„Orbánovi mohla k jasnému vítězství pomoci válka,“ říká politolog

V maďarských parlamentních volbách získala strana Fidesz ústavní většinu. Viktor Orbán tak bude vládnout už čtvrté funkční období od roku 2010. Jak je možné, že má premiér Viktor Orbán tak velkou podporu a čím se liší maďarští voliči třeba od těch českých? Odpovídat bude politolog Vratislav Havlík z Masarykovy univerzity.

Jak hodnotíte výsledek parlamentních maďarských voleb?

Volby bohužel dopadly, tak jak jsem očekával. Orbán potvrdil svoji dominanci. To, že volby vyhraje, se předpokládalo. Nepředpokládal jsem dosažení ústavní většiny, to asi málokdo. Ta jasná většina Fidesz je pro mě zarážející. Volby byly nadějí pro opoziční blok, byť se ten boj zdál poslední tři, čtyři měsíce prohraný.

Čím to bylo, že začala opozice v průzkumech poslední měsíce ztrácet podporu?

Důvody samotná maďarská odborná veřejnost ještě neví. Odborníci jsou takto jasnými výsledky zaskočení a zatím neví, čím to bylo způsobeno. Můj tip je, že Orbánovi mohla pomoct válka na Ukrajině. Celé to zarámoval tak, že v Karpatské kotlině musí být bezpečno a že nedovolí, aby Maďarsko bylo zataženo do války s Ruskem, jak by to podle něj bylo, kdyby vyhrála opozice. Opozice pouze chtěla zastávat postoj, který by více odpovídal postojům dalších členských států Evropské unie, vyjádřit více solidarity.

Kde udělala opozice chybu, pokud vůbec nějakou udělala?

Opozice neměla moc šanci, protože Orbánova propaganda je silně zakořeněná, ovládá mediální svět. Proti tomu se lze těžko bránit. Pro mnoho lidí ta opozice šesti stran byla těžko uvěřitelná. Ve snaze sjednotit se, zašla možná příliš daleko, možná ji měly vytvořit pouze tři strany, které by byly ideologicky homogennější.

Sama opozice se ale snaží vinu za neúspěch svalit na jejího lídra Pétera Márki-Zaye, jak se na to díváte?

Za toto bych opozici zkritizoval. Ukázala slabost ne své spolupráce, ale svých mluvčí. Je velice nekolegiální, když někoho postavíte do čela volební kampaně, neuspějete a pak všechno hodíte na něho. Politicky to chápu, lidsky ne. Já si konkrétně nejsem vědom, že by Péter Marki-Zay něco zanedbal. Jistě i on nese svůj díl odpovědnosti, ale hlavní problém byla heterogenita opozice a pak také, jestli vůbec měla šanci.

Jak byste popsal problematiku médií v Maďarsku?

V době, kdy vypukla válka na Ukrajině, jsem byl v Maďarsku. Zapnul jsem si televizi a byla o tom zpráva na tři minuty, pak následovala zpráva z domova o tom, kolik se v minulém roce sklidilo medu. Tím to haslo. Válku brali jako sice důležitou věc, ale na pár minut a stačí. Oproti tomu ve všech ostatních evropských médiích to bylo téma jedna, dvě, tři a klidně i devět. Mnoho médií v době Orbánova režimu skončilo. Nebyly zakázány. Orbán jim nedal inzerci a ten, kdo s ním chce dobře vycházet, tak jim také nedá inzerci. A to je ten fór. Když si tam někdo dá inzerci do opozičních médií, tak tím naznačuje, že nechce dobře vycházet s Orbánovým režimem, Orbán mu nedá zakázky a toto je důvod zániku médií v posledních několika letech.

Jak ovlivnila Orbánovi nakloněná média mediální obraz opozice?

To, že opozice prakticky neměla vliv na svůj mediální obraz v médiích zásadně ovlivnilo volby. A tak to bude i další volby, pokud se něco nestane. Už před Orbánem byla média v Maďarsku rozdělená na levicová a pravicová a o vyváženost a neutralitu se moc nesnažila. To se výrazně prohloubilo za vlády Viktora Orbána. Dohlíží, aby vládní inzerce byla jen v médiích jemu nakloněných, to samozřejmě vytváří neuvěřitelnou nerovnováhu v mediálním světě, protože z inzerce se žije. S Orbánem spolupracující média jsou čistou propagandou režimu. Nejlépe je to vidět na státní televizi. Pustíte-li si ji, tak ji musíte za dvě minuty vypnout, pokud si chcete zachovat psychické a fyzické zdraví. Je to čistá vymývárna mozků.

Viktor Orbán buduje neliberální demokracii, jaké jsou v Maďarsku demokratické prvky?

Demokratické jsou na tom režimu volby, i když ani ty nejsou podle OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě) férové, pouze svobodné. Tomuto se říká volební demokracie, ve které máte možnost něco změnit jednou za čtyři roky, ale pak už se nehledí na opozici, je to takzvaná tyranie většiny. Menšinové veto, které známe v liberálních demokraciích, tady nenastává. Čtyři roky vláda říká: „Nerušte nás, vládneme.“ To je ostatně vidět i v přístupu k sexuálním menšinám.

Čím si tedy vysvětlujete tak velkou podporu Viktora Orbána?

Myslím si, že je to kombinace několika věcí. Propagandy, národních konzultací a akcentu na národní stát. Orbán má neuvěřitelně vymakanou propagandu. Dále využívá Orbán institut národních konzultací, kdy se ptá občanů na několik věcí, jenom aby mu sdělili svůj názor. Všechny ty otázky jsou kladeny demagogicky, zavádějícím způsobem, manipulativně. Jsou kladeny tak, aby nešlo víceméně odpovědět jinak, než jak se vláda ptá. To je jakási permanentní volební kampaň. První, co mě v Ostřihomi, praštilo do očí, byl billboard „Chraňme naše děti.“ Tak je máme nechránit? Samozřejmě že ne. Na to nelze odpovědět jinak. Dalším bodem je extrémní vyzdvihování národního státu. Mezi ty zlé ostatní společné nepřátele patří podle něj Brusel, bruselské elity, George Soros, teď dokonce i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Orbán staví národ proti společným nepřátelům.

Jaké aspekty voliči Fidesz při volbách zohledňují?

Nejsou to až tak ekonomické aspekty, které by takový volič řešil. Běžný Maďar nemá moc peněz, srovnáváme-li to s Čechy nebo Slováky, dlouho nebyl na dovolené, má staré ojeté auto. Pak jde volit a zohlední jiné věci než tyto. V Maďarsku není socioekonomická štěpící linie jako například pravice-levice. Silná je zde kulturní otázka. Voliči se rozhodují na základě toho, zda chtějí silnější národní stát a slabší Evropskou unii nebo zda chtějí pravici, nebo levici, ale ne z hlediska ekonomického, ale kulturního.

Strana Fidesz Viktora Orbána spolu s Křesťanskými demokraty získala ústavní většinu v parlamentu. Existuje zde za stávajících podmínek ještě nějaký mechanismus brzd a protivah?

Moc ne. Teď tady opět budeme vidět prohlubování režimu, který Viktor Orbán budoval posledních jedenáct let.