Příběh Marie Živné ožívá padesát let po její záhadné smrti

Marie Živná, mladá nadějná studentka dějin umění na filozofické fakultě v Brně, se nikdy nedočkala svého titulu. Místo oslav svého akademického úspěchu se její život tragicky zlomil ve víru politických událostí a její víry, kterou se rozhodla následovat. Před padesáti lety byla Marie záhadně nalezena mrtvá ve vazební cele v Justičním paláci v Bratislavě, což vyvolalo vlnu spekulací a nejistot, které dodnes nebyly vyjasněny.

Marie Živná se narodila v roce 1949 a vyrůstala na středověkém hradě Svojanov, kde její otec zastával roli kastelána. Toto malebné prostředí formovalo její lásku k historii a umění, což ji později přivedlo na studium dějin umění na filozofické fakultě v Brně. V té době se Československo zmítalo v politických otřesech. Po krátkém období politického uvolnění v rámci Pražského jara následovala tvrdá normalizace, během níž režim stále více utahoval šrouby.

V roce 1972, kdy Marie měla dokončit své studium, se její život dramaticky změnil. Stala se členkou Hnutí sjednocení, které přišlo do Československa s rakouskou misionářkou Emilií Steberlovou. „Marie byla velmi skromná a měla hluboké náboženské zázemí. Měla dobré srdce, moc toho nenamluvila, byla trochu stydlivá, ale byla vždy připravena pomoci,” vzpomínal jeden z aktivních členů hnutí Juraj Lajda.

Marie v rámci hnutí rychle vystoupala na významnou pozici asistentky národní představitelky Církve sjednocení, a pomáhala organizovat setkání a semináře. Její aktivismus a víra ji ale dostaly do křížku, byť bezdůvodně, s komunistickou státní bezpečností. Toto náboženské hnutí bylo režimem brzy považováno za hrozbu, přestože se neúčastnilo žádných protistátních aktivit. V roce 1973 při rozsáhlé operaci nazvané FAMILIA, zaměřené přímo na potlačení Hnutí sjednocení, byla Marie společně se skoro třiceti dalšími členy hnutí zatčena a umístěna do vyšetřovací vazby.

Následovaly měsíce věznění v Bratislavě. „Během našeho věznění jsem se s Marií několikrát setkala na chodbách věznice. Vždycky jsme museli stát čelem ke zdi. Při jednom z posledních setkání ke mně otočila hlavu a usmála se. Věděla, že jí dozorce tvrdě potrestá, ale to jí nevadilo,” uvedla ve svých vzpomínkách první národní představitelka Církve sjednocení v Československu Betka Danišková.

Pár dní před jejím propuštěním přišel rodině Živných telegram. Stálo v něm: „Vaše dcera zemřela, přijeďte si okamžitě pro věci.” Oficiální zpráva tvrdila, že Marie spáchala ve vězení sebevraždu, její blízcí a přátelé však tuto verzi nikdy nepřijali. „Nebylo to technicky možné. Odporovalo to jejímu rozpoložení. Podařilo se jí zkontaktovat s další vězenkyní, takže víme, že byla radostná. To, co jí pak estébáci udělali, přesáhlo představivost kohokoli z nás,“ řekl divadelní kritik Jiří P. Kříž, kterému Marie Živná pomáhala s aktivitami ve Spolku posluchačů filozofie.

Marie našla svůj poslední odpočinek na svojanovském hřbitově. Padesát let po jejím smutném skonu se u jejího hrobu shromáždili ti, kteří si přišli připomenout její život a odkaz stejně jako před deseti lety. Při tomto setkání se ukázalo, že pohled do její rakve byl původně zakázán. Přesto vyšlo najevo, že Marie měla na konci svého života neobvykle bílé vlasy, což mohlo být známkou silného psychického nebo fyzického traumatu.

„Jednou z největších lidských ctností je odpouštět. Ale musí být komu. Tyrani z časů Marušky Živné o odpuštění nestáli a možná ani dnes nestojí, snad se potkají v očistci,” dodal obyvatel Svojanova Karel Kubín, který si jako dítě na pohřbu Marie Živné poprvé uvědomil, že zlo není jen v pohádkách. „Motto Nezapomeneme, nesmíme zapomenout! Stále platí,” dodal.

Marie Živná zemřela v roce 1974 ve věku pouhých 24 let. Stala se první oficiálně uznanou mučednicí Hnutí sjednocení za Železnou oponou a její osud je připomínán jako tragický příklad boje za svobodu. Dokumenty, které by její příběh mohly osvětlit, se nedaří dohledat. Jějí odkaz nicméně žije dál nejen v paměti těch, kteří ji znali a měli rádi, ale i v podobě odkazu odvahy a odporu proti nespravedlnosti.