Komentář: Ruce vzhůru! Peníze, čas, nebo duševní pohodu

Čas jsou peníze, peníze moc a péče o duševní zdraví těmito hybateli nedotknutelné. To těžko. Nedávný průzkum redakce Stisku ukázal, že právě na penězích a čase všechno závisí. Jak dlouho pacient čeká na sezení, jak dlouho musí odborník studovat, jak dlouho vláda projednává změny. Kolik stojí pacienta jedno sezení, co a v jaké míře hradí pojišťovny, kolik stojí kvalifikační kurz klinického psychologa. Peníze a čas zkrátka míchají kartami a dostupnost odborníků krutě prohrává.

Vzdělávací systém a vláda, která to může změnit

V České republice je nyní na sto tisíc obyvatel necelých deset klinických psychologů. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace by to mělo být dvacet šest. To přitom není nedosažitelný cíl. Rakousko má o jednoho psychologa nad doporučení, Německo je dokonce téměř na dvojnásobku. Česká nedostupnost je tedy evidentní.

Jedním z ukazatelů, proč se takovým nedostatek odborníků, konkrétně klinických psychologů, Česko potýká, je podíl magistrů psychologů, kteří se rozhodnou klinice věnovat. Z asi dvou set vystudovaných magistrů psychologie se jich ročně v přípravě na psychologa ve zdravotnictví objeví deset až dvacet. Studovat deset let s obrovskými finančními náklady a s vidinou minimálního platu nezní zrovna dvakrát lákavě, a tak se absolventům není co divit.

Návrh na zkrácení potřebného vzdělání v rámci reformy Ministerstva zdravotnictví leží někde v roce 2019, a to společně se zvýšením platů jako krok ke zatraktivnění klinické psychologie. To dnes vyšumělo už úplně a reforma se nyní soustředí na tolik medializovaná lůžka na psychiatrických odděleních a nově vybudovaná centra duševního zdraví. Před jinými odborníky než těmi psychiatrickými tak ministerstvo zavírá oči a to, že pro slavná centra není personál, je problém nejspíš postranní.

Vzniká tak odborníky vzpomínaný paradoxní efekt, kdy termín přijetí na psychiatrické lůžko lze získat dříve než termín ambulantního vyšetření.

Čekací doba u odborníka nevadí, hlavně když je v dojezdové vzdálenosti

Další, kdo před problémem nedostupnosti klinických psychologů zavírá oči, jsou pojišťovny. Právě ony mají za úkol s dostatkem z nich navazovat smlouvy a poskytovat tak klientům hrazenou péči o duševní zdraví. A právě "dostatek" pro každého znamená evidentně něco jiného. Pojišťovny totiž tvrdí, že sice zaznamenaly veřejnou debatu, ale že z jejich strany není co zlepšovat a že podle nařízení vlády splňují veškeré podmínky.

Takovou podmínkou je dojezdová vzdálenost mezi poskytovateli ambulantní péče. V případě psychologie je to šedesát minut. Šedesát minut od bydliště každého obyvatele k jakémukoliv psychologovi. Při pohledu na síť poskytovatelů mají v tomto pojišťovny pravdu. Čekací dobu, kapacitu odborníků, a tedy případný stop stav ale podle nich žádný právní předpis neupravuje, a tak problém prakticky neexistuje.

Když peníze nehrají roli, ale čas ano

Ve chvíli, kdy musí odborníci člověka v tíživé situaci odmítnout, nebo mu nabídnout takovou čekací dobu, která je pro něj nepřijatelná, je nucen sáhnout pro pomoc jinam. A když duševní zdraví spěchá a finanční možnosti to jen trochu dovolí, otevírá se člověku celý nový svět soukromníků nabízejících svoje služby. Nedostupnost odborníků tak může pacienta lehko zahnat do náruče podvodníků a šarlatánů. Není tomu tak zákonitě vždycky, ale pokud není jeho kvalifikace transparentní, prioritou pro něj může být spíše finanční odměna než klientovo zdraví.

Sem tam se na lepší doby blýskne

Prvním výraznějším krokem k dostupnější péči o psychické zdraví byl v roce 2021 příspěvek od Všeobecné zdravotní pojišťovny pět tisíc na terapie u vybraných terapeutů. Dostupnost těchto terapeutů, hodinová dotace nebo výsledná kvalita sezení jsou už poznámky pod čarou. O podporu zažádalo a příspěvek využilo okolo osmi tisíc klientů, a to se počítá.

Dalším zábleskem, pro veřejnost ne moc jasným, ale pro tu odbornou nejjasnějším, je letošní novela o výuce Akreditačního kvalifikačního kurzu Psycholog ve zdravotnictví. Ten do letoška mohly pořádat pouze vybrané vysoké školy a nabídka tak těžce pokulhávala za poptávkou. Nově mohou ale kurz vyučovat i jiné organizace s akreditací. Tím se idealisticky naplní poptávka a Česká republika tak bude o krůček blíže k alespoň minimu klinických psychologů.