V jedné ruce jsem měl mačetu a v druhé telefon. Letos chci festival větší, říká pořadatel Underground live

Choceň, Praha - Dominik Michalec uspořádal vloni v srpnu, uprostřed pandemického roku, první ročník svého festivalu. Letos Underground live navzdory covidové situaci plánuje ještě ve větším měřítku. Nezahálí však ani v době online kultury. „Nedávno jsem spustil pořad Club Cast, ve kterém si s muzikanty povídám v opuštěných klubech,“ říká mladý student.

Jak vznikne festival v covidové době, kdy kultura běží převážně online?

Nebylo to tak, že bychom si řekli, „pojďme dělat festival”. Kamarád Štěpán Poul nadhodil, že jeho teta vlastní statek v Libchavách, kousek od Ústí nad Orlicí. Byl úplně zalesněný, jen křoví. Náš plán byl, že si jen uděláme takovou lepší oslavu léta, tou dobou nešlo nic jiného dělat. Tak jsme si řekli, že když tetě Aleně posekáme statek a budeme tam za to moct udělat akci, tak do toho jdeme.

 

Zmínil jsi svůj rodný region, přišlo ti, že v něm podobné kulturní vyžití chybí?

Celé to vzniklo během sekání a vyvážení dříví, kdy jsme vstřebali atmosféru místa. Postupně jsem zjistil, že se na statku v 90. letech kalilo, pořádaly se undergroundové akce, hrály lokální kapely, podepisovala se Charta 77. A hlavně tam působil disident František Stárek přezdívaný Čuňas. Došli jsme k tomu, že na tohle chceme navázat. Vedle nás se ve stejnou dobu konala největší kulturní akce v okolí, Divokej Bill Revival, což pro nás byl taky jeden z impulsů.

Jak jsi zvládl během sekání trávy kolem chaty zorganizovat celý festival?

Byl srpen, třicet stupňů. V jedné ruce jsem měl mačetu a sekal ostružiny, v druhé telefon, se kterým jsem obvolával kapely. Byla to hodně hurá akce, vlila se do mě energie a celé jsme to zorganizovali za dva týdny.

Setkal se festival s úspěchem?

V okolí takové akce nebyly, lidi o to měli zájem. Návštěvníci byli hladoví i po menších akcích, stejně tak kapely. Měli jsme tam skupiny z Londýna, Moskvy, Slovenska. Letos plánuju festival posunout. Bohatší program, nový vizuál, přesun do mé rodné Chocně, rád bych navázal spolupráci s místním muzeem a vytvořil instalaci o undergroundové minulosti místa. Trošku mě ale samozřejmě demotivuje, že v pandemické situaci festival může padnout ze dne na den. Rád bych z toho udělal každoroční tradici.

Podle čeho vybíráš kapely, aby byly dostatečně “undergroundové”?

Jasný kritérium: čím míň poslechů na streamovací platformě Spotify, tím líp (smích). I dobré kapely mohou mít jen tisíc poslechů. Hlavní pro mě je, aby obohatily posluchače a byly zajímavé. Nejaktuálnější jména z nemainstreamové scény si zvu i do svého pořadu Club Cast, mými hosty byli třeba Cermaque, post-hudba nebo kapela něco něco. Rád bych, aby vystoupili v Chocni.

Svůj pořad Club Cast jsi spustil letos v únoru. V pandemii se s podobnými online kulturními pořady roztrhl pytel, v čem je ten tvůj jiný?

Nápad přišel na podzim, když se zavřely kluby a nemohlo se na koncerty. Původně jsem chtěl jen udělat rozhovor se svým kamarádem Danem, který dělá hudbu v pokojíčku, nikdo o něm neví. Když vystoupil na Undergroud live, lidem se to líbilo. Pak ale přišel kolega Štěpán, který měl vizi, že nemusíme mluvit jen s kamarády. Šlo to ruku v ruce s tím, že situace s kluby je nyní špatná, neustále jsem vídal reklamy, aby je člověk finančně podpořil. Cestujeme po celých Čechách, divákům ukážeme zavřený klub, povídám si s kapelami a ty si hlavně můžou živě zahrát, takže i pro ně je to zajímavý zážitek.