pytlík na pečivo a samozřejmě opakovaně použitelnou tašku. Nejde o nic zvláštního, ale neprodukuji odpady.

Významná je pro odpad i Agenda 2030 přijatá OSN, k jejímuž naplnění se zavázala i česká vláda. Jak se České republice daří tuto strategii plnit z pohledu práce s odpadem?

Bod 12.5. Agendy 2030 požaduje následující:

Naplnit tento cíl se Česku zatím nedaří a je potřeba přijmout další opatření, především ekonomická jako daně a poplatky, které fungují nejlépe. Problematiku je však nutné řešit věcně a ne ideologicky hlásat, že se nebudou zvyšovat daně a podobně. V některých oblastech se změny bez ekonomického zatížení nebo ekonomického zvýhodnění dosáhnout prostě nedá.

Je současná strategie státu dostatečná, anebo budou potřeba významnější změny?

Jak sám stát přiznává, předcházet vzniku odpadů se v Česku nedaří a odpadů stále přibývá. To je jasný signál, že stát v této oblasti selhává a musí použít více nástrojů. Příkladů toho, co by bylo možné dělat, je plno. Například německé město Tubigen zdanilo jednorázové nádobí a příbory. Výsledkem bylo výrazné snížení jejich spotřeby a snížení produkce odpadů doprovázený nárůstem opakovaného používání. Ale osvědčených nástrojů je celá řada. Doufejme, že stát si některé nástroje zvolí, což se dozvíme už brzy. Na Ministerstvu životního prostředí se totiž připravuje plán odpadového hospodářství, kde si stát analyzuje, jak na tom s odpady je a co musí změnit, aby odpadové hospodářství zlepšil.