Rowan Samoilov putuje mezi městy, zeměmi i genderovými identitami

Cestovatel mezi městy, zeměmi i genderovými identitami. Člověk balancující pozici aktivisty, queer člověka a imigranta. Milovník swingu s duhovým deštníkem a alespoň jednou Pride vlajkou na svém oblečení, náušnicích nebo ve vlasech. Rowan Samoilov září barvami a nebojí se je ukázat světu. Agender doktorand Masarykovy univerzity preferuje jakákoli zájmena, v češtině ale spíš mužská, v angličtině nejlépe they/them. Jak ale sám s úsměvem říká: „Navenek se můžu prezentovat, jak chci, ale uvnitř není žádný gender.“

Osvobození od Ruska

Narodil se v Rusku, v Moskvě. „Vždycky jsem ale chtěl cestovat a nezůstávat na jednom místě,“ vypráví Rowan o své životní filosofii. Dnes má občanství Izraele, studuje v Brně a svoji budoucnost vidí dál na západ. Rowan opustil Rusko, kvůli nesouhlasu s tamním režimem a hledání svojí identity.

V Rusku se necítil svobodně. Už v roce 2012 vyšel na demonstraci proti zmanipulovaným volbám. „Nějak jsme věděli, že tam ještě dlouho nebude demokracie. Proto jsme se tomu chtěli postavit,“ vypráví se zápalem v očích Rowan. Mnoho jeho přátel zatkla ruská policie a on si uvědomil, že v takové zemi nechce zůstat.

„Moje partnerka měla možnost se přestěhovat do Izraele, díky židovským kořenům,“ popisuje Rowan impulz, který mu otevřel možnost opustit Rusko. Společně se přestěhovali do Židovského státu, ačkoli pro ně nebyly židovské kořeny důležité. Díky izrealské státní podpoře osob s židovskými kořeny se mohli přestěhovat, získat finanční podporu a navštěvoat kurzy hebrejštiny. „Ale nevybrali jsme Izrael, protože bychom chtěli. Důležité bylo dostat se z Ruska,“ dodává Rowan.

Rowan tehdy ještě nevěděl o svojí identitě, jen zjišťoval, že není úplně heterosexuální. I kvůli tomu se rozhodl odejít na místo, kde by se mu žilo lépe. Až právě v Izraeli začal zkoumat různé nebinární identity. „Tehdy jsem zjistil, že to je něco, co na mě sedí a v čem se cítím dobře,“ vypráví Rowan své sebeuvědomění. Jeho partnerka v té době také zjistila, že je trans* a spolu v Izraeli spolu prožívali tuto novou trans* zkušenost.

Až v Izraeli mu došlo, kým je a mohl se tak i prezentovat navenek. „Otevřelo mi to oči, došlo mi, že když se mi něco nelíbí na sobě nebo svém těle, můžu to prostě změnit. Nemusím zapadat do toho, co chtějí ostatní,“ popisuje s úsměvem svou trans* zkušenost. V Izraeli se začal projevovat tak, jak chtěl, začal brát testosteron na upravení svého těla, aby s ním byl spokojený a dal tak světu sebe sama tak, jak chce on. „Okolí mě vždy přijalo, hledám okolo sebe lidi, kteří budou chápaví a otevření,“ dodává k reakcím okolí Rowan.

Nomádský život: zastávka Brno

Nikdy se ale nechtěl usadit v jednom městě a tam zůstat. Proto začal svoje doktorské studium v Česku. „Byl jsem na návštěvě Prahy a Brna a kamarádka mi vyprávěla o tom, jaké to tady je,“ vysvětluje Rowan své rozhodnutí a usmívá se, při popisu svého nového města. „Líbí se mi brněnská atmosféra, je to velmi otevřené, studentské město a já to tu mám rád.“ Už ale plánuje, že po dokončení studia se posune někam dál, jednou z možností je Německo.

Nevýhodou jeho nomádského života je nutnost neustále myslet na vízum. „Například v Izraeli probíhaly protesty kvůli nové vládě, která je konzervativní a já se do nich chtěl zapojit. Alespoň třeba vandalismem na ambasádě,“ říká Rowan, ačkoli se podobného projevu dopustit nemohl, jelikož by mu zabavili vízum a on by nemohl bydlet v Česku.

Zároveň stálo hodně energie opatřit si v cizí zemi hormonální terapii. „Musel jsem čekat hodně dlouho na sexuoložku, která by mi něco takového mohla napsat,“ popisuje. Přes hranice lze převést testosteron jen na tři měsíce. Navíc, izraelský předpis místní lékárny nevezmou. „Naštěstí sexuoložce stačilo potvrzení od izraelského psychiatra, bál jsem se, že všechny kroky tranzice budu muset dělat od začátku.“

Přesouvání se také znamenalo poznání mnoho nových lidí a řešení svojí identity. „Pracuji na dálku v jedné německé firmě, coming out tam nebyl takový problém, myslím, že jsou v těchto oblastech vzdělanější než třeba v Rusku,“ vypráví, jak ho přijali v Německu. Na univerzitě rozeslal svým kolegům v oboru e-mail, aby ho oslovovali správně. „Krom učitele mi nikdo neodpověděl, což mě znervóznělo. Na poradě mi ale všichni říkali správně.“ Už nemá problém vystupovat v mužské roli, ale vysvětlovat, že uvnitř sebe necítí pohlaví je vždycky nutné coming-outem.

Láska k jazykům

Od mala ho zajímaly jazyky a na začátku se chtěl stát překladatelem. „V Rusku jsem pracoval na úřadě, kde jsem překládal oficiální dokumenty. To bylo ale hrozné, všechny texty byly skoro stejné a já neudržel pozornost,“ popisuje Rowan nepříjemné zážitky s touto prací. Zaměření mu změnil výměnný pobyt ve Francii, na který jel ještě při studiích v Rusku. Tam studoval vyučování francouzštiny jako cizího jazyka. „Viděl jsem tam učitele, kteří mě inspirovali. Po návratu do Ruska jsem učil angličtinu a francouzštinu a tehdy jsem pochopil, že nechci pokračovat s překladem.“

V současné době mluví pěti jazyky, česky, rusky, hebrejsky, anglicky, francouzsky a momentálně se učí německy. Jazykům se věnuje i ve svém doktorském programu, kde vytváří projekt o spojení video blogů a výuky angličtiny na střední škole.

Volání Ruska

Od Ruska se ale nešlo nikdy plně odpojit. Rowanovi tam zůstala rodina, přátelé a známí. „I když s maminkou si nejsme blízcí. Ona říká občas takové hloupé věci a věří propagandě. Bratr se kvůli rodině odstěhovat nemůže,“ vypráví Rowan.

Už v Izraeli vedl online chaty pro rusky mluvící queer lidi. V Rusku je ale zákon, který znemožňoval mluvit o LGBTQ+ tématech před nezletilými, takže všechny chaty musely být označovány jako pro dospělé. „Nedávno ale zavedli zákon, který zakazuje o těchto tématech v Rusku mluvit úplně,“ popisuje Rowan, proč musel přestat. Neví, jak pokračuje queer aktivismus v Rusku, jen ví, že na podpůrných skupinách pro queer migranty potkal dost Rusů, kteří kvůli své identitě nemohou pracovat a museli utéct jako on.

U svojí rodiny na návštěvě byl v březnu 2022, kdy začala Ruská válka na Ukrajině. „Začali jsme hned protestovat. Já vyšel na ulici se značkou proti válce. Hodně z nás zatkli, mě taky a odvedli nás na policejní stanici,“ vypráví Rowan o prvních protestech. Policie mu nabídla, že pokud se vyfotí a nechá jim otisky prstů, může odejít dřív, jen s pokutou. „Nechci se tam teď vracet, necítím se bezpečně. Vlastně si myslím, že mám štěstí,“ komentuje Rowan fakt, že mohl utéct ze země a že za protestování dostal jen pokutu a nešel do vězení. Mohl odejít pryč a s Izraelským občanstvím se nevrátit.

Rowan od mala rebeloval proti okolí. Nejprve proti Rusku, později proti hetero-normativitě společnosti. To vše zvládl s úsměvem na tváři, osobitostí, na kterou si nedá sáhnout. „Hlavní pro mě je být šťastný,“ uzavírá své vyprávění Rowan.