U technického zasněžování není sněhová pokrývka jediným problémem

Brno - Lyžařská sezóna se pomalu blíží ke konci. Na většině území České republiky byla zima poměrně krátká a mírná, přírodního sněhu si tak milovníci zimních sportů užili pouze několik málo týdnů. Času, kdy mohli Češi lyžovat, však bylo díky umělému zasněžování více, než diktovala příroda.

Většina území České republiky se nachází v nadmořské výšce do 500 metrů, i přesto se však na území našeho státu nachází přes dvě stě lyžařských sjezdovek. Vzhledem k měnícímu se klimatu a mírnějším zimám je většina z nich závislá na technickém sněhu.

I přes pravidelné povzdechy vlekařů o tom, jak krátká sezóna byla, se na svazích lyžuje mnohdy podstatně déle, než přírodní sníh umožňuje. „Díky zasněžování se dá vyjet lyžovat víceméně kdykoliv od prosince do března, tady na Svinci je přírodní sníh asi jen dva až tři týdny. Bez technického sněhu by se tady snad lyžovat ani nedalo,“ komentuje podmínky fanoušek zimních sportů z Nového Jičína Vít Blažek. Prodlužování sezóny však může mít na přírodu negativní dopad.

Při vytváření technického sněhu mají vlekaři na výběr. Buď mohou používat pouze čistou vodu z přírodních zdrojů, nebo do ní mohou přidat chemické doplňky, díky kterým vydrží sníh na sjezdovkách déle. „Pokud se používá voda, která se nijak chemicky neupravuje, tak se na sjezdovku voda ukládá, sjezdovka se jakoby „zavlažuje“. Tento sníh tak není jiný složením, ale fyzickou podobou, vypadá více jako slisované kroupy," vysvětluje ekolog Mojmír Vlašín.

"Ze sněhu s přidanými doplňky se během tání do půdy uvolňují přimíchané složky. Škodlivost se různí podle toho, jaké složky se do vody přidávají a v jakém množství,“ doplňuje základní rozdíly v úpravě svahu Vlašín. Problémem však může být již samotné čerpání vody. Množství, které se na vytvoření technického sněhu používá, by si měli kontrolovat sami vlekaři. Když se z vodních toků odebere vody příliš, může dojít k jejich částečné eliminaci, kdy v nich v době zasněžování neprotéká voda. To může způsobit narušení ekosystému v okolí sjezdovky.

Technický sníh může být v obou případech problémem, protože na sjezdovce zůstává po delší dobu než sníh přírodní. Kvůli delší sněhové pokrývce se tak může zpomalit růst rostlin, některé z oblasti mohou vymizet úplně. „Svahy musejí být pro lyžování prudké a když svah není porostlý hustou vegetací, nastává sjezdná eroze. Některé rostliny se kvůli prodloužení doby zasněžení nerozvinou do té míry, aby svah udržely“ upřesňuje Vlašín.

Umělé zasněžování umožňuje vlekařům provozovat sjezdovky více dní v sezóně, což jim také přináší větší zisk. „Menší sjezdovky jsou na umělém sněhu prakticky závislé. Jsou ale například dostupnější pro ty, kteří nemají prostředky na to, aby jezdili na ledovce,“ zamýšlí se nad problematikou vlekař ze skiareálu Veselá Pavel Novák.

Výroba technického sněhu je však energeticky velice náročná a nákladná. „Samotné zasněžování je, dle mého názoru a bez potvrzujících dat, z hlediska globální spotřeby energie nepodstatné. Mnohem podstatnější je, že se společnosti předkládá varianta, že můžeme cokoliv – není sníh, tak si jej vyrobíme, není teplo, tak my si ho vyrobíme a budeme hrát fotbal a tenis v hale. Toto jsou velmi nebezpečné signály, které sportovní manažeři vysílají společnosti,“ dodává k energetické problematice Vlašín.