Recenze: Česká soda po třiceti letech. Střípky humoru v křišťálovém obalu

Česká soda oslaví příští rok třetí kulatiny. Špatným komediálním pořadem není, označit ji za kultovní bychom si měli rozmyslet.

Nostalgické vzpomínání na devadesátky v kině Scala pokračovalo Českou sodou. Z fanouškovských komentářů se dozvíte, že šlo o ojedinělý komediální pořad, který nikdy nenajde soka. Střízlivější diváci uznají, že první díly, respektive celá první třetina, byly trapné, ale od chvíle, kdy otěže převzal Čtvrtníček, se divák mohl smíchy potrhat. V kině jsem netrpěla, několikrát jsem se příjemně pobavila, ale většinou jsem jen zaraženě koukala na obrazovku a přemýšlela, co mi uniká. Ticho v sálu nebylo, ale bylo zřejmé, že za salvy smíchu v zadních řadách může spíše nápoj v ruce než „sodovka“ na obrazovce.

Když jsem viděla první záběr moderátorského dua Vlastimila Zavřela a Viktorie Kafkové na zelené louce, znervózněla jsem. Zklamalo mě, že odvážní tvůrci si netroufli místo nicneříkajících popisků „moderátor“ a „jeho asistenka“ napsat rovnou „moderátor“ a „jeho prsatá jednoduchá blonďatá asistentka“. Kultovní komediální pořad do té doby neviděný začíná stereotypem o blondýnách, který nechyběl v každém druhém komediálním počinu minulého režimu.

Když se moderátor se slovy „koza zůstala celá“ zadívá kolegyni do výstřihu, nepřipadá mi to ubohé, protože je to sexistické. Je to jen mizerný fór. Nejspíš šlo o laciný humor i pro tehdejší publikum, protože Zavřel zmizel se čtvrtým a jeho moderátorská kolegyně s pátým dílem. Vlastimil Zavřel přitom komediální talent má a Viktorie Kafková se poměrně dobře popasovala s rolí, kterou jí autoři vnutili.

Kritici prvních epizod zdůrazňovali dramatický skok ve kvalitě po pátém dílu. Přestože jsem posun k lepšímu zaznamenala, nijak výrazný mi nepřipadal. Důraz fanoušků na nekompromisní černý humor mě spíš zmátl. Vedle dnes snadno dostupných zahraničních formátů, ale i podobných českých je Česká soda „sodovkou“ mezi drsnějším pitím. Jako vrchol černého humoru ji může označit jen divák, který se od počátku století nedíval na televizi. Šokovat generaci vyrůstající na internetu se pořadu z devadesátek nikdy nemůže podařit. Segment Krutá kamera, ve které kameramani vyvolávají emotivní situace, je běžnou rutinou tvůrců zábavních pořadů. Zaskočilo mě snad jen loutkové představení případu Michael Jackson, ve kterém Jackson a jeho malý kamarád soutěžili v tom, kdo dočůrá dál. Celý případ s obtěžováním tedy byl podle loutkového ztvárnění jedním velkým nedorozuměním.

Čtvrtníček zářil už od prvního dílu a od pátého získal dostatečný prostor na to se vyřádit. Zarazilo mě však, jak moc se opírá o komiku založenou na dvojsmyslných vyjádřeních, z nichž naprostá většina mě zanechala chladnou. Mnohé ze scének sice zlidověly, ale u dvouměsíčníku by bilance úspěšných gagů měla být o něco vyšší, než tomu u „sodovky“ je. Čtvrtníčkovi více prostoru v České sodě stejně pomohlo jako uškodilo, dostal prostor ukázat své silnější, ale i slabší stránky.

Přes nezpochybnitelné zásluhy nebudou fanoušci za tvář české sody pokládat ani tak Čtvrtníčka jako nezapomenutelnou dvojici, která přivandrovala do pořadu později. Alles gute je nejznámějším segmentem pořadu. Právem. Milan Šteindler a David Vávra mají výbornou chemii, oba hrají své postavičky s lehkostí, aniž by sklouzávali do karikatury. Formát výčtu rychlých vtipných zpráv a parodických reklam poněkud přízemní scénky s jazykovým okénkem odlehčují. Je ale pravda, že Alles gute mnohem lépe funguje jako součást většího celku a „neúspěch“ samostatné série byl neodvratitelný.

Česká soda si nikdy nemohla získat mladší diváky. Společenské reference stárnou rychle a o politických to platí dvojnásob. Klaus a Zeman jsou stále součástí veřejného dění a gagy o nich pochopí i mladší publikum, ale naprostá většina osobností politické sféry se za třicet let vypařila. Koalice spící na vavřínech stárne rychleji než bizarní skeče o rozmrzlém zimním stadionu či natáčení meditační nahrávky pro sadomasochisty. Tehdejší poptávka po převážně politických humoreskách je vzhledem k době pochopitelná a tvůrci si politickými fórky získali silnou fanouškovskou základnu, zároveň se ale připravili o diváky v následujících letech.

Mám pro pořady z devadesátých let slabost, Česká soda si mě ale nikdy nezíská. Česká soda je spíše sondou do mentality Čechů žijících v bouřlivé době a smutnou připomínkou selhání naší společnosti, jelikož skeče s Klausem a Zemanem měly být pro mladší diváky stejně nečitelné jako ty ostatní.