Tradice bylinkářství už dnes nepokračuje v takovém rozsahu, říká Jarmila Neugebauerová

Mendlova univerzita v Brně se podílí na projektu, který je zaměřen na studium historie sběru, zpracování a užívání léčivých rostlin na území Česka. Členkou projektu je i odborná asistentka na Zahradnické fakultě Jarmila Neugebauerová, která se věnovala výzkumu herbářů, ve kterých tato tradice zůstala uchována. „Dnes se bylinky používají doplňky stravy, dříve se jimi léčilo vše,“ říká.

Kdo se podílí na projektu a jaký je váš cíl?
Kromě Mendelovy univerzity patří do projektu Výzkumný ústav rostlinné výroby v Olomouci a Národní zemědělské muzeum v Praze. Společně se snažíme vnést nové poznatky o pěstování a nárocích rostlin a způsobu práce s nimi.

Jak stará je tradice sbírání bylin u nás?
Sběr léčivých rostlin je stará jako lidstvo samo, protože s prvním osídlením je už lidé začali sbírat a používat. Něco jiného je to s pěstováním, protože to začalo zhruba od desátého století v klášterech a mnišských řádech, které přišly na naše území.

Proč započaly první pěstitelské pokusy právě v klášterech a v mnišských řádech?
Mnišské řády byly nositeli vědění, znalostí, učenosti a samozřejmě i lékařství. V té době se veškerá léčiva získávala především z přírody. Ať už to byly rostliny nebo živočichové, minerály a podobně. První pokusy léčit bylinami vycházeli ze sbírání. Pokud bylo ale rostlin málo, tak je lidé začali pěstovat. Tímto způsobem vznikaly první zahrady v desátém století, kde se pěstovaly léčivé, aromatické a kořeninové rostliny.

Je české bylinkářství atypické v porovnání se zahraničním?
V minulosti bylo naše území Čech, Moravy a Slezska velmi hustě osídleno i německými obyvateli. To, co se tenkrát sbíralo na našem území, bylo podobné pro celou střední Evropu. Až na takové oblasti, jako jsou středozemní státy, jako je Francie a Itálie. Je to dáno flórou, jiným složením rostlin. To, co ale sbírali v Polsku, v Maďarsku nebo v Německu, bylo velmi blízké.

Bylo možné zbavovat lidi pomocí léčivých bylin i vážných nemocí?
Domnívám se, že léčivými rostlinami uzdravovali úplně všechno. Všechna onemocnění, jak vnitřní, tak i vnější. Od nervové soustavy po zlomeniny. Nejsem ale lékařka ani farmaceutka. Neznám míru jejich úspěšnosti. Vycházíme ale i z lékařských knih, kde jsme našli spoustu případů, které mě překvapily. Například právě léčení zlomenin. V bádání v lékařských knihách jsme ale na začátku. Teď se momentálně věnujeme hlavně herbářům. To znamená knihám, kde jsou soustředěné vylisované rostliny. U každé je její popis. Potom k tomu vyhledáváme ještě receptáře a receptury, jak se léčivé rostliny dále používaly.

Jakým způsobem jste postupovali při sběru informací?
Sběr informací začal v herbářích. My studujeme jednu takovou knihu z poloviny 18. století, konkrétně z roku 1766. Je to herbář Norberta Boccia. Kolegové studují herbář broumovský. Rostliny, které jsou v nich vylisované, se snažíme určit. Jsou sice popsány, ale jiným způsobem, než který je znám dnes. Předkové používali jiný systém na zapsání taxonů rostlin. Byli jsme kvůli sběru informací v různých archivech nebo v muzeích.

Oslovili jste také pamětníky, tedy přímé nositele tradice bylinkářství?
S pamětníky jsme doposud nehovořili, protože náš projekt je zaměřen na hlubší historii. Na to, jak se byliny používaly dříve. Jak naši předci jednotlivé rostliny znali a jak je upravovali. Co se týče pamětníků, to máme teprve před sebou. Najít pamětníky a zjistit od nich, jak se jednotlivé byliny používaly, je docela problematické. Už jich totiž tolik není. Tato setkání jsou ale také jedním z cílů projektu. Zatím tedy čerpáme především z literárních pramenů.

Existuje tradice bylinkářství i dnes?
Určitě ta tradice pokračuje dál. Ne ale v tom širokém množství jako v 19. století. Sortiment rostlin, které se používaly, je teď daleko užší a léčivé rostliny se dnes spíš užívají jenom jako podpůrné léčivo, které ovlivňuje účinky ostatních léků. Také jsou časté jako doplňky stravy.