Komentář: Nedůvěra vládě? Opozice by ničeho nedosáhla
Názory
Babišova vláda půl roku před volbami postupně přichází o hlasy ve sněmovně. Od její tolerance před týdnem ustoupili komunisté, díky kterým se kdysi podařilo kabinetu získat důvěru sněmovny. Situace chce využít koalice SPOLU, která vládu vyzvala k opětovné žádosti o důvěru. V současnosti už totiž nezastupuje nadpoloviční většinu občanů reprezentovanou zvolenými poslanci. Požadavek je to logický, ale opravdu tím opozice nakonec docílí toho, že jimi nenáviděná vláda hnutí ANO a ČSSD skončí?
Na první pohled zní opoziční plán docela pěkně. Svrhnout vládu, která ztrácí na popularitě, sestavit uskupení odborníků s všeobecnou podporou a nenechat tak Andreji Babišovi před volbami zásadní mediální prostor. Nežijeme ale v ideálním světě. Naopak žijeme v zemi, kde ústavní zvyklosti narážejí na osobní preference prezidenta republiky. A pokud vláda oficiálně ztratí důvěru sněmovny, je na tahu právě on.
Nemusíme ani uvažovat nad tím, že by si Zeman sestavil vlastní úřednickou vládu. Tuto příležitost využil v roce 2013, kdy se s poslanci příliš nebavil a naservíroval jim k důvěře skupinu svých kamarádů v čele s Jiřím Rusnokem. Na dnešní dobu je to ale dost divoká myšlenka. Prezident není v situaci, kdy by musel přijímat demisi vlády, kterou nemá rád. Babišova vláda mu maximálně vyhovuje, protože mu poskytuje prostor pro jeho loutkohraní. Ve Strakově akademii sedí jeho poradkyně Marie Benešová nebo Miroslav Toman. Jistě je úplná náhoda, že tyto lidi vybral před lety jako ministry také do zmíněné Rusnokovy vlády.
Do personálních otázek kabinetu prezident mluví, i když na to nemá ze zákona právo. Pokud se mu čirou náhodou někdy nelíbil kandidát na ministra, tak ho odmítl jmenovat, a strana, která jej navrhla, musela vybrat někoho jiného. Ministři, kteří se mu znelíbili, většinou předčasně skončili. Právě to je důvod, proč bychom ani po odhlasování nedůvěry novou vládu neměli. Zeman si připisuje stále větší moc a nikdo mu v tom nebrání. Ukázal by to i ve chvíli, kdyby k němu vláda přišla s nedobrovolnou demisí.
Ta situace by byla věru absurdní. Opozice vítězoslavně nakráčí do sněmovny a 107 hlasy vysloví vládě nedůvěru. Za týden přijde znovu a stejná vláda tam bude sedět pořád. Proč? Dovládne totiž i navzdory podané demisi. Následovat bude model známý ze začátku volebního období. V lednu roku 2018 se pokusila o důvěru první vláda Andreje Babiše. Hlasovalo pro ni 78 poslanců ze 101 potřebných. Důvěru tak nezískala, ale přesto vládla v demisi téměř pět dalších měsíců. Proč by měl být problém, aby ta druhá vládla přibližně stejnou dobu do podzimních voleb? Ústava přece žádné termíny nedává.
Opozice si zahrává s ohněm. Nedůvěra nic nevyřeší. Jediná funkční cesta odporu je rozpuštění sněmovny a předčasné volby. K tomu ale potřebuje ústavní většinu 120 hlasů. To je nápad, se kterým přišli Piráti. Pokud ho chtějí proměnit v realitu, budou muset lovit potřebné hlasy v lavicích, kde stále ještě sedí přesvědčení vládní poslanci. Navíc stále ještě zákonodárci neschválili zákon, podle kterého by se volby měly řídit. Mnoho práce, času málo a řešení těžkopádná. Myslím si, že na volby si nakonec počkáme až do řádného říjnového termínu.
