Matky v době covidu trpí izolací a pocitem samoty

Více jak rok už je celá společnost uzavřená a lidé začínají pociťovat izolaci od ostatních. Specifické jsou v tomto ohledu i matky, které se musely nastavit na jiné fungování rodiny a také novopečené maminky, které zažily mateřství zatím jen za dob covidu.

Praha - V posledním roce si rodiny zvykly na covidový režim, ve kterém nějakou dobu ještě všichni budeme pokračovat. Jak ale celou situaci zvládají matky, na které společnost hodila povinnosti učitelek, matek a hospodyň? Nebo jak zvládají novopečené maminky sociální izolaci a pocit samoty? Odpověď zní, že ne moc dobře.

Nikola Bušinová porodila dceru měsíc před propuknutím pandemie. „Bylo to neuvěřitelně těžké období pro mě jako matku a celkově i pro nás jako pár. Můj manžel mi byl velkou oporou. A to si nedokážu představit, že bych rodila v roušce a manžel by u toho třeba nemohl být,“ přiznala se.

S přibývajícím počtem případů Covid-19 v Česku přibylo i preventivních opatření během samotného porodu. Rodičky musí být v roušce, nastávající tatínkové musí mít také zakrytá ústa a nos. Což u tak velice vyčerpávající životní zkušenosti nepřidává na pohodlí. Nehledě na to, že v mnoha nemocnicích zakazují i návštěvy otců na oddělení šestinedělí. Tatínkové tak vidí své dítě v den porodu a pak až tehdy, kdy jejich partnerky a děti mohou z nemocnice domů.

Svou zkušenost popsala i Kamila Dvořáková, která porodila před měsícem. „Měla jsem celkem bezproblémový porod, i když to pro mě bylo jako pro každou vyčerpávající. Partnera jsem naposledy viděla, když nás po hodině na porodním sále převáželi se synem na pokoj. Pak až po třech dnech, kdy jsme jeli domů,“ řekla Dvořáková.

Psychika rodiček tímto omezením dost trpí. Musí si zvykat na novou životní roli, jsou vyčerpané a často se ani neumí o dítě samy postarat. Sestry se snaží jim co nejvíce pomáhat, ale nikdy nenahradí plně pozici partnera.

„Během prvních týdnů jsem byla vyčerpaná a cítila se neschopná. Hlavně jsem se cítila sama. Když už jsem otevřela sociální sítě, viděla jsem jen spící miminka a spokojené matky. Celou dobu jsem si říkala, že jsem asi jediná na dně a je se mnou něco špatně,“ vzpomíná na své první týdny mateřství Bušinová.

Problém upravené reality, kterou lidé prezentují na sociálních sítích, je komplikovaný sám o sobě. Ale když se s tímhle potýká novopečená matka, jejíž tělo je koktejl hormonů a je nevyspaná, nedokáže racionálně uvažovat. Pak nabyde dojmu, že její dítě vůbec nespí a jen pláče. To neprospívá její psychice v době poporodního splínu, který bývá běžný.

Matka jako distanční učitelka

V jiné situaci je například matka tří dětí Monika Benešová. „Mám syny dvanáct, osm a tři roky. Už tak bylo komplikované skloubit jejich rozvrhy dohromady. Natož teď, kdy jsou školy a školky zavřené,“ komentovala svou současnou situaci.

„Jsem teď opravdu jak sto osob v jedné. Nebýt babiček, tak bych to asi nezvládla. Jsem ráda, že kluci aspoň umí s počítačem a oba se připojí na výuku sami. Mladšímu někdy ovšem pomáhám. A můj nejmladší je celý den s babičkou. Teď jsem ráda, že bydlíme v jednom domě,“ dodala Benešová.

Hlavně první týdny distanční výuky byly náročné. Rodina Benešových se snažila najít způsob, jak oběma dětem, které chodí do školy zajistit všechno potřebné. Největší problém byla elektronika, protože do té doby se dětem snažili omezovat čas strávený na počítači a tabletu. Do teď například stále bojují s nestálým internetovým připojením.