„Muž dokáže vypadat i líp než žena,” říká kabaretní drag queen

Brno - Drag queen vystupující pod jménem Kassie Di Wain je tanečnice, herečka, modelka a zpěvačka vystupující v brněnském Cabaret des Péchés. V rozhovoru promluvila o tom, jakým způsobem drag kombinuje všechny formy umění, a jak přitom (ne)smazává rozdíly mezi pohlavími.

Jak ses o dragu dozvěděl?

To bylo asi přes tři roky zpátky, když v našem okolí začali vystupovat Techtle Mechtle (česká travesti show, pozn. red.). Naira Delairo, jedna z vystupujících, mě zasvětila do toho, co všechno drag obnáší, a velmi mě inspirovala.

 

Když jsi poprvé viděl drag, jaký jsi si z něho měl pocit? 

Pro mě bylo a je fascinující, že v dragu můžeš spojit všechny formy umění – tanec, herectví, zpěv, makeup… A tomu všemu já se věnuju a ve dragu tedy můžu být sám sebou. Dnes už s tím několik let žiju a je to pro mě věc, bez které si život nedokážu představit. Drag mi doslova oživil život.

 

Co je drag?

Drag je druh umění, ve kterém (většinou) muž svým oblečením a chováním za zábavním a uměleckým účelem karikuje ženu. Extravagantní stylizací do ženské role dosahují umělci komického, dramatického a satirického efektu. Ve svých představeních umělci využívají elementy tance, zpěvu, stand-up komedie a dalších forem umění. Historicky souvisí s takzvanými travesti shows.

 

Jaký je rozdíl mezi travesti a dragem?

Drag je modernizací travesti – moderní vizuál, styl vystoupení, výběr písniček… Drag je dnes ve světě rozšířenější značka, i když u nás je dost možná stále známější to travesti, obzvlášť u starších generací. Hlavní pointou travesti navíc často je napodobování existujících umělkyň. Na tom v dragu takový důraz není.

 

Proč drag tak moc přitahuje queer lidi? 

Já si myslím, že to se dá takto říct o umění obecně, i když v dragu je skutečně málokdo hetero. Nejspíš proto, že hlavní pointa dragu je to, že muž dokáže vypadat i líp než žena. Lidi podle mě fascinuje to, že ze sebe dokážeme kostýmy a parukami udělat nádherné ženy.

Mě osobně drag hodně konfrontoval s otázkou, jestli se cítím jako muž nebo žena. A to myslím v pozitivním slova smyslu. Doba je nastavená fakt špatně, že lidi tohle strašně odsuzují. Na veřejnost to “nepatří”. Drag mi strašně pomohl být sám sebou, nepřetvařovat se před lidmi a toto dilema vyřešit. Díky němu jsem si uvědomil, že vlastně nechci být ženou celkově, ale že mám volnost nějaké femininní prvky v sobě prozkoumávat. Což je něco, co jsem asi potřeboval.

 

Takže drag svým způsobem maže hranice mezi pohlavími?

Já sám jsem nebinární osoba – v civilu o sobě mluvím v mužském rodě, v dragu v ženském rodě. Ale strašně nesnáším ta další zájmena, která nebinární lidi používají. Když jsi trans žena, tak jsi žena. Když jsi trans muž, tak jsi muž. Nic mezi tím neexistuje. Proč bych měl za někým jít a oslovovat ho “to”?

 

Co tě na představeních baví nejvíc a co tě naopak štve?

Teď, když už dělám drag profesně, to vnímám malinko jinak. Předtím mě bavilo doslova všechno, teď ty kolikrát tříhodinové přípravy chci mít hlavně za sebou. Je to místy malinko repetitivní. Záleží zároveň na mojí náladě – občas si říkám, že už se mi například nechce dělat makeup. Pořád ale vnímám, že drag k životu potřebuju, a navíc si vážím toho, že se teď můžu svým koníčkem i živit.

Nejúžasnější momenty ale vždycky přijdou na pódiu. Když máme velké publikum, tak ten potlesk je prostě… Dělám to pro lidi, chci je bavit, a když se baví, tak mě to strašně nakopne. Sdílím během představení s publikem strašnou energii.

 

Říkal jsi, že drag je spojením všech forem umění. Ty sám se ve svých představeních věnuješ čemu?

Já převážně tančím, ale teď začínám i zpívat a do budoucna plánujeme v kabaretu i herectví – na to se strašně těším, protože s hraním mám sedmileté zkušenosti ze školy a ze studentského filmu. Mám problém s mluvou a zadrhávám se, ale ve zpěvu a při hraní jako by to neexistovalo. Když mám nějakou osnovu a plán, tak dokážu mluvit plynule a úplně v klidu. Jen když mám něco říkat z hlavy, tak je to složitější.

V dragu musíš umět všechno – divadlo, tanec, být vizuálně zajímavý, originální… To všechno nejde zvládnout bez talentu. A bez pokory – bez pokory daleko nedojdeš.

Proč pokora?

V české drag komunitě jsou všichni svině. Dobře, možná ne všichni, ale většina. Naivní, bez pokory, s vysokým egem. Je tam strašně moc kompetitivního chování, všichni potřebují být lepší než ostatní. Já v sobě samozřejmě nějakou tu kompetitivní část taky mám, ale od té většinové komunity jsem se oprostil, protože s tím nechci mít nic společného. Nechci být svině, nechci se věnovat těm konfliktům a vzájemné závisti.

Dnes mám v drag komunitě asi tři lidi, se kterými vycházím. Jsem radši v komunitě kabaretu, kde jsem šťastný, kde je to víc v klidu a kde mi to dává smysl. Můžu být svůj, nemusím se k ničemu pojit, můžu se soustředit na sebe.

 

V čem je ta kabaretní kultura jiná?

Kabarety jako ten náš jsou exkluzivní místa, kde zažije člověk epickou show. Je to vyšší úroveň oproti klubům, ve kterých jsem začínal – lážo plážo, opilí lidi, poplivaný bar… Publikum je taky jiné – dámy a pánové často ve středním věku a výš, společensky oblečení…

 

Čemu lidi na dragu nerozumí?

Když má muž na sobě dámské oblečení a makeup, vždycky se najdou ti, které to štve. Jsou to často lidi, kteří ani nemají rádi umění nebo jsou prostě mentálně neschopní. Ať už kvůli stereotypům nebo kvůli závisti, že dokážou být lidé s něčím takovým úspěšní. Vždycky se ale zároveň najdou ti, kteří to vidí třeba poprvé a pozitivně je to zaujme, což je pro mě pokaždé velká výhra.