Recenze: Brno hledá sny s Pretty Woman

Muzikálovou verzi oblíbeného romantického filmu Pretty Woman uvedlo Městské divadlo Brno.

Stanislav Moša se mistrně ujal režie původně broadwayového díla Garryho Marshalla a Jonathana Fredericka Lawtona a představil divákům bohatého Edwarda (Petr Gazdík, alternuje Petr Štěpán) a roztomilou Vivian (Svetlana Janotová, alternují Hana Holišová a Tereza Navrátilová) v českém znění.

Milostný příběh prostitutky, do které se zamiluje odměřený milionář a spolu dají svým životům jiný rozměr, je obohacený o poutavou choreografii i české verze původně anglických písniček. Některé z písní mohou textově působit příliš jednoduše, plní nicméně svou funkci posouvání příběhu a díky hlasovým výkonům herců jsou příjemné na poslech. Doprovází je živý orchestr.

Hledání rozdílů zabere čas

Představení je až překvapivě věrné filmu. Objevily se snad všechny kultovní hlášky i scény - od jahodových semínek mezi zuby po „svině klouzavý“ při večeři v restauraci. Všechny postavy se chovají podle svých filmových charakterů, zachován zůstal i jazyk - každá postava mluví tak, jak je očekávané pro její společenskou vrstvu. Změnu můžou diváci pozorovat u Vivian, která se týdnem u Edwarda přizpůsobuje životu ve vyšší společnosti. I v tom lze poznat, že příběh samotný je inspirovaný vedle Popelky také dílem My Fair Lady.

Větším rozdílem je lehce abstraktní postava ztvárněná Igorem Ondříčkem (v alternaci Robertem Jíchou), ta působí jako jakýsi uvaděč věcí do pohybu. Postavám i divákům klade důležité otázky: Máte nějaké sny? Nepotřebujete mapu, abyste je našli?

Oproti filmu také dostává více prostoru Vivianina kamarádka, prostitutka Kit, kterou si zahrála Dagmar Křížová a alternují ji Kristýna Daňhelová a Viktória Matušovová.

Představení dojme i rozesměje

Věrnost filmové předloze může jeden divák ocenit, jiného to naopak může zklamat. Například časté střídání kulis ve snaze zachovat co nejpřesnější prostředí působí sice impresivně, zároveň je to však do jisté míry rušivý prvek.

S emocemi se ale nešetří, člověk v hledišti cítí radost, smutek i zmatení spolu s postavami. Díky vtipům a komickým scénám je nejčastějším emočním projevem smích. Když se naopak Vivian rozpláče při operním zpěvu Magdy Vitkové (v alternaci Martiny Severové), dojme se i nejedno oko v publiku.

Pokud jde divák na muzikál Pretty Woman s očekáváním nějakého extra originálního pojetí původního díla, pokud je striktním zastáncem jednoty času, místa a děje nebo nedá dopustit na hlubokomyslný text písní, pravděpodobně bude zklamán. Pokud ale doufá ve věrné zhudebnění známého příběhu Popelky z ulice, dostane přesně to a ještě něco navíc.

93 %