Studenti se na mě moc neobrací, spíš je to naopak, říká studentský senátor

Brno - Na Masarykově univerzitě byly 15. dubna zveřejněny výsledky voleb do školního Akademického senátu. Na samosprávě se podílí jak vyučující, tak studenti, z jejichž řad se senátory stali dva nebo tři z každé fakulty. Na Fakultě sociálních studií (FSS) mandát s drtivým přehledem obhájil magisterský student psychologie Tomáš Vojtíšek. Říká, že o roli samosprávy toho studenti většinou moc neví, což se také snaží měnit. „Je to nešťastné, ale zároveň to chápu,” podotýká k velmi nízké volební účasti, která se v průměru pohybovala okolo patnácti procent.

Jste jedním ze dvou čerstvě zvolených senátorů za FSS, ale pro vás to nebude nová zkušenost. Je to tak?

Ano, já už v univerzitním Akademickém senátu dva roky působím. Vyhrál jsem tenkrát doplňovací volby, když v polovině mandátu odstoupil jeden ze senátorů i náhradníci.

Napříč fakultami jste získal skoro nejvíc hlasů, přes tři sta. Na FSS o dvě stě hlasů víc než další za vámi. Čím si vysvětlujete, že jste tak populární?

Na Lékařské fakultě měli někteří i přes čtyři sta hlasů. Tam dělali i kvalitní instagramovou kampaň a sdíleli to profily studentů s několika tisíci sledujících.

Myslím, že FSS se vyznačuje tím, že lidé se o politiku obecně zajímají. Mají tak blíž i k té univerzitní. Pomohlo také, že jsem byl jediný kandidát se zkušenostmi. Ostatní měli zkušenosti z fungování v jiných sférách demokratického života. Akademická samospráva je ale specifická. Za výsledek vděčím lidem ze svého okolí. Nechtěl jsem dělat papírovou kampaň, a zároveň nerad oslovuji lidi opakovaně s výzvou, ať volí mě. Takže jsem oslovil pár lidí ze svého okolí. Pokud si myslí, že bych měl v té práci senátora pokračovat, budu vděčný, když to budou sdílet dál. A oni to zřejmě sdíleli fakt dost. Ještě jsem tak trochu dělal kampaň v hospodě na srazu studentů psychologie, ale tam ta účast nebyla moc velká. (směje se)

Účast byla dost nízká i v těch volbách. Měli by se o ně studenti zajímat víc?

Je to nešťastné. Na jednu stranu chápu, že to pro lidi není v jejich oblasti zájmu. Myslím si, že to, jak univerzita a fakulta fungují, je pro studenty dost neprůhledné. Spousta lidí neví, co Akademický senát dělá a jaký to má na ně vliv. Další věc je, že když už do toho zkušenější studenti vidí víc, tak vědí, že ta jejich volba bude mít důsledky až za několik let. Když tady oni už častokrát nebudou. To také snižuje motivaci.

Kdybyste měl shrnout činnost Akademického senátu pro neznalé, jak byste ji vysvětlil?

Poslal bych jim dvouminutové výukové video, které vzniklo v rámci osvětového projektu o univerzitní studentské samosprávě. Ve zkratce – Akademický senát schvaluje klíčové dokumenty, podle kterých je univerzita řízena, a volí lidi, kteří ji řídí. Moje úloha je znát ty předpisy, práva studentů a tak dál.

Obrací se na vás studenti se svými problémy?

Na mě se obrací spíš studenti z jiných vrstev akademické samosprávy. S tím, že je problém, neznáme řešení a přemýšlíme, zda by se to nedalo řešit na celouniverzitní úrovni. S běžnými studenty je to spíš obráceně. Já se občas ocitnu ve studentských online skupinách a jsem schopný jim zodpovědět něco, co tam řeší. Že by se na mě sami studenti obraceli, to se úplně neděje.

Kolik vám působení v Akademickém senátu zabere času?

Odhadem pět až deset hodin týdně. To, když započítám i fakultní senát, ve kterém také působím. Je to dost nárazové. Samotná zasedání senátu zaberou několik hodin. Děje se tak zhruba jednou za měsíc.

Cítíte se trochu jako politik?

Vůbec. (směje se) Lidi mi říkají, že tak někdy mluvím. To beru jako varovný signál a znamení, že si od té práce potřebuju odpočinout.

Baví vás to? Chtěl byste to dělat i po škole na nějaké lokální úrovni?

Spíš ne. Univerzitní senát je dost specifický. Ta samotná práce není nějak zábavná nebo zajímavá. Tou největší odměnou jsou pro mě lidé, které tam poznám. Třeba s profesorem z přírodovědecké fakulty bych se jako student psychologie jinak nedostal do kontaktu. Jsou tam zajímaví lidé, co mají co říct i mimo svůj obor. To mi dobíjí baterky. Ta druhá odměna je samozřejmě to, když vidím, že se něco podaří, když z toho něco vzešlo. To ale přijde jen jednou za čas.

Neumím si představit, že by nějaká jiná vrstva politiky sdružovala podobnou skupinu lidí, která je odborně vzdělaná, inteligentní, charismatická. To by mi chybělo a v tu chvíli by to byla jen politika, o kterou se upřímně zajímám spíš náhodou.

Jaká byla tedy vaše prvotní motivace pro kandidaturu do studentské samosprávy?

Ve zkratce, jeden kolega mě upozornil na to, že někteří lidé v univerzitním senátu nedělají svou práci úplně dobře, což má výrazné dopady na jeho fungování. A že to někteří zneužívají jen jako položku do CV, takový skokanský můstek. To se mi nelíbilo, že se s touhle možností takhle zachází. Nejdřív jsem jen pomáhal s kampaní, ale u těch doplňovacích voleb jsem už do toho šel sám. Z mého pohledu tam nebyl nikdo, o kom bych věděl, že to bude dělat dobře, a zároveň by byl ochoten do toho jít.

Jaký je podle vás rozdíl mezi dobrým a špatným senátorem?

Je to o přístupu. Asi nejjednodušeji se to dá měřit časem, který do toho člověk vloží. Jednak je to pasivní účast, kdy člověk čte dokumenty, o kterých pak hlasuje. To považuji za nutné minimum. A z toho vychází aktivní účast, kdy se člověk ptá vedení univerzity a upozorňuje na nedostatky. Úplně nejlepší je, když si senátor sám hledá problémy, o kterých se nemluví, a ty pak komunikuje s vedením školy a pomáhá nacházet řešení. Čím aktivnější, tím za mě lepší.

Je něco, na čem tam teď aktivně pracujete?

Teď je takové přechodné období, kdy se připravujeme na změnu složení. Sepisujeme know-how, co se v senátu za minulé volební období nasbíralo. Jde o mraky činností, ke kterým máme doporučení. Ulehčí se tak fungování senátu. Osobně chci také řešit další interní věc, a sice že student nemůže být předsedou celouniverzitního senátu. Pouze akademik. Myslím, že to není dobré pro fungování senátu a staví to studenty do pasivní role. Rád bych přišel s návrhem, který by to změnil, a který by získal podporu senátu jak mezi studujícími, tak mezi akademiky.