Hrál jsem za Spartu i reprezentaci, ale největší tlak jsem cítil v sedmé anglické lize, říká mladý fotbalista

Špičkový sportovní servis na univerzitě, stáž ve druholigovém Derby County, ale i tvrdé souboje na hřišti se zkušenými místními hráči. To všechno zažil mladý fotbalista Karel Tvaroh po tom, co před dvěma lety odjel studovat a hrát fotbal do Anglie.

Jedenadvacetiletý Karel Tvaroh hrál odmala fotbal za Spartu Praha. Po maturitě na gymnáziu se však rozhodl, že se vzdá sportovní kariéry v profesionálním klubu a odjel na vysokou školu do Anglie. Studuje sportovní management na University of Derby a okusil také britský poloprofesionální fotbal. „Zápasy byly občas hodně tvrdé, některým fauly rozhodčí vůbec nepískají,“ říká rychlý pravý obránce.

Proč jste se před dvěma lety rozhodl, že chcete jít na vysokou školu do zahraničí?

Vnímám rozdíl mezi slovy studovat a učit se. Podle mě člověk studuje účelně proto, aby si zapamatoval co nejvíc věcí a napsal dobře test. Naopak učení se je něco, co nás opravdu posouvá a rozvíjí naši osobnost. Měl jsem pocit, že se v českém systému zbytečně moc studuje. V zahraničí jsem ale viděl možnost učení se v tom pravém slova smyslu a velké propojení s praxí.

Vybral jste si univerzitu v anglickém městě Derby. Co bylo důvodem toho, že jste si zvolil právě Anglii?

Důležitou roli hrála znalost jazyka a taky moje vášeň pro anglický fotbal. Kromě Premier League (nejvyšší anglická soutěž, pozn. red.) jsem sledoval například i čtvrtou ligu a viděl jsem, jak celá země žije fotbalem. Protože jsem chtěl studovat obor sportovní management, u kterého je důležitá praxe v nějaké organizaci, tak jsem si vybral právě tuto univerzitu. Ta studentům nabízí mimo jiné možnost stáže ve fotbalovém klubu Derby County.

Zařizování studia v zahraničí není snadný proces…

Hodně jsem se o tom bavil s Tomášem Egertem, který už měl se studiem a fotbalem na ostrovech zkušenosti. Potom jsem oslovil agenturu Unilink, která toto zprostředkovává. Ta zařídila všechno potřebné a hlavně na začátku mi hodně pomohla.

Karel Tvaroh

(21) je český fotbalista. Ve své kariéře hrál tento pravý obránce za mládežnické výběry AC Sparty Praha a reprezentačního týmu České republiky. V roce 2018 začal studovat sportovní management na University of Derby v Anglii, kde se stal prvním fotbalistou se stipendiem. Mimo univerzitní tým nastupoval také v sedmé anglické lize. Momentálně hraje za sparťanský B-tým.

V té době jste ale hrál za juniorský tým Sparty Praha a nastoupil jste i k několika zápasům za mládežnické reprezentační výběry. Jak těžké bylo tohle všechno opustit?

Kdybych hrál za první tým Sparty, asi bych o tom hodně přemýšlel. Takhle jsem si ale řekl, že nejsem žádný výjimečný hráč a svět se prostě nezboří. Navíc jsem na sobě chtěl pracovat i v mimosportovních oblastech, a získat tak určitou nadstavbu. Co se týká univerzitního fotbalu, tak jsem moc nevěděl, jaká bude jeho úroveň. To pro mě byla velká neznámá.

Jak se k vašemu rozhodnutí postavila Sparta?

Když jsem to trenérům oznámil, byl to pro ně šok, protože to nečekali. O přijetí na školu jsem se dozvěděl na poslední chvíli a všechno jsem musel rychle řešit. I tak ale reagovali kladně a stejně jako klub mě podpořili. Tímto krokem Sparta ukázala, že je pro ni vzdělání opravdu důležité.

Na University of Derby jste se stal prvním fotbalistou se stipendiem. Jaké výhody jste měl díky tomu k dispozici?

Je to vlastně takový upgrade v rámci služeb a servisu. Můžu využívat fyzioterapeuty nebo kondiční trenéry, kteří jsou svou kvalitou srovnatelní s těmi ze Sparty. Samozřejmostí jsou také psychologové, na které se můžu kdykoliv obrátit. Takhle kvalitní servis mi na školní poměry přijde úžasný, navíc všichni lidi byli moc milí a vstřícní.

Jak tedy vypadá propojení univerzitního studia a fotbalu?

Během týdne jsem měl dvanáct hodin blokové výuky, kde se spojovala teorie s praxí. Je to hodně o samostudiu a čtení. Učitelé nás nabádali, abychom se tématům věnovali i mimo školu a nahlíželi na ně z různých úhlů.

Na univerzitě máme pět mužských fotbalových týmu, do kterých se rozdělují hráči podle kvality. Já jsem byl v prvním týmu, jehož úroveň bych přirovnal ke druhé nebo třetí lize v Česku. V pondělí a v úterý jsme měli tréninky, ve středu jsme hráli zápasy druhé nejvyšší univerzitní ligy v zemi. V pátek byla na programu posilovna.

Navíc jste hrál ještě sedmou anglickou ligu za tým Mickleover…

Je to tak, tým vedl můj trenér z univerzity. Jde o poloprofesionální soutěž, přes kterou se dá dostat k profesionálnímu fotbalu. Musím přiznat, že jsem nejdřív na sedmou ligu nahlížel skrz prsty. Myslel jsem si, že budu vyčnívat, ale stačil mi jediný trénink, abych vystřízlivěl. Kvalita soutěže je vysoká a většinou v ní nastupují starší zkušení hráči, doplnění mladými talenty. Chodí se tam rozehrát i hráči z druhé a třetí ligy, kteří ve svých klubech nenastupují. Když někomu v soutěži chybí fotbalovost, nahrazuje to bojovností a tvrdostí. Byla to obrovská zkušenost.

Kolik fanoušků chodilo na vaše zápasy?

Mickleover je menší klub, takže na nás nechodilo tolik fanoušků jako na ostatní týmy, kde na stadion přišly klidně tři tisíce diváků. Například proti týmu United of Manchester byla atmosféra neuvěřitelná. Remizovali jsme 3:3, já jsem přihrál na dva góly a tak jsem se nechal unést, že jsem skoro slavil i góly soupeře.

Na druhou stranu byl v zápasech na hráče enormní tlak. Musím přiznat, že i když jsem odehrál hodně těžkých zápasů za reprezentaci i za Spartu, se kterou jsem hrál třeba v Youth League (juniorská verze Ligy mistrů, pozn. red.), tak jsem největší tlak cítil v sedmé anglické lize.

V Česku se často mluví o „specifické fotbalové kabině“. Jak jste se cítil mezi svými spoluhráči v Anglii?

Upřímně musím říct, že tam české kluky berou jako cizince z východu. Ptali se například, jestli u nás existují pizzerie. (směje se) Hráči v sedmé lize jsou v podstatě zástupci střední třídy a šlo vidět, že moc nebyli zvyklí na kontakt s někým tak vzdáleným - jak vzděláním, tak původem. Myslím, že jim to bylo trochu proti srsti a hlavně chtěli, ať se přizpůsobím. Ve druhém roce se to ale už zlepšilo a měl jsem pocit, že mě spoluhráči začali mnohem víc respektovat. I já jsem si víc dovolil a klidně jsem na hřišti okřikl i našeho kapitána.

Studoval jste sportovní management a dostal jste se i na stáž do druholigového fotbalového klubu Derby County. Co to obnášelo?

Studenti na stáž dochází pravidelně v průběhu studia. Je důležité si uvědomit, že jde o velice tradiční klub. Derby je svou velikostí i kvalitou srovnatelné se Spartou. To, že jsem mohl nasávat klubovou atmosféru a dívat se, jak tam lidé pracují, bylo úžasné. Zaměstnanci klubu vnímají studenty jako rovnocenné spolupracovníky a zadávají jim opravdovou práci.

Já jsem byl v oddělení klubové charity, takže jsem třeba před zápasem doprovázel lidi na vozíku na hrací plochu a ukazoval jim stadion. Podílel jsem se také na průběhu celého zápasového programu. Například jsem dalekohledem kontroloval pohyb maskota a dostal jsem se také do kabiny hlasatele. Je strašně zajímavé si uvědomit, co všechno stojí za organizací chodu jednoho klubu.

Momentálně jste ale zpátky v Česku a dokonce nastupujete za B-tým Sparty. Do ukončení bakalářského studia vám ale zbývá ještě rok, proč jste se vrátil?

Na jaře jsem se kvůli koronavirové pandemii vrátil do Česka, protože jsem chtěl být v této době blízko své rodiny. Školu teď dodělávám online a mám individuální plán, protože zase hraju za Spartu. Na univerzitě si toho váží a berou to jako úspěch, takže mi vychází vstříc. Navíc píšu bakalářskou práci, hodně si volám s učiteli, kteří mi pomáhají to zvládnout. V budoucnu bych chtěl pokračovat ve studiu a také hrát fotbal. S ohledem na dobu si radši nic dopředu neplánuju. Uvidím, co mi život přinese.