Je to jako ve válečné zóně – dobrovolníci pomáhají na Jesenicku
Homepage
Brno, Jesenicko - “Ti lidé se s tím budou prát možná i několik let,” říká Irena Novosádová, která se do Brna přestěhovala z Velké Kraše, odkud pochází. Právě ve Velké Kraši, ale i jinde na Jesenicku, napáchaly povodně obrovské škody - Severní Morava a Slezsko patří k nejvíce zasaženým oblastem. Do místních obcí přijíždějí dobrovolníci z celé republiky, aby pomohli veřejná prostranství i soukromé pozemky vrátit do původního stavu.
Pomoc zvenčí je nezbytná; dle slov koordinátorky dobrovolníků Zdenky Rybové z Velké Kraše “by to vojáci a hasiči sami nezvládli, nemají na to kapacity ani čas.” A ačkoliv právě ve Velké Kraši nyní poptávají spíše těžkou techniku, síly dobrovolníků jsou potřeba stále. Většina pomocníků, stejně jako Irena, chodí do práce, přijíždějí proto pracovat hlavně přes víkend.
Jak jste se o situaci v regionu dozvěděla?
Mám v Kraši celou rodinu, takže od okamžiku, kdy se začala zvedat voda, jsem věděla, co se děje. Nejhorší bylo video natočené z okna domu, které mi poslala moje neteř - zažila jsem povodně v roce 1997 a už z toho jednoho videa mi bylo jasné, že tentokrát to bude mnohem horší.
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodla na Jesenicko jet?
Je to můj domov, dlouho jsem tam žila a mám tam celou rodinu. Věděla jsem, že jsou v nesnázích, tak jsem jela. To by udělal snad každý. S odjezdem jsem vyčkávala, protože jsem věděla, že tam chybí většina silnic, když mi ale bratr napsal zoufalou zprávu, že už jsou několik dní bez elektřiny, bez vody a že se v té oblasti nedá nic dělat, rozhodla jsem se, že tam pojedu. Vzala jsem sebou elektrocentrálu a vezla jsem i humanitární pomoc z brněnské sbírky.
Jaká byla cesta do Jeseníků?
I když jsem věděla, že na mnoha místech nejsou cesty, věřila jsem, že nějakou najdu. Rozhodli jsme se jet přes Polsko, což byl trošku risk, nevěděla jsem, jestli jsou silnice alespoň tam - vedou kolem Kladska, které bylo také zatopené, takže to bylo trošku složitější. Ale nakonec jsme tam po pěti a půl hodinách dojeli. (za běžných podmínek trvá cesta z Brna do Jeseníků zhruba dvě a půl až tři hodiny autem, pozn. red.).
Když se někdo rozhodne přijet na Jesenicko v rámci pomoci, musí před tím někoho kontaktovat?
Nejsem si jistá, jak to funguje pro někoho, kdo nemá trvalé bydliště v oblasti nebo tam nemá rodinu - my jsme přijeli bez problémů. Nahlásila se v kulturním domě a hned pro nás měli práci, na nic se nečekalo. Sledovala jsem informace na internetu, a podle nich byly Jeseníky zavřené a dobrovolníci se museli registrovat, aby nenastal dopravní kolaps (dle nařízení hejtmana Olomouckého kraje, pozn.red.). Ale jak říkám, řešit jsem to nemusela.
Dokážete mi popsat takový běžný den dobrovolníka? Je potřeba mít něco s sebou?
První víkend po povodních nás bylo docela dost, ale dost bylo i práce. Vždycky jsme dostali adresu, kam máme jít pracovat, a když jsem skončili, vrátili jsme se do kulturního domu. To bylo takové centrum. Měli jsme jasný plán, co budeme dělat a kam půjdeme. Celý víkend jsme se nezastavili, bylo pořád co dělat.
S sebou je důležité mít vodu a nějaké jídlo. Nářadí jsem vezla spolu s humanitární sbírkou z Brna, a když jdete pracovat, dostanete k tomu všechno, co potřebujete. Na obědy jsme chodili společně s hasiči a vojáky, to zařídila obec. Celkově mi to připadalo velice dobře zorganizované.
Stalo se během dobrovolničení něco, co vás překvapilo?
Ze všeho nejvíc asi rozsah škod. Takovou zkázu nikdo nečekal, bylo to jako ve válečné zóně, potrhaný asfalt, stržené domy, bez elektřiny, plynu a vody. Obdivovala jsem oddanost lidí, kteří i přes svoje zdevastované domovy pomáhali obci a ostatním, aniž by měli čas řešit svoji vlastní domácnost. Tak to tam bylo a je. Příjemně mě překvapil rozsah humanitární pomoci, lidé jezdí s dodávkami a dovážejí, co je potřeba. Je úžasné, jak lidé reagují a snaží se pomoct.
Vnímala jste během prací něco problematického?
Asi hlavně to, že bylo těžké rozlišit, co je prioritní a co ne. Někteří lidé si žádali práci, která mohla počkat, třeba na zahradě, ale někteří měli zatopené sklepy nebo bahno v domech. Myslím, že to by měla být priorita - odstranit bahno, vyčerpat vodu a dát tam vysoušeče, vynosit uhlí ze sklepů... Na těch zahradách to nebývalo až tak akutní, v domech to bylo mnohem důležitější. Ale to se v takovém rozsahu škod nedá snadno vyřešit.