Změna pohlaví i díky virtuální realitě

Brno - V brněnské Fakultní nemocnici otevřeli na oddělení sexuologie novou gynekologickou ambulanci pro transgender osoby. Téma transgender osob je ve veřejném prostoru stále častěji publikované, potvrdit to může i Sofie Dvořáková, která ještě před několika měsíci vystupovala jako Martin.

Martin, nyní již Sofie, je z Vysokého Mýta a po většinu dětství nebyl nijak výstřední kluk. Byl sice trochu plachý, ale nic zvláštního byste na něm nepoznali. Ke změně ji přivedla kromě jiného i online hra VRCHAT, což je v podstatě virtuální svět, kde si člověk povídá s ostatními. V této hře si každý z hráčů může vybrat, jak bude vypadat jeho postava a zdaleka se vzhled neomezuje jen na lidi. Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem se jenom nudila a nerozuměla si s pár lidma a tak jsem začala hrát divnou hru. Jen jsem díky VRCHATu objevila, jak se skutečně cítím a že je způsob, jak to změnit k lepšímu. Věřím, že mi to pomůže. Ona už délka celého procesu člověka dost vyzkouší, jestli to myslí vážně a opravdu to chce,“ říká Sofie.

„Od mala jsem vlastně neměla moc kamarádů a na základní škole i potom na střední jsem cítila, že se mnou lidi tak nějak spíš vychází, než že by se mnou chtěli trávit čas. Byla jsem hodně osamělá a postupem času už jsem i byla radši sama. Čím dál víc pro mě bylo těžký jít zase další ráno do školy, kde jsem se necítila vůbec dobře. O změně pohlaví jsem v té době ještě vůbec nepřemýšlela, ale díky hře VRCHAT se to změnilo. Právě díky téhle hře jsem si uvědomila, že se mi mnohem víc líbí, když jsem žena a začala jsem se víc věnovat tématu tranzice,“ popisuje Sofie. Dojít od tohoto zjištění ke konečnému rozhodnutí začít proces, který skončí změny pohlaví, ale není jen tak. „První krok byl jít za sexuoložkou a projít pár sezeními. Ptala se mě na velmi intimní věci, jako třeba jak často masturbuji a podobně. Potom jsem musela projít dalšími prohlídkami. Divné bylo, že kromě otázek intimních žádný další nepřicházely, nesnažila se moc pochopit, jak se cítím nebo probrat se mnou moje emoce,“ diví se Sofie.

Ani samotný proces není nic jednoduchého, a to ještě pro Sofii není u konce. „Aktuálně jsem ve fázi, kdy čekám až budu moci jít na hormonální léčbu, čímž se začne víc měnit jak moje přemýšlení, tak fyzický vzhled. Je to často fakt nepříjemný, když se podíváte do zrcadla a hnusí se vám, že vám třeba rostou vousy a podobně. A to přitom mnozí mají genderovou dysforii mnohem horší, což jednoduše řečeno znamená, že na základě svého genderu mají třeba deprese. Já to naštěstí nemám tak hrozný, ale opravdu to není nic příjemnýho. Těžko se to vysvětluje,“ přibližuje Sofie. Reakce rodiny na změny, kterými Sofie prochází nejsou vždy ideální. „Rodiče mě od začátku podporovali, když jsem jim to vysvětlila, ale třeba babička s dědou to prostě vůbec nechápou, a naopak mě naschvál oslovují jménem Martin. Ostatně se jménem je to taky dost zvláštní i co se týče oficiálního úředního postupu, protože si nemůžete v procesu změnit jméno z mužského hned na ženské, ale nejdřív na genderově neutrální, což absolutně nechápu. Předat slovy jaký to je, když vás někdo oslovuje pořád špatně asi úplně nejde. Prostě cítíte, že je to špatně. Jako byste si omylem do kafe nasypali sůl,“ snaží se vysvětlit Sofie

Na druhou stranu může transgender osoby potěšit alespoň fakt, že je prakticky celý proces včetně operace hrazený pojišťovnou. „Kromě hormonů a kosmetických úprav, jako je třeba změna velikosti prsou nebo úprava obličeje, nemusí člověk platit nic, což jsem moc rád. Ne všude to tak je,“ upřesňuje Sofie. Právě proto, že je ještě na cestě k úplné změně pohlaví, z jedné konkrétní části zdlouhavého procesu má obavy. „Nejvíc se bojím úplného konce. I když totiž projdete skoro celým procesem, tedy máte za sebou všechna vyšetření i hormonální léčbu, jako poslední vás ještě čeká jakási obhajoba svého rozhodnutí před komisí Ministerstva zdravotnictví. Tam vám řeknou, jestli tu vaši operaci schválí nebo ne. Tohle je fakt divný. Lidi, kteří to pravděpodobně nikdy nezažili rozhodují o vašem životě,“ kroutí hlavou Sofie. Všechny změny přichází pomalu a člověk musí být trpělivý. Proces může trvat i pár let. „Dneska je to asi rok, co jsem udělala konečné rozhodnutí, že podstoupím celý proces a půjdu na operaci. Musím říct, že zatím se žádné velké změny nedostavily. Cítím se sice o trošku líp, ale na fyzické změny si musím počkat. Beru to tak, že musím vydržet, proces trvá dlouho a člověk musí být trpělivý. Je pro mě ale skvělý, že se to u nás už vůbec dá,“ říká Sofie. Nově vzniklá ambulance sexuologie v Brně dělá Sofii radost. „Je to skvělý krok a dělá mi radost, že se i nemocnice chtějí ubírat tímhle směrem. Doufám, že v nejbližší době budou vznikat další takové ambulance speciálně pro transgender lidi,“ zakončuje Sofie.