Komentář: Fackou pro Oskary je divácká sledovanost

Will Smith uštědřil pořádného flákance Chrisi Rockovi. Profackovat měl spíš celou filmovou akademii.

Pro začátek: technicky perfektní úder, výborné komediální načasování, oskarový herecký výkon. Na tom se shodneme všichni. Kdy a jak má džentlmen hájit svou dámu, si v hlavě musí srovnat každý z nás sám. Jisté ale je, že nikdo nebude obhajovat Oskary.

Oskaři jsou šikanovaný brejlounek dnešního zábavního průmyslu a každý si do nich rád kopne. Někteří tvrdí, že Oskary zabila politická korektnost. Podle nich noblesní ceremoniál pokazily poučky sluníčkářů. Sluníčkáři namítnou, že platí pravý opak. Oskaři stále ignorují menšiny a oceňují stejné snímky dokola již několik desetiletí. Kopání do mrtvol mě nebaví a svým způsobem s těmi elitářskými bohatými grázlíky soucítím. Stejně jako Simpsonovi měly Oskaři nejspíš skončit už dávno. Čím déle však přetrvávají, tím více se zdráhám být ta, co je bude lynčovat.

Na druhou stranu si nekopněte do Oskarů, když ve snaze zkrátit sáhodlouhý program natočí předem předávání několika filmových kategorií včetně střihu a následně zkrácený záznam „velmi jemně“ zařadí do vysílání. S ohlédnutím na konečnou stopáž je jasné, že dosáhli pouze toho, že osvětlili divákům, proč si zrovna střihači sošky zaslouží. Za bizarní považuji i rozhodnutí dát platformu hned třem moderátorkám naráz. Superhrdinský let Amy Schumer by jistě obletěl sociální sítě, kdyby během ceremoniálu nikdo nikoho nefackoval.

Oceňování celebrit zabila jak proměna mediálního průmyslu jako takového, tak zbořený piedestal kultu celebrit. Ještě před dvaceti lety slovo Hollywood znamenalo noblesu, lesk, punc. Dnes je Hollywood špatný vtip a více pozornosti se dočkají i mnozí influenceři. Svým způsobem je úsměvné pozorovat úprk hollywoodských filmových hvězdiček na Netflix, HBO a Disney. Korporáty produkují mediální obsah pro diváky všech ras, genderových identit, sexuálních orientací, náboženského přesvědčení a politického smýšlení. Netflix klidně natočí seriál pro jediného diváka na opuštěném ostrůvku. Velké masy si pak získají tím, že zkoupí obrovské frančízy vzniklé v minulém století a natočí špatný remake kultovní ságy, ze kterého za dvacet let udělají další. A zatímco staří bílí páprdové udělují ceny troše snímků, které ze všech nominovaných zhlédli, průměrní diváci oceňují momenty z marvelovek.

Čím je Hollywood starší, tím viditelnější jsou červi v něm. Weinsteinův Miramax si masivními a výborně načasovanými kampaněmi zajišťoval zlaté sošky, které naopak zajistily další příjmy a frontu herců a hereček stojících o účinkování ve Weinsteinově příštím filmu. A Weinstein si mohl vybírat, které slibné herečce znepříjemní život tentokrát a která pak bude muset nadšeně děkovat božskému Harveymu ve svém vítězném projevu následující rok. Weinstein zmizel, ale hořká pachuť zůstala. Ať už lidé stáli na straně hereček nebo ne, integritu poroty začali zpochybňovat všichni.

Kritici namítnou, že dnešní doba oceňování nepřeje. Vzkvétající herní průmysl se svými sedmiletými a hráči i společnostmi respektovanými The Game Awards se může této poznámce pouze pousmát. Možná se od nich Oskaři něčemu přiučí. A po pár letech oceňování superhrdinských filmů možná začnou Marvelu rovnou dávat pozlacené Spidermany.