Návštěvníci si na Filozofické fakultě MU prohlédli výstavu připomínající Tibetské povstání

Brno - Výstava šoty z Tibetu 1959, která je součástí programu připraveného k pětašedesátému výročí protičínského povstání v tibetské Lhase, nalákala na vůni čaje a unikátní dobové záběry. Do čítárny brněnské Filosofické fakulty zavítali studenti i široká veřejnost. Na výstavě jsou k vidění černobílé snímky filmového materiálu Šoty z Tibetu 1959. Tomuto filmu se ve své badatelské práci věnovali Luboš Bělka z Filozofické fakulty MU s Kamilou Hladíkovou z Univerzity Palackého v Olomouci. Expozice bude v čítárně Filosofické fakulty Masarykovi univerzity k vidění až do 31. října 2024.

Hned po vstupu do prostoru čítárny zavoní pravý tibetský čaj, který je zde volně k ochutnání. Návštěvníci prohlížejí fotografie vystavené na stěnách čítárny. Mohou na nich vidět například tibetské město Lhasa na konci padesátých let dvacátého století. Ti, kteří mají již prohlédnuto, se staví do fronty na tibetský čaj. „Vybral jsem čaje z nejbližších lokalit. Myslím, že i pro laiky bude chuťově zajímavější. První čaj pochází z Nepálu a sbírá se z oblastí, kde se čaj méně oxiduje. Je to spíš svěží čaj s více bylinkovým nebo květinovým aroma," zdůvodňuje svůj výběr čajař Bohumil Klváň.

Luboš Bělka, který se ve své badatelské práci zabývá právě zmiňovanými šoty z Tibetu roku 1959, se zanedlouho chopí mikrofonu. Během své badatelské práce na základě filmu, který nám zanedlouho promítne, vycházeli s Kamilou Hladíkovou z Univerzity Palackého v Olomouci z reportážního textu Jana Vinaře, který se do Tibetu v roce 1959 dostal jakožto novinář z východního bloku.

Mezi návštěvníky byla i Šárka Janíčková „Religionistice se sice nevěnuji, ale tematicky mi přišla přednáška zajímavá. Ráda si poslechnu odborníky,” říká studentka Jihoslovanských a balkánských studií na filozofické fakultě.

Po chvíli již začne promítání. Jedná se, jak název akce napovídá, skutečně jen o “šoty”, tedy krátká videa bez zvuku, která na sebe často nenavazují. Celá akce by se dala přirovnat k promítání němého filmu s komentářem. V tomto případě se o komentář postaral Luboš Bělka, který se tématem Tibetu a tibetského odporu proti komunistické Číně dlouhodobě zabývá. „Zde můžeme vidět zahraniční novináře, především ze Sovětského svazu, kteří Tibeťany natáčí,” začíná svůj komentář Bělka. U jednoho z dalších záběrů, na kterém Tibeťané pálí dlužní úpisy, Bělka spekuluje nad tím, zda je na záběru Jan Vinař, z jehož textů při své práci Běla s Hladíkovou vycházeli.

Zatímco první záběry zachycují spíše spontánní jednání tehdejších Tibeťanů, na dalších je zábava velmi organizovaná. „Zde vidíme Tibeťany, jak oslavují Mao Ce-Tunga, nesou papírové květiny, mají pionýrské šátky a vlajky,” komentuje Bělka. Materiál, na který se právě koukáme je jediný z konce padesátých let dvacátého století, který sice vzniknul jako čínská propaganda, ale na dlouhou dobu se ztratil a Peking tedy do teď neví kde se kompletní materiál nachází.

Na výstavu fotografií z konce padesátých let dvacátého století a s ní spojenou přednášku se přišel podívat i Michal Denk. „Už jsem jednou na přenášce pana Bělky byl, tehdy mi to přišlo zajímavé. Je to možnost, jak se dozvědět něco o tématu, které není v mainstreamu tak omílané. Chtěl jsem si poslechnout názory někoho kdo Tibetu skutečně rozumí,” říká student historie.

Po skončení promítání přišla řada na krátkou debatu, otevřela se mimo jiné i otázka dalšího možného povstání Tibeťanů proti Pekingu. „Obávám se, že žádné další povstání nenastane. Dozor režimu je skutečně extrémní. S rozvojem umělé inteligence se situace zhoršila. Systém funguje tak, že pokud se potkají více jak čtyři Tibeťané a jsou spolu více než deset minut, přijede na místo police. V takových podmínkách se povstání plánuje těžko," dodává Bělka.