Práce v klubu je jiná než v médiích, říká novinář Trávníček

Brno - Vystudoval žurnalistiku na Masarykově univerzitě, profesi už ale částečně opustil. Václav Trávníček se vydal cestou PR a marketingu ve sportovním prostředí. „Cítil jsem, že potřebuju změnu,“ vysvětluje. Už během studií zkompletoval knihu o hokejovém klubu ze svého rodného Vsetína. Nyní pracuje na jejím třetím aktualizovaném vydání, o postupu zpět do nejvyšší soutěže ale zatím psát nemůže.

Vsetínu hokejová sezóna skončila, baráž o extraligu si po vzájemném souboji zahraje Dukla Jihlava. Předpokládám, že Vás to netěší.

Veselí z toho nejsme a ani být nemůžeme. Převládá velké zklamání, cíle byly vyšší. Nicméně když se na ten výsledek podíváme po nějaké době, tak ho budeme hodnotit pozitivně. Cíl byl dostat se do baráže a zabojovat o extraligu, což se nepodařilo. Finální druhé místo ale určitě není neúspěch. Koneckonců, jedná se o nejlepší výsledek klubu v jeho moderní historii.

Pokud bychom měli hledat nějaká pozitiva, fanoušci se alespoň mohou těšit na derby se Zlínem, který sestoupil z extraligy.

S trochou nadsázky můžeme říct, že ano. Fanoušci se o tom baví, samozřejmě ideální by bylo utkávat se se Zlínem na nejvyšší úrovni. Když jste zmínil fanoušky, větší pozitivum je, že letos konečně mohli na stadiony, povolená byla plná kapacita. Jsme rádi, že lidé opět nacházejí cestu na sport, v případě Vsetína na Zimní stadion Na Lapači.

Jaká je Vaše pozice ve vsetínském hokejovém klubu?

Pro hokejový klub ze Vsetína pracuji jako marketingový a PR manažer.

Co se pod touto pozicí reálně skrývá?

V každém klubu je to trochu jinak. Ostatně jako v každé firmě si spousta lidí pod pojmem marketing představuje něco jiného. Co se týče Vsetína, tak vytvářím marketingovou koncepci, kudy by se klub měl ubírat, jak by se měl prezentovat a jaké kroky by měl podnikat. Vytvářím určitou cestu, po které by se mělo jít. Ať už jsou to krátkodobé plány jako jednotlivá domácí utkání, nebo ty dlouhodobější.

Je něco, co jste vymyslel a zafungovalo to?

Nechci sám sebe hodnotit, ale jsem rád, že se nám po covidu podařilo přilákat lidi zpátky na stadion. Začali jsme na tom pracovat od doby, kdy se poprvé objevily informace, že se opatření zruší. Využili jsme všechny kanály či dostupné prostředky. To je vlastně záměr našeho marketingu. Když to řeknu trochu škaredě, aby to pochopil i někdo, kdo se věnuje marketingu třeba ve firmě, tak naším hlavním produktem je hokejový zápas. Ten prodáváme.

Během Vašich studií žurnalistiky v Brně jste napsal knížku Fenomén Vsetín. Kolik vám v té době bylo let?

Když kniha vyšla, bylo mi 24 let.

Jak vznikl nápad vydat knihu o vsetínském klubu?

Kniha vznikala postupně. Od patnácti let jsem začal psát první články na web hokejového Vsetína. Postupem času jsem se tam začal víc prosazovat, dostával jsem víc prostoru. Teď mluvím jak hokejista (smích). Chtěl jsem si vyzkoušet různé žánry, hodně mě chytil rozhovor, formát otázka ‒ odpověď. Začal jsem je dělat jak se stávajícími hráči, tak delší, profilové, s legendami klubu. Některé vyšly na webu. Jednoho dne přišel pan vydavatel a napadlo ho použít tyto rozhovory, a k tomu nové, které bych udělal speciálně pro knihu. Tak vlastně i vznikla.

Kdy se kniha začala prodávat?

První vydání vyšlo v roce 2011, následovala sběratelská edice ve speciální dřevěné krabičce ‒ vůbec první taková krabička v českých podmínkách po vzoru Montrealu Canadiens. Později tohoto vzoru začaly využívat další české kluby. Byl to první krok, kdy „Fenomén Vsetín“ přerostl z pouhé knihy v projekt, který se dívá na historii a současnost vsetínského hokeje jiným způsobem. Pod hlavičkou Fenoménu Vsetín vyšly například sběratelské kartičky, vznikla řada videomateriálu nebo klubová kronika. Letos by mělo vyjít její třetí aktualizované vydání, takže by mohlo jít o hezké završení projektu.

Jaké bylo dávat knihu dohromady během studia? Dalo se to nějak rozumně skloubit?

Řeknu to jednoduše. Buď to chceš udělat, tak to uděláš, nebo to nechceš udělat, tak to neuděláš. Jasně, časově náročné to bylo, ale měl jsem velkou motivaci knihu připravit a vydat, což se mi nakonec podařilo. Shodou okolností jsem o rok později úspěšně dokončil školu, takže všechno dopadlo dobře.

Jak vzpomínáte na studium žurnalistiky v Brně?

Moc rád. Do Brna jsem přišel po maturitě, ze začátku to pro mě bylo nové, ale postupně jsem si zvykl a dneska vnímám Brno jako svůj druhý domov. A studia jako taková - perfektní. Potkal jsem skvělé lidi, spolužáky, vyučující. Hodně mi to dalo do života.

Která média jste poté v rámci „novinářské kariéry“ prošel?

Prošel jsem jich hodně. Chtěl jsem si vyzkoušet, na co všechno mám a nemám, co by mi sedělo víc. Chtěl jsem si zkusit co nejvíce věcí, abych zjistil, co je mi nejbližší. Za nejzásadnější považuji Mladou frontu DNES, kde moje kariéra vyvrcholila a vlastně i skončila. V brněnské redakci jsem působil jako editor iDnes.cz, což pro mě bylo asi nejvíc, čeho jsem na novinářském poli mohl dosáhnout. Vážím si šancí, které jsem ve všech médiích dostal. Byla to velká škola. V určitý moment mého života jsem však zjistil, že chci změnu, dělat něco jiného.

Co to konkrétně bylo?

V ten moment přišla nabídka hokejové Komety na pozici PR manažera. A že bych navíc občas něco napsal a „zastřešil“ tiskové oddělení. Přiznám se, že jsem nejdřív chvilku váhal, jestli se vydat tímto směrem, nicméně potom jsme se potkali s majitelem klubu Liborem Zábranským a asi během deseti minut jsme si podali ruce. Jsem rád, opět se jednalo o obrovskou životní zkušenost.

Jak se liší práce novináře ve sportovním klubu oproti sportovnímu novináři například v Mladé frontě?

Zásadně. Sportovní žurnalistika je něco jiného než ta klasická, řekněme politická. V redakcích je sport vnímám jako zábava pro lidi, nicméně musíte splňovat určité standardy, být nestranný, jste zvídavý a chcete znát odpovědi na svoje otázky. Když pracujete v klubu, tak je to úplně jiná pozice. Za klub komunikujete především to, co sami chcete, dáváte důraz na to, co je pro vás důležitější.

Vy jste přišel do Komety v létě 2016, v dalších dvou letech Kometa vyhrála dva mistrovské tituly. Jaký to byl zážitek?

Bylo to něco neskutečného. Jelikož pocházím ze Vsetína, tak jsem jako malé dítě zažil závěr devadesátých let, kdy vsetínský klub kraloval extralize, ale víceméně jsem ty emoce vstřebával skrze televizi. Jasně, chodil jsem na zápasy jako malý s taťkou a s dědou. Postupem času jsem to více vnímal i z repríz, nebo když jsem si našel něco na internetu. Najednou jsem mohl tu emoci, kdy tým jde za vítězstvím a to vítězství se podaří, prožívat naživo. Bylo to jedinečné. Moc rád bych to ještě jednou zažil.

Ideálně na Vsetíně, že?

(Smích) Uvidíme. Věřím, že na Vsetín ještě nějaké úspěchy čekají. Ale zpátky ke Kometě ‒ na jaře 2017 mnoho lidí Kometu odepisovalo, ale tým to zvládl a po 51 letech vrátil do Brna mistrovský titul. Euforie ve městě a v regionu byla obrovská. Přiznám se, že mi to tehdy úplně nedocházelo. Možná o to víc jsem si užil druhý titul o rok později. Když to řeknu úplně hloupě, při tom prvním jsem nevěděl, co mám dělat. U druhého už jsem věděl, o co jde. Hráči někdy říkají, že první titul je nejkrásnější. U mě to byl paradoxně ten druhý. Vážím si toho, že jsem u toho mohl být.

Když se vrátíme k Vaší současné pozici. Pracujete tedy v PR a marketingu a aktuálně nikam nepíšete?

Pořád se cítím jako publicista, přeci jen jsem se psaní věnoval od patnácti let. Stále svým způsobem píšu, ať už jsou to nějaké PR výstupy nebo třeba nějaké marketingové slogany. Trochu to už hraničí s copywritingem. Píšu si pro radost. A když třeba jednou za pět nebo deset let bude mít to moje psaní nějaký hmotný výstup, bude moje potřeba plně uspokojena.

Když porovnáme dva hokejové kluby, ve kterých stále působíte ‒ Kometa je extraligový klub, Vsetín o soutěž níž. Je zde nějaký podstatný rozdíl, v čem se marketing a PR liší, nebo je to podobné?

Často nad tím přemýšlím. Ano i ne. Na jednu stranu srovnáváme velmi rozdílné kluby, co se týká velikosti klubu, stadionu a tak dál. Ale v obou klubech pracují lidé, kteří tu práci mají rádi, dělají ji, jak nejlépe umí, a snaží se dostat fanoušky na stadion. Chtějí, aby jejich klub byl úspěšný. Jasně, podmínky se liší, ale to všude. Kometa je jedinečná v extralize, Vsetín zase v první lize.

Z hlediska marketingu ‒ funguje v Brně něco, co by třeba jinde fungovat nemuselo?

Velkým plusem Komety je, že zasahuje celou sociologickou škálu populace. Na hokeji potkáte jak architekta nebo chirurga, tak fanouška, jenž se věnuje profesi, která nemá až tak vysoký společenský status. Z toho můžete těžit a působit v rámci společenské odpovědnosti, spojit se s kulturní sférou, což si nemůže dovolit každý klub. Uvidíme, kam se vnímání hokeje a potřeby fanoušků vyvinou do budoucna.