Na drum and bassovou akci se rozhodně nepřijde nikdo poprat, říká DJ a producent z Next:Genu

Městec Králové - Hudební žánr drum and bass je druh taneční elektronické hudby, který je typický výraznou složkou bicích a výraznou basovou linkou. D´n´b má několik subžánrů, například jump-up, dancefloor, neurofunk, jungle a další. V tuzemsku existuje spousta drum and bassových DJů a producentů, jedním z nich je i Daniel Školník alias Skolashnikov.

Třiadvacetiletý DJ a producent Daniel Školník je členem drum and bassového uskupení Next:Gen, které se zaměřuje na pořádání hudebních akcí po celé České republice. Na jejich jump-upové akci Drumstation vystupují i zahraniční tvůrci. V roce 2019 se z Next:Genu stalo hudební vydavatelství, které pravidelně vydává hudbu na digitálních platformách. „Hudbu vnímám rozloženou na jednotlivé zvuky, už je to takové pracovní postižení,“ říká o tvoření hudby.  

Člověku, který nezná žánr drum and bass, můžou tyto skladby znít jako náhodné seskupení tónů. Například někteří producenti se neřídí tóninami. Má ta hudba přesto nějaký systém a pravidla?

Drum and bass se řídí určitým systémem a pravidly, která jsou nezbytná pro skládání. Například tempo a struktura. Říká se, že žádná pravidla neexistují. Ale když si to člověk víc nastuduje a začne se tím řídit, tak ta jeho tvorba může znít líp. Když se nedrží pravidel, tak to může znít jako hokus pokus. Není to ale pravidlem, protože občas když se člověk nedrží něčeho, čeho by měl, tak se podaří vytvořit něco dobrého.

Potřebujete znát hudební teorii?

Když to znáte alespoň okrajově a naučíte se nějaké základy, tak to může dost pomoct. Já osobně znám jen základy. Naučil jsem se nějaké tóniny. Když chci skládat třeba v F tónině, tak si najdu, jaká je mollová stupnice pro F – které noty tam patří a které ne. Samozřejmě když si to vyzkouším a dám tam nějaký tón, který tam nepatří, například tři správné a čtvrtý nesprávný, tak prostě poznám, že zní trochu jinak a že tam nemá co dělat. Ale nemusí to tak být. Můžu tam dát nějaký tón mimo tóninu a může to znít dobře.

Limituje vás, že nehrajete na hudební nástroj?

Nelimituje. Ale opět – když to někdo umí, tak je to velká výhoda. Protože už zná základy hudební teorie. Nedá se hrát na piano, aniž by někdo nevěděl, co je to durová a molová stupnice. Ale podle mě je v hudebním světě dost producentů, co na nic hrát neumí.

Jaké vybavení člověk musí mít?

Program, ve kterém to bude tvořit. Pak studiové reproduktory. Dá se to sice dělat na nějakých bramborách, ale to nebude ono. Pak nějakou zvukovou kartu. A to jsou základní věci. Já mám ještě třeba akustické pěny, nebo klávesy, na kterých si můžu vyťukávat různé věci.

Dá se v České republice touto hudbou uživit?

Ano, je tu i pár lidí, kteří se tím živí, a dokonce i kvůli tomu sekli s prací. Kdo je i producent, vydělává prodejem své hudby. Čím větší jméno, tím si může říkat víc peněz a živit se tím. Někdo dává třeba i dvě až tři akce za víkend.

Změnil se váš pohled na muziku, když jste ji začal dělat?

Do té doby, než jsem začal produkovat, jsem veškerou hudbu vnímal jako jeden celek, nebo jsem se soustředil na jeden nejvýraznější zvuk. U těch drumů to byla třeba basová linka. Jakmile jsem to začal dělat, tak jsem pochopil, že to je skládání různých zvuků do sebe. Začnete vnímat, že tam jsou nějaké kopáky, bicí, snary (vířivé bubny, pozn. red.), že je dole basa. Vůbec jsem dřív nevnímal, že jsou v pozadí nějaké zvukové efekty, těm se říká FX. To je to, co člověka vybudí, když přichází drop (změna melodie, pozn. red.). Takže když to člověk začne dělat, začne ty tracky rozkládat. A časem se z toho může stát pracovní postižení, já už nedokážu vnímat jinak ani třeba hip hop nebo rock, slyším to rozdělné na jednotlivé zvuky.

Co je snem každého d´n´b producenta?

Na jedné straně jsou samozřejmě velká čísla, tím se dostávají mezi větší množství posluchačů. Ale z mého osobního pohledu je to vytvoření si vlastního zvuku, podle kterého vás lidi poznají. Například Macky Gee si svůj zvuk vytvořil. Hodně lidí ho za to nesnáší a hodně lidí ho za to miluje. Někdo říká, že jeho tracky zní stejně. Přitom já si myslím, že on si prostě vytvořil vlastní zvuk, podle kterého ho pozná i ten, kdo drumy poslouchá jen okrajově.

Jak se měří úspěch v této branži?

Úspěch je, když se někdo dostane na velkou akci. Třeba na Let it roll (největší d´n´b festival na světě pořádaný v ČR, pozn. red.), nebo do zahraničí.

A vy jste se dostal nejdál kam?

Pro mě je největší úspěch, že jsem se dostal do Nextgen crew a hraju v pražských klubech. A taky to, že se mi podařilo vydat čtyři tracky, z toho dva pod zahraničmími labely.

Jsou drumové akce hodně navštěvované?

Jsou. Ta scéna je velká, ale poslední roky ještě před covidem bylo podle mě až moc akcí. Víkend, co víkend se pořádaly akce po celé republice a každý se předháněl v tom, kdo pozve lepší jméno, ať český nebo zahraniční. Takže ty eventy jsou navštěvované, ale není pravidlem, že všude je narváno.

V kolik hodin je tam nejvíc lidí?

Od půlnoci do dvou.

Snaží se d´n´b přiblížit mainstreamu, nebo je to spíš underground?

Já si myslím, že se nachází na přelomu. Doteď to byl underground třeba oproti klasickým diskotékám, kde vždycky dominoval house. Těch d´n´b akcí bylo o dost méně, ale poslední dobou tu drum and bass zažil docela boom a začalo se o to zajímat víc lidí, přibylo DJů a objevilo se tu více promotérů, takže se začalo dělat víc akcí. Myslím, že je to v přelomu, ale furt se to ale drží spíš v tom undergroundu.

Drum and bass bylo už slyšet i v rádiích, napadá mě třeba Afterglow od Wilkinson.

Jo, nebo třeba Nobody to love od Sigmy, což je prostě typický drum and bass track. Nebo mě napadá Waiting all night od Rudimental. Tohle se hrálo prostě všude. Zná to úplně každý, ale myslím si, že málokdo ví, že je to drum and bass, i když takový radiový.  

Jak byste popsal komunitu kolem tohoto žánru?

Poslouchání drum and bass je hodně spojováno s hulením. Většinou to jsou víc undergroundoví lidé. Nosí street oblečení, nejsou to takoví typičtí diskotékoví lidé, určitě to nejsou žádní šamponi. Často to jsou lidi, co hodně poslouchají i reggae.

Drum and bass má vlastně i v reggae kořeny.

Jo, najdete tam i spoustu dredařů, veganů, vegetariánů, nebo prostě takových spirituálních a pohodových lidí. Rozhodně se nikdo na drumovou akci nejde poprat. Mám dojem, že jsem na akci nezažil nikdy žádnou bitku, možná jen jednu. Ti lidé jsou k sobě hrozně hodní. Všichni jsou v pohodě, mají se rádi.

Takže když do sebe vrazí omylem dva lidé, tak to není pozvánka ke rvačce?

Ne. Na jakékoli akci je všude kolem hodně lidí, takže je velká šance, že do sebe vrazí. A na těch drum and bassových akcích je to tak, že když do sebe někdo vrazí, tak se navzájem omluví, i když za to třeba jeden z nich nemůže.