Církev pro lidi bez domova zažene hlad a dodá naději

Vsetín - Osamělost a strach z toho, co s sebou přinese zítřek. Život lidí z ulice je plný nejistot a starostí. Marek Mefo Hůšť se svým projektem Hooligans Church jim nabízí místo, kde se mohou na chvíli cítit jako doma, sdílet svá trápení a zastavit se v bezpečném prostředí.

Sedm hodin ráno a teplota se blíží k nule, i když je teprve říjen. Stojím se skupinou lidí v proděravělých vrstvách mikin a kabátů u zamřížovaného vchodu vsetínského denního centra Elim. Někteří posedávají na schodech, jiní si v hloučku u dveří povídají si o tom, kde strávili noc. Po pár minutách přijíždí stříbrné auto, ze kterého vystoupí usměvavý muž se stříbrnou bradkou a šperkem v pravém obočí. Skupina radostně zpozorněla a pomalu se shromažďuje ke vstupu.

Kostel pro chuligány je místem pro každého

Vcházíme do denního centra, kde ve středu, pátek a neděli od půl osmé pořádá Hooligans Church pravidelné čtení bible. Obdobná setkání Marek Mefo Hůšť nabízí také v Rožnově pod Radhoštěm a Valašském Meziříčí. ,,Ptali se mě, co přijde po smrti a zda existuje něco jiného než svět. Těmto lidem je třeba pomáhat i po duševní stránce, a proto mě napadlo pro ně vytvořit jejich vlastní církev,‘‘ povídá zakladatel Hůšť, který v denních centrech pracuje několik let. Projekt Hooligans Church vytvořil před třemi lety. ,,Do kostela nechodíme, spousta z těchto lidí není ani věřící, ale čtení jim zlepší den a dodá trochu naděje,‘‘ popisuje Marek Hůšť. Hovoří o tom, že Hooligans Church je místem, kam může přijít kdokoliv za jakýmkoliv účelem. Někteří si přichází poslechnout čtení a jiní zase najíst se a zahřát. Střetávají se zde lidé bez domova, z ubytoven, ale i ti, kteří domov mají, jen jim vyhovuje daná společnost. Na čtení mohou přijít i podnapilí, pokud nebudou vyrušovat ostatní. Kostelu pro chuligány jde o vzájemnou toleranci a pospolitost. Setkání navštíví měsíčně zhruba pětasedmdesát lidí.

Přeplavme se

Na kuchyňské lince leží krabičky sáčkových čajů a sklenice instantní kávy. Konvice nezastavitelně vaří vodu a jeden po druhém si připravujeme oblíbený horký nápoj. Marek Hůšť do místnosti přináší hrnec plný slepičího vývaru a přimíchává do něj těstoviny. ,,Teď zjistíme, jak byly holky včera střízlivé,‘‘ směje se Hůšť a po okraj nalévá hluboké talíře do rukou ženám, které je následně opatrně roznáší ostatním. ,,Na každé setkání se snažím uvařit něco teplého a zdravého,‘‘ komentuje zakladatel Hooligans Church.

Společně zasedáme ke stolu s jídlem, modlíme se a rozebíráme, co nového nás potkalo. Postarší muž v šedivém svetru přehozeném přes kostkovanou košili, na kterém si ostatní všimli, že vypadá čistě a upraveně, mluví o své nové brigádě roznašeče novin. Žena s tmavočerveně obarvenými vlasy zase líčí svůj den strávený chytáním koťátka z plakátu s vypsanou odměnou.

Marek Mefo Hůšť listuje biblí a nalézá v ní žalm o Ježíši utišujícím bouři. Cituje řádky, kde Ježíš se svými učedníky přeplouval jezero, na které se přihnala vichřice a loď se začala potápět. Ježíš slovy zažehnal vítr, utišil vlny a dodal: ,,Přeplavme se.'' Pasáž Marek Hůšť přirovnává k životu. ,,Když cítíte, že se vám v životě nedaří, nezapomínejte, že je Bůh s vámi a chce vám pomoci. Buďte mu otevření,'' uzavírá kapitolu.

Život na ulici je plný osamělosti

Po čtení mohou lidé z ulice využít zázemí denního centra, umýt se či si připravit vlastní jídlo. Někteří se po chvíli vytrácí, jiní zůstávají u stolu. Přisedám k muži, který balí cigarety a rozdává je mezi ostatní. ,,Docházím sem pravidelně. Marek mi vždycky zvedne náladu, je to chlap s velkým srdcem,'' povídá muž, který se posléze představuje jako Mirek. Bez domova je už čtvrtým rokem a nemůže najít práci. ,,Roky jsem byl kuchař. Dokonce jsem si potom otevřel firmu s dovozem jídla. Pak jsem ale propadl alkoholu a od té doby se to se mnou vleče. Teď se snažím zase abstinovat, ale závislosti jsou velký začarovaný kruh,'' polkne Mirek a ztmavlými konečky prstů udusává tabák v cigaretovém papírku. Nyní bydlí na ubytovně blízko denního centra, a tak pravidelná čtení nemá daleko. ,,Na setkání mám nejradši tu skupinu lidí, co se tu pokaždé střetne. Na ulici se člověk častokrát cítí osaměle. Jednáme sami za sebe a ostatní pro nás bývají konkurence, ale v téhle místnosti je to najednou úplně jinak. Povídáme si, smějeme se a podporujeme se. Je dobrý cítit se, že někam patříš,'' dodává vousatý muž a udává poslední cigaretu.