Hra Otec v Městském divadle: Strhující pohled do mysli člověka s Alzheimerem

Brno - Městské divadlo Brno 5. dubna uvede oceňovanou hru Otec od francouzského dramatika Floriana Zellera, patřícího mezi nejhranější dramatiky světa. Inscenace získala nejprestižnější cenu Moliére a její filmová adaptace získala dva Oscary. Otec divákům přináší silný a emotivní pohled na svět člověka trpícího Alzheimerovou chorobou. V hlavní roli Andrého, muže postupně ztrácejícího kontakt s realitou, se představí Jan Mazák. Režie se ujal Petr Gazdík, který slibuje inscenaci, jež diváky vtáhne přímo do zmatené mysli hlavního hrdiny.

Hra je specifická v tom, že publikum příběh nesleduje objektivně, ale skrze Andrého oči. Díky tomu je možné v přímém přenosu sledovat rozpad jeho vědomí. „Zpočátku jsou diváci trochu zmatení. Což je chytře vymyšleno od autora, protože nám dává nahlédnout do zmatení, které prožívají lidé s Alzheimerovou chorobou. Tito lidé se cítí naprosto zdraví, a netuší, že mají nějaký problém,“ vysvětlil režisér Petr Gazdík. Podle něj si diváci ze začátku mohou myslet, že je to celé komplot. „Vypadá to totiž, že Andrého rodina ho záměrně uvádí v omyl, aby se dostala k jeho majetku,“ dodal Gazdík.

Autorem scény je Emil Konečný, který vytvořil realistický byt. Tento pokoj je také metaforou světa v Andrého hlavě. „Ideu jsme podpořili tím, že se pokoj nejen mění, ale části kulis rovněž levitují a z pokoje se ztrácejí. Až se nakonec André ocitne v prostoru, který je zcela bílý,“ řekl Gazdík.

Původní text dramatu se režisér rozhodl rozšířit o postavu „On“, kterou ztvární pianista Tony Marko. Tato postava představuje Andrého alter ego a poslední kousek jeho radosti. Kromě Andrého, který s „Ním“ komunikuje, ho žádná jiná postava nevidí a nevnímá. Nakonec se i „On“ vypaří. „Je to výhodné v tom, že já hovořím s „Ním“, místo toho, abych to házel jen tak do prostoru,“ řekl Jan Mazák.

Původní hru Floriana Zellera ale postava „On“ nijak nemění. „Celou dobu je tam přítomen, ale nesmí nic dělat, takže dělá, že nic nedělá,“ směje se režisér. Tony Marko rovněž doprovází celou hru na piano. „Muzika vznikala přímo v procesu jako improvizace. Vycházel jsem z toho, co se děje na scéně mezi herci,“ uvedl Marko. „Nepřišel jsem ukázat žádné klasické klavírní umění, ale zapadám do příběhu a utvářím hudbou Andrého vědomí,“ dodal.

Hra má podtitul Tragická fraška a i když se v ní místy vyskytují momenty, které bychom mohli považovat za černý humor, na příběhu není nic vyloženě vtipného. „Je to velmi silná úvaha – co všechno bychom my lidé měli udělat pro své blízké, abychom jim oplatili to, co oni udělali pro nás. Jak daleko máme zajít, i když tím ztrácíme své jiné rodiny,“ řekl Gazdík nakonec.