Fyzické a psychické obtěžování v autoškole není žádnou výjimkou. Systémové řešení chybí

Brno - Doteky, nemístné poznámky, sexismus nebo zvaní na rande – to jsou situace, ve kterých se běžně ocitají studující při jízdách v autoškole. I když nevhodné chování instruktorů není výjimkou, chybí systémové řešení. Nasvědčují tomu zkušenosti, které mezi mladými absolventkami a absolventy autoškol shromáždila redakce Stisk.online. Jména studentek a studentů známe, nicméně jsme je nezveřejnili s ohledem na ochranu jejich soukromí. V článku níže se dozvíte, jaké jsou konkrétní zkušenosti studujících, jak k problému přistupují instituce a jak se proti podobnému chování bránit.

Zkouška z pravidel silničního provozu se ne vždy skládá jen ze znalostního testu a praktické jízdy. Studentky i studenti musí často při jízdách v autoškole procházet testem trpělivosti a vlastní sebehodnoty. Místo podpory a klidného vedení se někteří z nich setkávají s ponižujícími komentáři a nemístnými doteky.

Podle Daniely Magyar z nevládní organizace Konsent jde nejčastěji o nevyžádané poznámky o vzhledu, sexuálně laděné narážky, doteky bez souhlasu, nemístné nabídky „protislužeb" nebo o cílené plánování výuky v časech a místech, kde jsou oběti s instruktorem samy. „Je třeba zmínit, že i verbální narážky, komentáře a vtipy mohou být v kontextu výuky a dynamiky instruktor-studující vnímané jako zastrašující či zraňující,” uvádí Magyar z organizace zabývající se prevencí takto motivovaného obtěžování.

Závažnější případy obtěžování pak mohou obětem způsobit dlouhodobé trauma, blok z řízení a psychické problémy. „Dlouhodobě se mohou tito jedinci potýkat s poklesem sebedůvěry, s obavami z blízkého kontaktu, generalizovanou úzkostí a ve vážných případech i s posttraumatickou stresovou poruchou,” popisuje psycholožka Vendula Beňová. Dodává také, že zkušenost s obtěžováním může silně narušit proces vytváření silných a trvalých vztahů obzvlášť u lidí ve věku kolem 18 let, tedy ve věku, kdy dělá řidičské zkoušky převážný počet lidí.

Takové jednání je navíc v mnoha případech protiprávní. „Může se jednat o nebezpečné pronásledování, vydírání nebo dokonce znásilnění podle trestního zákoníku,” říká právník Pavel Kratochvíla. Podle něj je v těchto případech na místě podat trestní oznámení.

„Nic si z toho nedělej, asi ses mu líbila”

Svou zkušenost popisuje studentka Pavla z Brna, která se setkala s agresivním chováním a obtěžováním ze strany instruktorů v Autoškole JM. „První instruktor hodně kouřil, to mi bylo dost nepříjemné. Druhý na mě prostě jenom řval, kdykoli jsem něco udělala špatně nebo něco nevěděla. Ten třetí byl úchyl - měl poznámky typu ‘jestli takhle držíš řadící páku, tak je mi líto tvého přítele,’ sahal mi na stehno a obecně jsem se s ním necítila vůbec dobře,” říká studentka. Dle jejích slov se z ní kvůli špatné zkušenosti z autoškoly stal nervózní řidič.

Podle vyjádření JM Autoškoly, kterou jsme kontaktovali, žádný podobný případ nahlášen nebyl. „Nic takového mi nikdo z žáků neoznámil. Kdyby se k nám podobná stížnost dostala, tak bych se samozřejmě ptal toho konkrétního učitele. Je jasné, že učitel mi řekne, že to není pravda. Ale v okamžiku, kdy by se množily stížnosti na nějakého konkrétního učitele, tak by se dalo předpokládat, že si to žáci asi nevymýšlí,” vyjadřuje se zástupce autoškoly. Podle něj je problém i v tom, že někteří žáci jsou citliví úplně na všechno. Údajně stačí špatné slovo nebo věta a žák už je nespokojený.

Obtěžování v autoškole zažila i studentka Terezie z Uherskohradišťska. „Instruktor začal mít různé narážky na moje oblečení, nehty, vlasy. Začalo to mírnými poznámkami, které jsem ze začátku moc nevnímala, ale přešlo to do mého strachu z autoškoly a nechuti. Instruktor mi opakovaně říkal, že se spojkou si mám hrát jako s milencem. Sahal mi během jízdy na nehty a říkal, jak se mu líbí, když má holka culík. Během jízdy mi pak za něj začal tahat, což mi bylo velmi nepříjemné. Jela jsem se slzami v očích a přála si, ať to skončí,” popisuje. Dle jejích slov celou situaci začala řešit s vedoucím autoškoly. Odpověď vedení byla, že si z toho nemá nic dělat, a že se mu asi líbila. „Skončilo to tím, že mi instruktora vyměnili,” dodává studentka.

Další studentka z Brna taktéž popisuje nevhodné chování ze strany učitele autoškoly. Ze začátku nepovažovala chování instruktora za nestandardní, ale po celou dobu jízdy si s ní chtěl povídat o osobních věcech, což ji za volantem rozptylovalo „Bála jsem se říct, že mi to je nepříjemné. Pak mi začal pokládat osobnější otázky – jestli mám přítele nebo kde bydlím,” uvádí studentka. Situace se posléze zhoršila a učitel nezůstal pouze u slov. „Na sedačce spolujezdce se vždycky posunul tak, že seděl blízko mě. Taky si často dával levou ruku tak, aby se letmo dotýkal mých ramenou. Když mi opravoval styl řazení, tak vždy chytl svojí rukou tu mojí,” říká brněnská studentka. Údajně po ní také chtěl telefonní číslo a zval ji do kavárny či restaurace. Když mu studentka číslo odmítla dát, odvětil, že si ho najde v oficiálních dokumentech.

Když měla studentka možnost jet s jiným učitelem, její zkušenost nebyla lepší. „Jednou jsem jela s jiným učitelem, který byl zlý a agresivní,” popisuje studentka údajné verbální útoky. Dodává, že když si na internetu autoškolu vyhledávala, našla si ve veřejně dostupných reakcích podobné zkušenosti jiných studentek. Situaci dle svých slov dále řešit nechtěla, jelikož to pro ni bylo stresující. Chtěla to mít za sebou a nemít s autoškolou už nic společného. Zároveň to neřekla ani svým rodičům, údajně si neuvědomovala, že by něco takového vůbec měla řešit. Redakce se autoškolu pokoušela opakovaně kontaktovat, ale jediné dostupné telefonní číslo uvedené na webu neexistuje, nepodařilo se nám tedy získat vyjádření.

Studující se podobné zkušenosti často zdráhají nahlašovat. Prokázat podobná tvrzení není snadné. „Je důležité shromáždit vše – záznamy zpráv, svědectví dalších osob, legálně pořízené audio nebo video záznamy, případně i psychologické posudky, pokud došlo k dlouhodobému stresu nebo traumatu,” popisuje právník Kratochvíla. V trestním řízení navíc platí zásada „in dubio pro reo“, tedy že v pochybnostech se rozhoduje ve prospěch obžalovaného. Podle Kratochvíly studující také často čelí strachu ze sekundární viktimizace – z toho, že budou znovu zraňováni během vyšetřování nebo jejich okolí zareaguje negativně.

Špatnou zkušenost mohou mít i muži

Nevhodné chování v autoškolách se týká i mužů. Student z Prahy se v autoškole setkal s nevhodným chováním ze strany instruktora. „Byl na mě dost nepříjemný, a protože jsem chlap, tak mi to musí přece jít, ne? Stačila mi jedna jízda a pak jsem si našel dobrou výmluvu sobě, proč se tam neukázat. Kvůli tomu jsem se na absolvování autoškoly málem vykašlal,” tvrdí student.

„Na každého učitele občas přijde nějaká stížnost, nebo výhrada. Není-li to častěji než cca jedenkrát ročně a netýká-li se stížnost například vulgárního vyjadřování, sexistických narážek, obtěžování, pak je to v pořádku. Musíme počítat s tím, že určité malé procento studentů má nekritická a nerealistická očekávání a požadavky a většinou se daří vhodnou komunikací vyřešit, či objasnit,” říká vedení autoškoly Click, jejíž výcvik student absolvoval.

„Zcela jistě bychom neodkladně řešili takové případy, kdyby si student/ka stěžovali na hrubé nebo vulgární jednání či verbální, nebo fyzické obtěžování. Bohužel jsme se již s takovým učitelem v minulosti museli také vypořádat a okamžitě propustit,” dodává zástupce autoškoly Click.

Slovní útoky si zažila i studentka z Prahy. Delší dobu neseděla v autě, tak se na danou hodinu připravovala se svým otcem. Ten však měl naučené některé návyky, které nejsou v souladu s pravidly řízení – například styl držení volantu. Studentka tak nedržela volant správně – a reakce učitele byla neadekvátní. „Strašně mi vynadal za to, jak držím řadící páku, že prý ohrožuju ostatní. Byl na mě tak hnusnej, že jsem zbytek jízdy brečela,” vzpomíná studentka na jízdu v autoškole. Nicméně uvádí, že chování tohoto učitele byla anomálie, předtím ani potom se to s jiným instruktorem neopakovalo. To byl také důvod, proč svoji zkušenost nenahlásila vedení autoškoly.

Pražská autoškola Horázný, jejíž výcvik studentka absolvovala, uvádí, že podobné případy řeší jen zřídka. „Většinou mají studenti jednoho instruktora na celý výcvik, ale pokud studentům učitel nevyhovuje, kvůli časovým možnostem nebo pokud si nesednou lidsky, není žádný problém učitele vyměnit,” tvrdí vedení autoškoly a dodává, že o podobném případu nic neví.

„Jsou i jiné způsoby..."

Svoji tři roky starou zkušenost s komisařem při závěrečných zkouškách redakci popsala studentka Klára z Prahy. „Začala jsem svou jízdu, v průběhu které jsem se nedopustila žádné významné chyby. Po asi patnácti minutách jsem zaparkovala před autoškolou a komisař mi řekl, ať vystoupím. Po chvíli vystoupil i komisař, přišel ke mně a tvrdili, že mému učiteli řekl, ať přeparkuje auto, jelikož stojí v modré zóně a musel by platit za parkování,” uvádí studentka. V ten moment byla údajně s komisařem sama. Když se Kláry komisař zeptal, jestli si myslí, že zkoušku zvládla, tak odpověděla, že asi ne, když se jí takto explicitně ptá. Dodala, že počítá s opakováním závěrečné zkoušky. „Jsou i jiné způsoby, jak můžete dostat řidičák, aniž byste zkoušku opakovala. Jen to jsou takové způsoby, kterými se asi nebudete úplně chlubit svým rodičům ani kamarádům,” odvětil podle Klářiných slov komisař. Její reakce bylo ztuhnutí a neschopnost cokoliv říct. Komisař od ní stál údajně asi půl metru daleko.

„Strašně jsem se začala bát, co myslel těmi jinými způsoby. Asi čekal, že odpovím, že možná něco navrhnu já, jak bych řidičák mohla získat. Ale já jsem byla tak vyděšená, že jsem se nezmohla vůbec na nic. Zachránil mě pak naštěstí můj učitel, který vyšel zpoza rohu a šel k nám,” popsala studentka. Komisař jí prý – s poznámkou, že je hezká a sympatická – nakonec zkoušku uznal. Když redakce chtěla komisaře kontaktovat, tak studentka uvedla, že si jméno nepamatuje, jelikož se jí nepředstavil. Po ukončení závěrečné jízdy, odmítl ukázat oficiální protokol o jízdě, i když ho o to požádala. „Chtěla jsem si na něj stěžovat, jelikož autoškola jeho jméno měla, ale bohužel by to bylo mé slovo proti jeho a ‚nic’ se vlastně nestalo,” hodnotí situaci studentka z Prahy.

Co komisař myslel jinými způsoby, je možné si pouze domyslet. Jsou ale případy, kdy učitelé svým studentkám předkládají podobné nabídky přímo a explicitně. Doktorandka z Prahy popisuje svoji přes deset let starou zkušenost. „Naštěstí se mi nic nestalo. Instruktor byl ze začátku v pohodě, byl milý. Nicméně se poté nejspíš dostal do finančních potíží. Na konci jedné z hodin mi řekl, že začal pracovat jako pojišťovák. Do příští lekce jsem si měla vybrat, jestli se s ním vyspím, nebo jestli se já s celou svou rodinou u něj pojistím, protože potřeboval nabrat nové klienty,” popisuje svoji zkušenost studentka a dokumentaristka, která uvažuje, že o své zkušenosti dokonce natočí film. Uvádí, že by se dnes paradoxně bála více než před deseti lety.

„V osmnácti jsem měla větší kuráž a ani jsem to tenkrát neřekla rodičům,” dodává doktorandka. Pointa příběhu tkví v tom, že si studentka nevybrala ani jedno řešení, a svoje rozhodnutí dala instruktorovi jasně najevo. Učitel podobné nabídky údajně předkládal i dalším studentkám a často v nevhodných situacích – pražské doktorandce přímo při její první jízdě na dálnici. I přes závažnost situace ji studentka nenahlásila – chtěla se od této zkušenosti odstřihnout a ani si vážnost situace neuvědomovala. Zmíněná autoškola již neexistuje, redakci se tedy nepodařilo získat její vyjádření.

 

„Řešíme to okamžitě a interně"

Redakce se snažila zjistit, jak se k podobným problémům staví autoškoly, včetně těch, které slibují studentům lepší přístup. „Jediné, co Vám mohu sdělit, je, že pokud u nás vůbec nějaký problém nastane, řešíme ho okamžitě a interně,“ uvádí v SMS konverzaci jeden z asistentů autoškoly Nobe Brno. Podobně rezervovaný postoj zaujímá i Pavel Greiner, provozovatel mediálně známé autoškoly King, který se k problému odmítl vyjádřit s odkazem na nedostatek času a kapacit.

Instruktorka autoškoly z Děčínska má na inovativní přístupy autoškol jiný názor. Myslí si, že profesionalita instruktora, s důrazem na slušnost a absenci sexismu, by měla být naprosto běžnou záležitostí. „Mottu takzvaného ‚jiného přístupu’ vlastně vůbec nerozumím a dost dobře nechápu, co má značit. Myslím tedy, že jde spíše o reklamní slogan, než o to, že by autoškoly nabízely konkrétní jiný přístup oproti ostatním,” myslí si instruktorka. Dodává, že sama jako žena ve většinově mužském prostředí nemá negativní zkušenosti s učiteli – ani jako studentka, ani jako instruktorka. Nicméně přiznává, že o nevhodném chování popsané v našem článku již slyšela – ze strany instruktora nebo komisaře, směřovaném jak k žákyním, tak žákům.

Systémové řešení chybí

Dozor nad fungováním autoškol je podle Daniely Magyar z organizace Konsent omezený a je především technického rázu, dohlíží se na výuku a formální podmínky. Je tomu tak i kvůli absenci dat o četnosti sexuálního obtěžování. Zároveň zřizovatelé autoškol nemají zavedené žádné interní postupy a úřady jsou ochotné jednat až v případech, které jsou jasně zdokumentované a opakované.

Právě se zdokumentováním situací je ale problém. „V našich autech žádné kamery ani záznamové zařízení nejsou. Museli bychom řešit GDPR a podobné věci, protože bychom uchovávali záznamy žáků. Z hlediska práva je to problematické, ale ne neřešitelné. Žák a učitel musí fungovat jenom na principu důvěry,” odpovídá zástupce Autoškoly JM na dotaz redakce.

Důvěra a profesionalita je stěžejní také pro instruktorku z Děčínska. Podle ní jsou jak žáci, tak učitelé v autě pod velkým tlakem. „Nezřídka se stane, že může dojít k vypjaté situaci a ten, kdo musí takovou situaci zvládnout, je vždycky instruktor. Při zásahu do řízení se může lehce stát, že není možné se vyhnout vzájemnému doteku,” tvrdí a dodává, že právě tyto stresové situace si žádají jasné vymezení hranic mezi studujícími a učiteli.

Etická rovina – tedy vytvoření bezpečného prostředí nebo ochrana studujících – není dle názoru Magyar z organizace Konsent něco, co je systémově nastaveno. „V praxi bohužel často převládá bagatelizace – vedení autoškoly se například vyjádří, že se nic nestalo a šlo jen o špatně pochopený vtip,” zmiňuje Magyar.

Policisté si statistiku námi popsaných případů nevedou. „Statistické položky se odvíjí od jednotlivých trestných činů uvedených v Trestním zákoníku. To znamená, že v našich statistikách kriminality naleznete pouze případy, které byly klasifikovány jako trestný čin. Nevhodné chování nebo přestupek statisticky evidované nejsou,” tvrdí vrchní komisař Policie ČR Jakub Vičálek.

Ani oddělení autoškol z úřadů jednotlivých měst obvykle nepokrývá tuto šedou zónu českého autoškolského prostředí. „Za posledních patnáct let jsme museli řešit jen jednu stížnost, a to zhruba před šesti lety,“ říká Marcel Haltmar z oddělení autoškol Magistrátu města Brna. „Žadatel přihlášením do autoškoly souhlasí s obchodními podmínkami. Pokud dojde k jejich porušení, je to mimo naši působnost. Takovými případy by se měl zabývat právník nebo Česká obchodní inspekce,“ dodává Haltmar.

Nezávislá instituce, která se stížnostem směřujícím k autoškolám věnuje, je autoškolský ombudsman. Skrz jeho autoškolskou poradnu se lidé mohou ptát nebo žádat o radu. Martin Axmann, jeden z veřejně dostupných tazatelů, si stěžoval například na nedostatečnou komunikaci ze strany učitele autoškoly nebo krácení hodin výcviku. „Pravidla pro autoškoly jsou dostatečná, jen se někdy nedodržují a nevymáhají. Každý, kdo chodí do autoškoly, by se měl s pravidly seznámit. Jsou zde někdy stížnosti na postup autoškoly, ačkoli žadatel při přihlášení zakliknul, že souhlasí s obchodními podmínkami, aniž by je četl,” uvádí ombudsman ve své reakci. Dále uvádí, že instituce ombudsmana je sice skupina odborníků, nicméně může lidem pouze poradit, co v takové situaci dělat, a ne za ně vyřizovat právní kroky.

Na dotaz redakce, která skrz skrytou identitu žádala o radu v hypotetické situaci obtěžování ze strany instruktora, již ombudsman nabídl konkrétnější řešení. „V případě seriózní autoškoly by její vedení na takovou stížnost mělo odpovídajícím způsobem reagovat.

Dali jsme prostor k vyjádření i Asociaci autoškol. Ta podle svých webových stránek usiluje o vytváření podmínek, které vedou ke zvýšení kvality poskytovaných služeb českých autoškol. K dotazům se ale do stanoveného termínu vydání článku nevyjádřili.

Nebát se svěřit

Řešení podobných situací je však mnohdy složité a studující neví, na koho se obrátit. „Když jsem celou situaci řešila se zaměstnankyní autoškoly, tak říkala, že o chování instruktora ví, a přidělila mi jiného. Dál už jsem to řešit nechtěla, byl to pro mě velký stres. Také jsem nevěděla, jak bych dál postupovala, když jsem si postěžovala té autoškole,” popisuje studentka Pavla z Brna.

Oběti často případy nenahlašují z vícero důvodů. Jedním z nich je podle psycholožky Beňové internalizace viny – „nějak jsem se choval, a tak si za to můžu” – a pocit studu nebo obava z nedůvěry. „Dalším problémem je nevyváženost pozic žák – lektor, kde školitel je v nadřazenější pozici než student. Tento asymetrický vztah tak může zapříčinit postoj studenta, že nemá právo se ozvat,” dodává Beňová.

Podle Daniely Magyar z organizace Konsent, která se věnuje prevenci sexuálního obtěžování, je nejprve důležité si uvědomit, že situace, ke které došlo, nebyla v pořádku. „Obětmi jsou nejčastěji velmi mladé dívky, které mohou pochybovat, zda k něčemu nevhodnému doopravdy došlo. Je tedy důležité ve veřejném diskurzu toto téma neznevažovat, aby se dívky nestyděly či nebály se s svými zkušenostmi svěřit důvěryhodné osobě–rodičům nebo vyučujícím ve škole,” vysvětluje Magyar.

Několik kroků, které mohou pomoci při řešení nevhodného chování instruktorů v autoškole (zdroj: Konsent)

• Pokud jde o větší autoškolu, lze se obrátit na její vedení či zřizovatele. 
• Je možné také podat podnět na krajský úřad, který uděluje a kontroluje oprávnění autoškol.
• V případě fyzického obtěžování, vyhrožování nebo systematického nevhodného chování lze kontaktovat i Policii ČR.
• Podporu či radu lze najít u neziskových organizací, které se zabývají pomocí obětem sexuálního obtěžování a násilí–Konsent, Persefona nebo Profem.

Instruktorka autoškoly z Děčínska má v konkrétním postupu jasno – klíčová je podle ní včasná a jasná komunikace ze strany žáka. „Pokud žákovi či žákyni překáží instruktorova ruka zezadu na sedadle, nebo na řadící páce (područce uprostřed), doporučuji to říct a požádat instruktora o změnu. Občas jsme možná už trochu otupělí, když trávíme v autě 8 hodin denně, takže nám ani nemusí přijít na mysl, že by někomu naše ruka mohla překážet,” tvrdí a dodává, že nejdůležitější je zajistit si v autě co největší pohodlí a bezpečí. Stejně razantní je i v případě explicitně nevhodného chování učitele. „Nebojte se říct, že Vám něco není příjemné a pokud se jedná o nepříjemné konverzace, narážky, vymezte si hranice a nedejte si líbit obtěžování ani aroganci,” myslí si instruktorka.

„Pokud se však nevhodné a zejména pak protiprávní jednání podchytí na samotném prvopočátku, může dojít k zadostiučinění nejen samotné oběti, ale především dalším potenciálním obětem v důsledku trestněprávního jednání instruktora,” zmiňuje koncipient Kratochvíla.

Ministerstvo dopravy ve své odpovědi uvádí, že aktuálně žádné oficiální stížnosti na sexuální obtěžování v autoškolách neeviduje, přesto se téma objevilo na konferenci Budoucnost vzdělávání řidičů i v rámci pracovní skupiny k autoškolství. „Zákon č. 247/2000 Sb., o získávání odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, sexuální obtěžování neřeší, protože autoškoly nejsou vykonavateli státní moci, ale soukromými podnikatelskými subjekty,“ uvádí ministerstvo.

V případech obtěžování pak ministerstvo doporučuje žákům a žákyním obrátit se nejprve na samotnou autoškolu, případně kontaktovat autoškolského ombudsmana, podat recenzi nebo v závažných případech podat trestní oznámení na Policii ČR. V krajních případech lze podat podnět i na příslušný obecní nebo krajský úřad, avšak jejich pravomoci v etických záležitostech jsou podle ministerstva omezené.