Je nezbytné města připravovat na zvyšující se teploty, říká architektka

Praha - Absence stromů ve městech si Kateřina Vídenová začala všímat už jako malá a ani v dospělosti ji tato tématika společně s tématem enviromentálních problémů neopustila. Vystudovala architekturu na Českém vysokém učením technickém v Praze. Svou profesi využila v rozšiřování povědomí o ubývání zeleně ve městech a v její nedávno vydané knize O stromech v ulicích, kterou napsala pro ekologické hnutí Arnika v souvislosti s projektem Měníme klima v legislativě. Projekt se zaměřuje na řešení klimatické krize v České republice.

Jako architektka jste vždy věděla, že se budete chtít zabývat i enviromentálními problémy spojenými právě s architekturou?

Po škole jsem ze začátku dělala konvenční architekturu, ale postupně mi bylo stále jasnější, že zahlcovat svět novými stavbami bez legislativních a jiných reforem a bez snahy o změnu hodnot ve společnosti není správné.

Letos jste vydala knihu s názvem O stromech v ulicích, kde se zaměřujete na problém ubývající zeleně ve městech. Proč jste se rozhodla zrovna pro toto téma?

V posledních letech se zabývám převážně urbanistickými souvislostmi společně s ekologickými a sociálními tématy. Ve městech jsou jedním z nejdůležitějších adaptačních opatření (způsobů, jak snížit dopady klimatické krize) právě stromy v ulicích. Odpařují vodu a město tím klimatizují. Ulice bez stromů může být až o několik desítek stupňů teplejší, než stejná ulice se stromy.

Kdy jste si začala všímat problémů týkajících se množství stromů a zeleně ve městech obecně?

Už v dětství jsem dost vnímala prostor kolem sebe. Vyrostla jsem na Letné v Praze, kde jsem ulice plné stromů měla ráda, a to nejen v létě, ale třeba i na podzim, kdy listí pokrylo chodník a občas nafoukalo i do vchodů činžáků. Nechápala jsem, proč nejsou stromy všude, bylo s nimi příjemněji. Tehdy to byl jen pocit, ale teď už mám k dispozici i vědecká vysvětlení, která v dnešní době většina lidí potřebuje.

V knize problém ubývající zeleně popisujete do hloubky pomocí rozhovorů s odborníky z různých odvětví. Proč jste se rozhodla tuto problematiku rozpracovat právě pomocí rozhovorů?

Mým původním plánem bylo zpracovat technický manuál výsadby stromů v ulicích. V průběhu se ale ukázalo, že takových publikací je (nebo aktuálně vzniká) celá řada, přesto praxe pokulhává. Zaměřila jsem se tedy na ústřední problém, kvůli kterému stromy v ulicích spíše mizí, než přibývají – neschopnost komunikace napříč jednotlivými aktéry a absence koordinace. Poté jsem se rozhodla vyzpovídat odborníky, kteří se zabývají dopravou, sítěmi, krajinnou architekturou, dendrologií, památkovou ochranou, politikou, správou zeleně, historií, ekologií, aktivismem, uměním nebo filosofií a jejich pohledy a východiska porovnat. Rozhovory jsou zároveň jednou z nejpřístupnějších forem pro čtenáře.

Pojem metodika modro-zelené infrastruktury se prolíná celou knihou. Co přesně tento pojem znamená?

Modro-zelená infrastruktura je systém vodních a zelených prvků ve městě. Tyto prvky vycházejí z přirozeného koloběhu vody v přírodě. Jedná se především o hospodaření s dešťovou vodou, její vsakování a využívání v období sucha. Na tento systém je navázána zeleň. Velmi zjednodušeně řečeno – srážková voda neodteče kanalizací, ale různými způsoby se uschová k dalšímu využití. Budování modro-zelené infrastruktury ve městech je klíčové pro zmírnění dopadů klimatické krize.

Dospěla jste po absolvování osmnácti rozhovorů a jejich sesbíráním do knihy k nějakému hlavnímu důvodu, který stojí za nedostatkem stromů a možností, jak ho vyřešit?

Všichni odborníci, se kterými jsem dělala rozhovory, se shodli, že řešení sporu inženýrských sítí a dopravy se stromy a jejich kořenovými systémy se neobejde bez nějaké centrální koordinace. Zůstalo ale otázkou, kdo by ji měl zaštiťovat. Já myslím, že by pro adaptační opatření měly vzniknout nová pracoviště při samosprávách městských částí. Problém se bude neustále prohlubovat, protože zatím nenasvědčuje nic tomu, že by se emise skleníkových plynů měly v následujících letech snižovat. Je tedy nezbytné začít města připravovat na stále vyšší teploty. Čím později se začne, tím hůře budou města obyvatelná.

Kdo má poslední a zároveň rozhodující slovo v určení množství zeleně ve městech?

Na jednotlivých městských částech neexistuje žádný koordinátor, jehož primárním zájmem by bylo zvýšení počtu stromů v ulicích a v tomto smyslu by komunikoval se všemi dotčenými orgány a dalšími zainteresovanými lidmi. Zatím je situace taková, že pokud se někdo začne zajímat o nové stromy, jde čistě o jeho zápal. Dobrou zprávou je, že je to možné i přes aktuální legislativu. V Praze určitou roli hraje i Institut plánování a rozvoje města, ten se ale zajímá jen o vybrané, a navíc velké, projekty.

V rámci nedávných komunálních voleb se rozšiřování zeleně stalo heslem mnoha volebních kampaní. Vidíte v tom potenciál pro změnu nebo jsou to jen plané řeči?

To, že se o nezbytnosti zeleně ve městech a klimatické krizi obecně v Česku začíná konečně mluvit, je rozhodně skvělé. Pokud politici cítí dostatečný tlak ze strany veřejnosti, tak nemohou tuto problematiku už ignorovat. Zatím se ale nejedná o nějaká promyšlená řešení, ale spíše o možné změny. Nicméně je to určitě krok dobrým směrem.

Pracujete na nějakých projektech, které se snaží o posílení zeleně v rámci architektury?

Potřebu zeleně ve městech se snažím neustále zdůrazňovat, a to například v rámci praxe Mobilní architektonické kanceláře (MAK!) společně s architektem Adamem Wlazelem nebo učitelstvím na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Také jsem spoluzakladatelkou architektonické iniciativy Letná sobě!, ve které se zaměřujeme na rozvoj historické letňanské čtvrti. Externě spolupracuji s neziskovou organizací Arnika a asociací 91 ekologických nevládních organizací Zelený kruh.

Jsou nějaké možnosti, jak by mohli pomoct i lidé, kteří nejsou kompetentní, ale zajímají se o tuto problematiku a mají zájem to změnit?

Jednou z možností je obesílání a oslovování politiků s žádostmi o nová stromořadí nebo pořádání komunitních akcí s touto tematikou. Když je na politiky vyvíjen větší tlak, tak musejí začít jednat. Samozřejmě je možné pomáhat i stromům, které už v ulicích jsou, a to jejich zaléváním, především v horkých letních dnech. Teplota ve městech je vyšší než v době, kdy se většina stromů sázela a stromy pak bohužel začínají usychat.