Sněmovna napotřetí neschválila novelu zákona o nepedagozích

Praha, Brno - Převod financování nepedagogických pracovníků ze státu na kraje a obce měla ukotvit novela školského zákona. Tu dnes ale Sněmovna ani napotřetí neschválila kvůli upřednostnění jiných zákonů a interpelací opozice. „Nedokážu si představit, že by školy měly vyplácet kuchařky, školníky nebo uklízečky,“ tvrdí Beny Hykel, bývalý asistent pedagoga na pražské základní škole, nyní student Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Sněmovna by novelu zákona měla zařadit na program další schůze.

Za rok své pedagogické praxe se Hykel s nepedagogickými pracovníky setkal. „Před novelou mě nenapadlo se zamyslet, jak je to financované,“ říká student. Nyní má ale jasnější názor. „Dává větší smysl, aby to financoval stát. Zajišťuje tím férovost,“ dodává. Také si myslí, že by to pro sekretářky a účetní byla další administrativní a finanční zátěž.

Se zátěží souhlasí i Martin Sedláček, brněnský výzkumník v oblasti řízení vzdělávacích institucí. Ale tvrdí, že transfer financí svoji logiku má. „Souhlasím s tím, že zřizovatelé spravující větší počet škol mohou v dlouhodobém horizontu lépe plánovat, využívat synergie či sdílet některé služby. U menších zřizovatelů mám však pocit, že změna ve skutečnosti povede pouze k přesunu financí – zásadní změny zde nenastanou,“ dodává Sedláček.

Podle ministra školství Mikuláše Beka (STAN) by měla novela řešit náročnost provozu jednotlivých škol, a zároveň je motivovat ke slučování základních škol nebo vytváření nových mateřských škol. Podle opoziční poslankyně Jany Berkovcové (ANO) počet dětí na jednotlivých školách nákladovost neřeší. Dále na schůzi Dolní komory zmínila nerovnoměrnost daňových příjmů zřizovatelů nebo nutnost vyšších nákladů v případě speciálních škol.

„Klíčovou otázkou je proto příprava zřizovatelů na tuto změnu,“ komentuje situaci Sedláček z institutu Syri. „Systém je skutečně roztříštěný a máme velké množství velmi malých škol, což je v kontextu vyspělých vzdělávacích systémů spíše atypické,“ tvrdí a dodává, že novela může být krokem k řešení problému.

Hykel při své praxi poznal realitu jiných nepedagogů, jako například školních psychologů, metodiků prevence, interventů nebo zdravotních sester. „I když je situace taková, že často jeden působí na více školách nebo to dělají učitelé, to ale nemění nic na tom, že by každá škola měla někoho takového mít. Nejde jenom o běžný chod školy, ale o psychické zdraví dětí,“ říká bývalý pedagogický pracovník.

To potvrzuje i Martin Sedláček. „Z různých šetření vyplývá, že školních psychologů, zejména v regionech, je výrazný nedostatek. Obávám se proto, že samotná změna ve financování tento problém asi vyřešit nemůže,“ argumentuje. Zároveň nevylučuje, že v periferních oblastech se situace může zhoršit.

S tím souhlasí i Beny Hykel. „Nedokážu si představit, že dlouhodobě zanedbávané kraje by najednou zanedbávané nebyly,“ tvrdí budoucí učitel.